Jak získat zpět ex

Reaguji na noska: Taky možnost, ale je důležité se na to moc neupoutávat, aby pak člověk nebyl ještě víc zklamaný

Jestli se k ní nevrátí, zklamaná bude tak jako tak. A neupoutávat se na to je vždycky těžké.

Tak doma je to stále stejné.. našla jsem si bydlení, tak do týdne bych se měla stěhovat. Momentální situace se má tak, že je na mě milý, přátelský - včera přišel domů a ani se nevysvlékl z bundy a už se mi nahrnul do koupelny, aby se vyptával, jak jsem se měla v práci a podobně.. nosí mi svačiny, občas když má cestu mě hodí do práce.. zajímá se, vyptává se.. mluvili jsme spolu i o hokeji na který se chystal (původně jsme měli jít spolu), říkala jsem, že mi jeden kolega v práci nabízel, že můžu jít s ním, že má vstupenky navíc, ale že pravděpodobně nepůjdu, jelikož se mi s tím kolegou nechce jít... včera se mi však na poslední chvíli podařilo sehnat vstupenky pro mě a kamarádku, a tak jsme šly spolu.. ex věděl, že jsem na ten hokej nakonec šla (v noci jsem nechala lístek a šálu na očích), ale nevěděl s kým.. a po hokeji jsem byla ještě s kamarádem na víno a vrátila se z něj až pozdě po půlnoci.. v koupelně jsem v opojení vínem nechala ležet nové sexy pěkné prádlo, že jej trošku vyprovokuju.. ovšem efekt byl přesně opačný - dnes se chová odcizeně, s nezájmem a vůbec nekomunikuje tak jako doteď.. jakoby se zase stáhl do sebe a uvolněná atmosféra je tatam.. možná s tím včerejšek nemá nic společného, možná ano.. netuším, jen jsem zase o krok zpátky..

No jak mu to asi může připadat? Já být ním tak si akorát myslím, že si nakonec šla s tím kolegou (když si mu to navíc předtím zmínila, že on má lístky navíc).... pak si mu je nechala ještě na očích.. a v koupelně nechat pěkný prádlo...

tak to akorát budí dojem, že sis ho vzala pro toho s kým si šla na hokej takže pokud se takhle snažíš ho dostat zpátky, tak to nebude mít moc účinek

Reaguji na Cherry_:

Bohužel musím souhlasit. Já to s tím prádlem myslel v situaci, kdy jste doma sami a máš ho vyzkoušeného trochu jemnějšími způsoby. V tomhle kontextu to opravdu působí tak, že jsi byla na hokeji s kamarádem a pěkně ses upravila pro něj. To by mi taky moc radost neudělalo.

Bohužel to vím zoufalý člověk dělá nepromyšlené zoufalé činy.. budu se muset trochu srovnat než zase něco pokazím..

Oh, to´s fakt trochu podělala, no ... No co už. A jak s tým stěhováním - ví o tom ? A proč jste na ten hokej vlastně nešli spolu, když jste to měli v plánu ? Odvolal to on ?
Jinak zajímavý a napínavý deníček, sledovala jsem každý den, akorát mi na mobilu nešlo přihlásit a psát. Držím palce ! Jinak, můj ex byl taky o 15 let starší a já se k němu chovala snad desetkrát hůř, než ty .... pravda, on mi nic dlužen nezůstal - až jsem nakonec utekla do zahraničí, ani ne tak před ním, jako spíš sama před sebou. Tak doufám, že tohle bude mít lepší konec

Reaguji na dadabus:
že jsme nešli na hokej společně z toho tak nějak vyplynulo samo.. nechtěl už se mnou nikam chodit, šel s bráchou.

Jinak včera došlo opět k takové malé zlomové situaci Seděla jsem v kuchyni se skleničkou vína a telefonovala.. když v tom se právě vrátil z hokeje a vešel.. dotelefonovala jsem a on se dal zvesela do řeči.. jakoby náhodou kolem mě prošel a plácl mě přes zadek.. po chvíli co jsme si povídali, tak se ke mě začal zezadu tisknout a strkat ruce kam by neměl.. tak mu povídám, že ne... on: "Ne?" já: "Ne, už nejsem tvoje.." on na to: "Opravdu?" já: "Ano, za jiných okolností bych ráda, ale takhle to nejde, už tvoje nejsem.." Tak se tedy stáhl a převedl téma na psa, jestli bych se o něm mohla postarat, že bude tento týden bývat dlouho v práci.. tak mu říkám, že určitě ano, ale že se pravděpodobně tento týden budu stěhovat.. v tu chvíli mu ztuhl výraz, posadil se naproti mě a rozhozeně mi povídá: "Vážně? A kam?" jen tak obecně jsem mu popsala, kde budu.. a on na to, že až to bude aktuální, že mu mám určitě říct a pomůže mi převézt věci, že mě nenechá se s tím převážet samotnou, pokud nikoho nemám domluvenýho a navíc, že by prý rád věděl, kde budu bývat, kdyby někdy cokoliv bylo potřeba.. tak mu na to povídám, že ať se na mě nezlobí, ale než bych řekla jemu, raději si své věci poodvážím postupně v kufru..načež vstal, začal mě objímat a hladit po vlasech.. tak jsme chvíli mlčky stáli v obeti.. řekla jsem mu, že mi bude moc chybět.. on na to, že já jemu taky, že jsme přece jen spolu něco prožili.. řekla jsem mu, že ho mám pořád moc ráda a že mi je líto, jak to dopadlo, ale že to už bylo třeba, jinak bych si pravděpodobně nikdy v plné míře neuvědomila závažnost svého chování a že jsem do budoucna poučená se tak už nechovat, jelikož nyní už vím, že to vede ke konci vztahu, a že jsem mu nechtěla ublížit a ráda bych se mu při této příležitosti omluvila za všechno zlé co jsem řekla nebo udělala, že mě to upřímně mrzí a je mi líto, že jsem to musela takto pokazit právě s ním.. začal mě ještě víc objímat a říkat, ať se neomlouvám, že už to máme za sebou, jen že přes to nedokáže mávnutím proutku přejít, protože toho bylo už moc a má to v sobě, potřebuje to vstřebat, potřebuje čas a ať nikdy neříkám nikdy, že bude moc rád, když ho úplně neodepíšu a zajdu s ním někdy na kafe nebo víno, poté ještě několikrát zopakoval, ať nikdy neříkám nikdy..

Dodalo mi to naději a motivaci, ale byla bych ráda, kdybych mu ten čas mohla poskytnout, aniž by bylo potřeba podstupovat ten stres se stěhováním a podobně.. jen mi přijde nejspíš hloupé mu to opatrně navrhnout.. budu pak mít strach s ním někam jít na víno, jelikož pokud mě již nebude chtít zpátky (což nebudu vědět, protože do hlavy mu neuvidím), tak se budu jen dál trápit a naopak když s ním nebudu nikam chodit, tak úplně zakopu naději, že by se mohl vrátit..

Takže víceméně odepsal on tebe ...tak si nedělej starosti s tím, co si myslel nebo nemyslel ohledně prádla No i když, tohle

taky trochu vypadalo jakože "nejsem tvoje = jsem nějakého jiného borce" ale třeba to jen tak vypadá napsané. Nebylo by moc žádoucí, aby si myslel, že někoho máš - alespoň mne by to v jeho situaci určitě odradilo.
S tím stěhováním máš nějaký přesný termín domluvený, kdy by ses měla stěhovat - nebo to můžeš trochu o pár dní posunout ? Být tebou tak teď nic nepodnikám, neřeším, nevysvětluji, neprovokuji .... a sleduji, jak se bude chovat on. Jestli jako člověk, kterému na tobě opravdu záleží a chce si tě u sebe udržet - nebo spíš lhostejněji.
Jestli "sem tam na kafe nebo na víno" znamená ze všeho nejvíc "do postele, až budu mít chuť" , to netuším, snad ne

když už jsem tady tak anonymně otevřená, tak to vysvětlím - při sexu mi vždy říkal, že jsem "jenom jeho" to proto jsem mu řekla, že už nejsem jeho.. věděl jak to myslím

Dnes to na mě nějak dolehlo, tak jsem si pobrečela po delší době.. nečekaně mi do pokoje vešel a začal mě objímat a ptát se co se děje? Seděl, objímal mě a hladil po vlasech.. řekla
jsem mu, že je strašně náročné na psychiku, když člověk, kterého miluju se ze dne na den začne chovat jako cizí.. říkal, že nikdy nebude cizí, že mi chce dál pomáhat a být součástí mého života, jen si prý musím nechat pomoct a ne ho odmítat (narážel na to, že říkal, že mi pomůže se stěhováním věcí pokud nikoho nemám, což jsem razantně odmítla - bylo by to podle mě dost nevhodné).. povídám mu, že to nejde, aby byl dál součástí mého života, že potřebuju přetrhnout všechny vazby, jinak bych se trápila donekonečna, a že teď už od něj žádnou pomoc nechci ani nečekám.. na to on mi řekl, že tahle celá situace vznikla prostě jen tím, že jsme se vídali každý den a dostavila se ponorka, že si myslí, že třeba za nějakou dobu až se neuvidíme už to bude lepší, a že se se mnou pak rád uvidí.. tak mu povídám, že to nepůjde, že bych se s takovou neodpoutala nikdy a jen bych si to protahovala.. a on že si myslí, že třeba za 4 měsíce už to bude i z mé strany v pohodě a že už to určitě půjde.. nechala jsem ho v tom a dál se nedohadovala.. nechápu kam takovýma názorama míří.. nejsem žádná panenka na hraní..

Jasně.. a pak se dáte znova dohromady, začnete spolu znova bydlet.. a hádej co? Na něho zase dopadne znova ponorka a půjde to furt dokola

Reaguji na Cherry_:
to je bohužel i můj názor..

Jo, pak si s tebou velice rád tu i tam zašuká ... pardon
No, bohužel, podle toho, co píšeš poslední mi přijde, že o záchranu vašeho vztahu zase až tak nestojí - to by tě spíš odhováral od stěhování a ne se ti ochotně nabízel s pomocí vynášet tvé věci z jeho bytu ... Možná je z vašich věčných hádek unaven a vydedukoval, že bude lepší, pokud bude bydlet sám - ale zároveň se nechce vzdát možnosti stýkat se s tebou. Pro postaršího pána velice pohodlné, uznávám, ale záleží na tobě, na co přistoupíš a co by ti vyhovovalo. Ale myslím, že takový vztah "každý bydlí ve svém" nebude nikdy fungovat, pokud se vyvinul z rozchodu, který chtěla jen jedna strana.

Reaguji na dadabus:
to souhlasím, takový "oddělený" vztah nechci, nebyla bych v něm nikdy spokojená a už by to nebylo co bývalo.. a já to chtěla vrátit jen kvůli tomu co bývalo.. nechci přemýšlet negativně, ale musím ve všem co píšeš souhlasit, už to není ten člověk, s kterým jsem žila, nyní uvažuje pravděpodobně tak jak píšeš.. na to kolik mu je let mám pocit, že se chová vcelku nevyspěle.. nebo možná spíš vypočítavě - i když nevím, co ho k tomu dovedlo, když to býval právě on, kdo miloval víc.. asi nemá cenu nad tím přemýšlet, stejně se k ničemu rozumnému nedopídím.. do postele už bych mu nevlezla, tím jsem si sama sebou jistá, takže i kdyby takovou představu, že si občas užije měl, tak nebude reálná.. a upřímně se mi začínají protivit jeho názory a představy - že bude tak hodný a pomůže mi odstěhovat věci (ještě se urazí, když řeknu, že o to nestojím), že by chtěl vědět kde se chci stěhovat, aby věděl kde bydlím, kdyby cokoliv, že se se mnou pak bude dál rád vídat na víně či na kafi, že mě má pořád moc rád, že bude rád, když mu občas pohlídám psa, protože ví, jak moc toho psa miluju, že kdykoliv cokoliv budu potřebovat, mám se na něj obrátit a on mi pomůže, že pokud ho odsoudím a odstřihnu, tak on to udělá dvakrát tolik a to by nechtěl.. začíná mi to být protivné, díky tomu i on a to odcizení mezi námi je díky tomu čím dál větší.. už vlastně ani nevím jestli bych ho zpátky chtěla.. byl to skvělý chlap, lepšího těžko najdu, ale teď je to úplně někdo jiný.. po tomhle člověku zas tak netoužím,přijde mi cizí.. neuměla bych to zklamání a zradu nejspíš jen tak z ničeho nic přejít a taky bych potřebovala čas.. zašlo to už daleko :-/ je mi to celé líto..

takový nenápadný vyhrožování...