Jak získat svou hodnotu u chlapa zpět?

Hlavně neudělej tu chybu znova u jiného partnera

Jistě, já tyhle její pocity chápu, ale být tím chlapem a dostat od ní takovou zprávu, tak to na mě prostě působí jak lezení někam, jak kdyby se ho doprošovala, když si mu stěžuje, že ji zase ignoruje - podívej se na to pohledem toho chlapa, jak to na něj asi musí působit.

chybovala jsem ve vztahu, který stejně vím, že neměl budoucnost, jen jsem se na tom partnerovi stala citově závislou. Lepší když krachne takový vztah a budu se chovat jako slepice a poučím se pro příště, že takhle s chlapem jednat prostě NE, než aby kvůli tomu krachl vztah, který by mohl mít i nějakou perspektivu moc doufám, že se brzy zase zamiluju a tohle bude za mnou.. mám pořád takové nutkání mu i volat co se mi právě stalo, byl totiž nejen můj přítel, ale i nejlepší kamarádka zároveň, se vším jsem chodila za ním :/

Reaguji na misickaz: nejlepší přátelé si nelžou.. fakt mu nepiš, snaž se ho vymazat z hlavy, myslím, že pro tebe měl být už hodně špatný signál to, jak lhal o matce a její nemoci a o tom, že není nefachčenko - na začátku vztahu. Jestli nejseš blbá - a to nevypadá, tak se na něho vykašli, smaž si ho z přátel na fb - aspoň nebudeš mít nutkání mu psát a budeš třeba jen zírat na profilovku A další věc - psala jsi, že tě má rád, že byl naštvaný, když si myslel, že někoho máš, ale toto není důkaz lásky, ale důkaz vlastnictví, myslel si, že tě bude mít omotanou kolem prstu pořád, ale ty ses začala cukat a malý děcko se vzteká protože mu berou hračku..

však já to chápu a souhlasím, ale zase mám i nějak pochopení pro autorku, jěště se ve vztazích učí, byla zamilovaná a tak prostě dělala blbosti, kdo někdy nedělal.

A vlastně jsou tu občas dost drsný komentáře (i když oprávněné a souhlasím s nimi), ale zase chápu i to zklamání autorky a to, že nám se to od netu snadno radí, ale pro ní je to nová a neznámá situace. A působí na mě celkem rozumně, že si ledacos uvědomuje a ví, že dělala chyby. A umí je přiznat.

Tak to je těžko... mě když přítel podvedl, hned jsem se s ním rozešla a neozývala jsem se mu vůbec, raději jsem brečela doma (...a taky cestou do školy, někdy ve škole, u kamarádek...) A to mi to řekl na rovinu, čestně a bez vytáček, nemusela jsem se to nikdy dozvědět, čili blbce ze mě v tomto smyslu nedělal. Ano, taky jsem chtěla náš pěkný vztah zpátky, ale dovedla jsem se na něj nas.at a věděla, že já se o něj snažit opravdu nebudu. Čili podobnou zkušenost mám a vím, že se na to dá reagovat bez ztráty důstojnosti.
Nejsem nijak extra hrdá holka, ale stejně jako holky, které zde přispěly, vím, že když nechci, ať mnou někdo zametá, nesmím mu to dovolit. Bolestný rozchod zažila každá z nás a většina na něj nereagovala tak jak misickaz, proto jsou ty komentáře takové...

Eh, po takové době a tolika stránkách různých diskusí... Ale věřím, že si misickaz sama uvědomí, že bez něj jí je lépe a že si to opravdu nezasloužila.

Souhlasím se vším, co tu Patty řekla

Hlavně tohle můžu potvrdit z vlastní bolestný zkušenosti.. :

Mně to trvalo skoro rok, než jsem se přesně do téhle pohody dostala. I když jsem se o to snažila samozřejmě od prvního dne, znala jsem všechny poučky, co mám a nemám dělat, jak mám myslet a chovat se, nešlo to, protože jsem to tak prostě ještě necítila. Snažila jsem se, tak moc už jsem chtěla být v pohodě a nad věcí, ale jenom jsem si na to hrála.. Takže jsem se ještě víc ztrapňovala a ztrácela i ten zbyteček hrdosti, a navíc si nalhávala, jak jsem v pohodě.. Všechno má svůj čas..

Reaguji na misickaz:
Takže, ženská, pokud se chceš přestat trápit, sama musíš nejdřív odhadnout, na co máš a na co ne... Nic si nenamlouvej, jde tady přeci hlavně a jenom o tebe! Pokud vídání s ním nezvládneš a bude tě to nutit hrát si a snažit se o něco, co vnitřně pořád ještě necítíš - utni kontakt. Pokud se dokážeš věnovat sama sobě, soustředit se na to, co cítíš ty, bez ohledu na něj, fajn, zkus to. Ale každopádně si dej aspoň chvíli oddych, bez něj, bez kontaktu. Mně to moc pomohlo - po tom skoro roce jsem se mu přestala ozývat (dřív jsem si vždycky našla nějakou trapnou záminku..), nebyla na netu, na skype. On zprávy moc často naštěstí nepsal, a když jo, tak takovou nijakou, na kterou jsem mu mile krátce odpověděla, ale to bylo celé.. A fakt jsem ho odsunula na druhou kolej, no možná ještě o dost dál.. A když jsme se pak nakonec sešli, už jsem si na nic nemusela hrát, nad ničím přemýšlet. Řešit, jak se mám chovat, co dělat. Prostě jsem se mohla konečně chovat normálně tak, jak jsem se cítila - takže mile, spokojeně, šťastně

Reaguji na misickaz: Nevím jestli už to tady někde je napsané, ale můžu se Tě zeptat kolik Ti je ?
Taky jsem si něco s chlapama užila, ale tohle........nemám slov
Každopádně Ti přeji ať jsi z toho co nejdřív venku.

Ne že dělala blbosti - ona je bohužel stále dělá a nezdá se mi, že by se ve vztazích nějak extra učila, když si nedá poradit a opakuje ty stejné chyby stále dokola. Já mám pro ni taky pochopení, ne že ne - však proto jsem tady sama uvedla svoji zkušenost, kdy jsem měla tendence chovat se podobně. A ta její věta, o které jsme mluvily, tak sama jsi hned napsala, že si to tím podělala. Koneckonců téma zní "Jak získat svou hodnotu u chlapa zpět?", tak jestli jde autorce o tohle, chtěla jsem jí tím naznačit, že tudy cesta bohužel nepovede - naopak.

Reaguji na morgen:
bylo mu to aspoň líto, žes ho takhle začala ignorovat nebo on to bral v pohodě? Já ty chlapy stejně obdivuju, jak se s tím dokážou srovnat hnedka a rozchod nijak neřeší jako my

Ale oni to řeší, jen mají dost hrdosti, aby se neponižovali před bývalou partnerkou

Přesně.

Když srdíčko bolí, tak člověk ze zoufalství udělá nejednu pitomost, z chyb bych se poučila a dál se v tom nenimrala, nebo to bude bolet ještě víc. Když chlap nechce, tak nechce a hotovo, zájem si ženská nevydupe a ještě je u toho trapná (zvlášť když ten tvůj bývalý se jeví jako h*ovado 1. kategorie, s takovým bych ani nechtěla sdílet zeď a fotky na FB, natož si myslet na nějaké návraty). Když u mně se to schyluje k nějaké potenciální trapárně, tak si nejdřív pustím tuto písničku a vysvětlím, co si díky ní uvědomuju:

1. Lásku si člověk nevyprosí, když není zájem, tak jsou všechny pokusy zbytečným plýtváním času a energie. Ženská by měla mít nějakou hrdost a neskákat podle chlapova pískání v naději, že ji "snad bude mít rád". To je trochu málo, ne? Snažit by se měl i on.
2. Chlap sice může vystupovat jako hvězda, ale nakonec si uvědomíš, že to není takový borec. Není důvod jakéhokoliv chlapa stavět na piedestal.
3. Vždycky se najde někdo, kdo bude z tebe úplně paf. Proč se trápit pro někoho, kdo na tebe očividně s*re, když druhý by tě na rukou nosil.

Good luck!

já nikdy nebyla takový zoufalec, mám za sebou už pár rozchodů, vždy se to dalo přežít a s hrdostí.. ale pak se mi stala nehoda na motorce a mám po ní dost velkou a ošklivou jizvu na noze, od té doby jsem úplně bez sebevědomí.. mám strach navazovat nové vztahy.. bojím se, že bych mohla narazit na tupce, který by to prostě nepochopil, jsou i tací.. a mám takový pocit, že z toho mého nulového sebevědomí plyne i taková jakási závislost na ex příteli a zoufalost z rozchodu.. připadám si totiž ještě o to víc méněcenná..