Jak získat expartnera zpátky?

Reaguji na MartinaP:
to vypadá slibně. hlavně jak psaly holky výše, nedávej moc na jevo zájem, spíš zůstan trochu odměřená ale kamarádská. dej tomu trochu čas, on se vrátí, pokud jste se rozešli kvůli blbostem. tohle se stalo nedávno mojí ségře, dala sem jí přečíst toto forum, držela se těch rad tady, a co se nestalo? do měsíce spolu byli zpátky snad zamilovanější než dřív

Ahoj holky, tohle je fakt dost zajímavé téma...zrovna tohle řeším taky. Můj partner se se mnou rozešel kvůli tomu, že si z hodiny na hodinu uvědomil, že chce být sám. Prý mě má v hlavě jen jako kamarádku...no, zajímavé! Nejvíc mě dostalo, když se mě zeptal na "znovuzrození" vztahu třeba po roce...že by už mohlo být vše jinak! Chápete to? Já ne. Ikdyž se snažím s ním moc nekomunikovat, tak mi píše... No, nevím jak tohle dopadne... Dle mého neví, co chce...

Reaguji na MCLucky:
Tyjo. nechodily jsme se stejným chlapem?

U mě to je podobné, taky mě to moc trápí, ale spíš si moc nedělám naděje a snažím se to nějak přežít.
Chtěla bych ho zpátky strašně moc, ale co se dá dělat....zatím jsem došla na to, že nejlepší je asi opravdu vyhlásit rádiový klid
1)Když se nevrátí, nevyjdu z toho jako chudinka, co ho otravovala a prosila ať se vrátí atd.
2)Kdyby se vrátil, chtěl vrátit, návratu člověk nejlíp dosáhne tím, že dotyčného nebombarduje a nechá ho v klidu si poskládat, co vlastně chce....takže nedělám nic, tak nějak si tu napůl přežívám a těším se, až mi po čase bude líp...je mi fakt smutno...

Reaguji na Dasule:
Přesně, dělám to samé, ale taky nevěřím na zázraky. Užívám svobody, dělám, co mě baví a snažím se zapomenout. Nic jiného mi ani nezbývá, bude zase líp určitě. Neni jediný na světě, že!

U mě je to podobné...jsem s přítelem skoro 4 roky a viděla jsem na něm delší dobu, že není spokojený semnou, tak jsem se ho před 2 dny zeptala jestli chce být ještě senou a on řekl že neví, čuměla jsem, prý chce být sám...řekl že mě má hodně rád...potom se zeptal mě jestli já sjem spokojená a ja že nejsem protože vídím jak on se chová odtažitě...pak říkal něco že mu mám důvěřovat , že se nemám bát ani žárlit a ja na něho jak já ti mužu duvěrovat když ani envím co ke mě citíš a on s velkým údivem řekl že jak to že nevím co on ke mě cití, tak nechapu.......jiná v tom nebude protože je ted dlouho na pracáku a bydlí s rodiči na dědině...nevím čím to může být, u mě pozoruje že jsem večně naštvaná, že se neusmívám, prý se nedokážu pobavit když se sejdem více lidi třeba na grilovačce, ani nemá pak chuť ke mě přijít...asi před 2 týdny si kamoška pozvala svoji novou kámošku a druhý den mi řekl že se mu na ní libilo že se dokázala s káždým dobře pobavit a že není nabručená jako já...ale ja jsem taková protože vidím jak se on chova ke mě...nezájem...tedkom sem u něho dva dny nebyla ani mi nenapsal že bych k němu měla přijet...na icq mi napsal, dělá jakoby mi nic neřekl...

Možná trošku odstoupím od tématu, ale potřebuji radu stejně tak a týká se "bývalého patnera". Rozchod jsem tedy uskutečnila já, ale kvůli dohnání a bezmoci už cokoliv jiného udělat. Jsem zamilovaná stále, problém byl v trávení času, kdy patner trávil čas s kamarády a se mnou v mnohem menší míře. Vždy mi to bylo hodně líto, cítila jsem se na druhé koleji, poslední dobou už jsme to řešili a čím víc já naléhala že je to pro mne probém, tím více utíkal. Už jsem nemohla dál. Přitom vím v jiných věcech,že problém není, smáli jsme se spolu a byli spokojení, ovšem než jsem něco začala řešit. Jenžeco dělat když to člověka trápí. Ale k věci: po rozchodu , kdy jsem tedy řekla že už s ním dál žít nemůžu, protože se necítím šťastná, jsme spolu několik dní nekomunikovali, pot se sešli a promluvili si. Řekl že mě miluje a nechce jinou, ale chce mi dát čas abych zjistila že není tak špatný jak si já myslím a že chce aby mi ve vtahu dochzelo, že chvilky který jsme spolu mají být hezké a ne jen o hádkách a výčitkách...nyní má dost práce i školy najednou neboť dokončuje. Dohodli jsme se , že se tedy budeme vídat méně, s číž jsme sopihlasila. Postupem času když jsme o věcech přemýšlela, došla jsem k tomu že jsme měla vyjíždět míň, neodstrkovat ho od sebe. Nyní je to tak že jsme kontaktu, vidíme se jednou týdně kdy něco podnikeme. V týdnu ale sám nic nanavrhne, s kamarády tvárí čas dál, přesto že tvrdil že má spoustu práce. Spíš mi připadá, že se chěl teď vyhnout stresům ze mě a hádkám a řvaní, když ví, že budu mít starosti jinde. Přesto mám hlavu jako balÓn. Ta situace která je ted mně trápí, neboť problém, kvůli kterému jsme se rozešli trvá a je to pro mne ještě horší, protože nevím, zd amu an mě vůbec záleží. Chtěla bych se vrátit, ale jinak začít od znovu, ale vím, že když na mě bude znovu kašlat nemá to smysl. Nevím co dělat aby si to uvědomil, chtěl s tím něcvo dělat. Zda vše utnout, bez kontaktu, nebo naopak dělat milou apříjemnou a věci neřešit. Zkrátka chci expartnera zpět, ale zároveň nějakou změnu. Nyní mi to přijde jako nazačátku když člověk neví co čekat, kdy napsat a co udělat

Verisek0902:ano, přítel se choval velmi podobně až na to, že se tedy rozejít nechtěl...

Reaguji na verisek0902:
ahoj, mám to stejně, s přítelem jsem 3,5 let, cítila jsem, že z jeho strany to není ono poslední dobou, tak jsem se ho před 2 dny zeptala, no a je z toho pauza ... a důvod? no, že se semnou necití dobře, že mě miluje a že jako je semnou jinak spokojený... Tak se ho ptám co jsem udělala, že se tak cití a on že neví, že nic, že je to asi v něm,ale že neví co to je... takže jsem z toho úplný mimoň. já jsme navrhovala definitivní konec, protože nechápu co vyřeší, když údajně ani neví čím to je, že se tak semnou cítí... ale on tvrdí, že definitivní konec nechce.... ten večer mi ještě psal, že ho to mrzí, že je mu moc líto, jak mi tím ublížil... tak jsem mu na to volala a zase mu trumpeta brečela do telefonu a říkám mu, že mu ten čas dám, že klidně měsíc, dva a on mi na to řekl, že tak dlouho čas nebude potřebovat a že pořád neví čím to je, a že jak to najde tak to vyřeže a bude semnou zase chtít být.... a ještě mi pak několikrat zopakoval, že je to v něm. ... jako popravdě, si myslím, že semnou být nechce jen to nechce říct nahlas, protože teď mám zkoušky a před státnicema, takže mě nechce stresovat a pro něj pauza = naděje (jako že já to tak mám vnímat!). já teď jako fakt nevím co mám dělat, protože jsem tak nějak přesvědčena o tom, že to jen nehce říct.

... takže jak to teď mezi váma vypadá? dělá, že se nic nestalo a jde se dál?

Popravdě něřekl že je konec nebo že se semnou rozchází, od neděle kdy mi to řekl, si sem tam piše semnou na icq, probírali sme různé věci ale o našem vztahu nebyla řeč, tak jsem se včera večer na to musela zeptat, co dělá, když ted je sám...,napsal, že nikoho nemusí poslouchat, muže si v klidu lehnout a dívat se na TV atd... Pak jsme si to přes icq více rozebrali(nerada řeším náš vztah přes icq, ale jinak to nešlo)...napsal mi, že má ted klid, že jak zapne PC,nebo si jde v klidu lehnou, nemusí poslouchat mé narážky, už ho to štvalo a ty špatné maličkosti se nasbírali až z toho byl velký problém. Pak říkal že vždycky se uklidnil ale během toho se už jeho city ke mě měnili. Říkal že chce najít nějaké vychodisko a přitom mi neublížit, ale neví jaké... obává se, že už je pozdě...pak řekl, že neví, že je to ted těžké, když jsem od něho už dostala tak 2 šance...možná má pravdu že je chyba ve mě, asi jsem ho dusila při každé věci co udělal...

u nás je to prý zase v mém chování

Ahoj musím říct že přítele taky dusím a když s emi ěnco nelíbí a není po mém tak vyjedu, ale jsem prostě taková. Je jasný, že ses měla snažit na sobě něco změnit, ale jak ty tak i on nemyslíš? Ty by neměla neustále prudit ikdyž já to taky dělám a taky jsme podle toho dopadly, ale na druhou stranu mi t připadá jako kecy a výmluvy. Dokážu pochopit že ho to otravuje, raději si odpočine než poslouchat pruzení a dívat se na natažený obličej ale musí mu být přeci jasní že je to věc, s ekterou se dá něco dělat, dá se učit a dospívat. Stejně tak on by určitě mohl udělat nějaký kompromis a více si tě všímat, pak bys tak neprudila že. Podle mě je chyba na obou stranách, jelikož ani jeden se nechtěl snažit a dělat věci pro druhého, čili ste bojovali tak nějak kdo z koho a kdo si vydobyje své. Pak z toho hádky, každý se nějak cítil a už to jelo tak mi to připadá. Ale jak říkám, sama vím jak to je, protože jsem nervák, rychle se vytočím a křičim...a ikdyž jsme rychle v pohodě, partnera to určitě obtěžuje a to myslím že každého, když si neužívá klid, ale ví že se setkáním přijdou hned hádky a místo toho aby si to lidi užívali se sami sobě víceméně zhnusí

... víš co, u nás to bylo totiž tak, že já jsem svým chováním taky ničila vztah, a vím to, ale taky vím, že už jsem se zklidnila a údajně vidí tu změnu,ale stejně se smenou cítí stísněně,jak v kleci, nerozumím tomu... kdyby mi aspoň řekl jako díky čemu se tak cítí, ale on neví... a my dva třeba spolu vůbec nekomunikujeme, jen se mě dneska ptal v sms na to jak mi dopadla zkouška...

.....Hlavně vůbec nevím co bych ti poradila, taky se v tom tak nějak teď plácám, a dávám mu ten čas co po mě chce.... jen čekám na to, kdy mi potvrdí mou domněnku... je to strašný ..... nejhorší je to, že on si něco řeší sám v sobě bezemne.
Podle mě by bylo nejlepší, kdyby jste se normálně dál scházeli a zkusili na tom oba zapracovat, protože to co dělá teď ten můj, že si řeší něco sám v sobě k ničemu dobrému nepovede....

jj to je pravda, sama jsem to na sobě zpozorovala, ale můj přítel to asi vzdal a nechce se přesvědčit o tom, že bych v určitých situacíh už reagovala úplně jinak...

přesně tak nějak začít od začátku a kdyby to šlo smazat ty špatné věci a ted se divat optimisticky...nechci tolik let jen tak zahodit, a vůbec mě neláká začít od znova s nějakým novým, znovu získávat jeho důvěru, zvykat si na jeho zvyky....chjo

ano je to tak...ale když se snažil a já malinko odbočila tak už to bylo zase v háji.

včera jsem byla u něho, byl docela milý, mluvil tak jakoby nic (kdy spravíme auto, koho berem teda na dovolenou, vytahnul jsem ti ty časopisy na které ses chtěla podívat) ..pak sme se dostali ke vztahu a říkal zase že mu vadilo to chování a že neví ještě jak dál, že když se vztah víckrát roztrhne už se to težko dá slepit. a že jak on mi může dát další šanci, když takhle to může dopadnout zase třeba za měsíc.....Prý kdybych já mu řekla o tom že nevím jestli ho miluju tak on by asi šel. ale mě neuměl říct abych si zbalila věci a šla...k večeru tam přišel zase kámoš a hrali hru tak jsem později řekla že jdu on se ani nepodíval na mě , jen řekl čau a...to jsem zase nepochopila a jela domu zase naštvaná, bud náš vztah ještě neřeší dokud se nerozhodne(aby mi zbytečně ještě nedával nějaké známky k zachránění) nebo fakt už to kašle.....prostě já jsem tak blbá že to není ani možné!

verisek0902: My jsme toto měli cca po roce vztahu, kdy byl zvyklej běhat za kamrádama a už tenkrát, protože jsem onemocněla, měla jsem teda atopický ekzém, ale šílené zhoršení fleky po těle, krvavý rány atak podepsalo se to dost na psychice ten rok, já byla hotová, potřebovala jsem podporu ale byla jsem fakt hodně protivná, nenechala na sebe ani sáhnout. On samozřejmě raději utíkal se bavit, utíkal od problémů a stresu, který ze mě očividně šel Pak jsme se jednou zhádali a když jsem se ptala na cokoliv odpověď byla vždy nevím. Na dotaz zda mne miluje taktéž já ho vzteky vykopala, házela jsem po něm věci. čekala jsem že se ozve a nic, 3 dny jsem ho uháněla a chtěla vědět co se stalo, a až když jsem se opravdu naštvala, řekla že mi za to nestojí, A´t se třeba poto, začal se najednou ozývat sám. Člověk neodepisuje, byla jsem z toho tak zdcená že jsem naopak nevěděla já zda sním chci bejt, protože takový chování kdy člověk od všeho utíká nic moc. Maxcimálně do 6 dnů tenkrát už to byla najednou zase hrozná láska jak beze mne nemůže bejt. Člověk ty pochody někdy fakt nepochopí ... důležitý je zda má opravdu jen zkrat nebo je to plánovaná odpověď. Nevím. A co zkusit se vídat normálně ale nenarážet vůbec na otázky týkající se vztahu? Prostě spokojeně když se vidíte, vyprávět třeba co v práci, jak si byla cvičit, že sis někam zašla...překvapit tím, že se o vztahu nezmíníš. Třeba mu to časem bude divný a bude si chtít promluvit sám...

na to já jsem zvyklá sama řeším věci kde s kým a vypovídám se a přítel se zavře doma, nikomu se nesvěří, buď dělá milion aktivit aby vůbec přemýšlet nemusel, nebo když už nastane lepší případ, tak chce být sám ... ale každej sme nějakej. Oni zase třeba nechápou, proč každý svoje problémy slepičí druhým, když se týkaí jen jeho. Protože co druhý poradí, vždycky ví o tom pocitu jen ten kdo ho má, a druhý ho nepochopí. A to kolikrát sám sebe nechápe ani ten dotyčný

Reaguji na leonae: souhlas