Jak v regresi poznat, že to není fantazie?

Já byla na regresi. Musím říct,že se mi moc toho nevybavilo a nejsem si 100% jistá, jestli jsem si to pak nějak sama nepředstavila,abych terapeutce pak měla co říct....

Pokud chceš slyšet odpověď na tvou otázku, tak asi taková není. Nikdo nemůže (zatím) dokázat, že se jedná o skutečné prožitky, či je to výplod fantazie. Ale pomáhá to, a to je důležité. Pokud bych ale měla říct ze své zkušenosti, tak vím, že ten stav je takový, že vnímám sebe samu ale vnímám i tu svou druhou osobnost (v tom minulém životě). Jako se vším všudy (pocity, povahu, pohlaví) V regresi jsem jakoby dvakrát. Někdy to bylo dost strašidelné. Jednou se mi i změnil hlas. Prostě to cítíš, že to je jinak. A je to provázeno fyzickými projevy, což je hodně zvláštní.

Taky jsem si tenkrát, když jsem to absolvovala nebyla vůbec jistá, jestli to není jen fantazie. A byla Já jsem to zjistila jednoduše, jednou jsem to vyprávěla mámě, co jsem si udajně vzpomněla a od ní jsem se dozvěděla, že taková věc se stát nikdy nemohla, protože tu věc o kterou v té situaci šlo jsem nikdy nevlastnila já (šlo o hračku ), ale můj bratr

To poznat nelze a proto "vzpomínky" z regrese nemají žádnou hodnotu.
Naopak dokonce právě při regresy a hypnóze může dojít k propojení mysli mezi klientem a tím, kdo tu praktiku provádí.

Reaguji na Berusska: Děkuji za příspěvek, toho se právě obávám
Všem děkuji za příspěvek, zatím to tedy vypadá, že si tu regresi rozmyslím, protože když to vůbec nemusí vzpomínky z minulých událostí, tak to nemá cenu a jsou to vyhozené peníze...
Děkuji všem

to šlo ale o dětství z tohoto života, ne?! S tím pracuje podle mne víc kineziologie než regresní terapie.

to jsem měla podobné.
Podle mne to není jen fantazie, protože mne se regresní terapií osvětlilo hodně věcí, které zažívám i v tomto životě. Každopádně bych regresní terapii nedoporučila každému a už vůbec ne s kdejakým terapeutem. Do regrese bych už znovu šla až když bych zkusila různé jiné metody...

Ahoj holky,
byla jsem v říjnu na regresi, konečně jsem se k tomu dokopala.
Opravdu to vypadalo, jako bych si to vymejšlela, ale byly u toho ty emoce, šíleně mě z toho bolela hlava a měla jsem návaly horka apod. Myslim, že to by se asi normálně nestalo. Ale jsem ráda, že jsem tam byla, člověk se na tolik věcí hnedka začne dívat jinak. Jen bych potřebovala jít zase, prý se tohle nevyřeší jedním sezením, zrovna můj problém koukám bude asi na dlouho

Neznáte někdo dobrou terapeutku (preferovala bych ženu, je to spíš takový ženský problém), která je chápající, z okolí Pardubic/Hradce Králové? Byla jsem v Praze u Dominiky Pluhařové, ale pro mě je to docela dálka.

Děkuji.

Jednou určitě ne. Já chodila 3/4 roku každý týden. Držím palce v dalším zkoumání

je, to já tenkrát taky, 3x. Je příjemná.

Chci se zeptat, jak dlouho to jedno sezení trvalo?

To je různé. Někdy hodinu, někdy dvě, někdy více.

už si to nepamatuju, ale myslím, že 2 hodiny

Reaguji na LaArdilla: U mně to trvalo 2 hodiny, ale je pravda, že čas jsem nevnímala... Až když mě paní Pluhařová přiváděla do současnosti, tak mi řekla, ať se neleknu, že už jsou skoro 3 hodiny