Ahoj holky, celý život jsem taková ta ušláplá ,,put'ka'', mám problém vyjádřit svůj názor a prosadit ho ve skupině lidí, ale poslední dobou se mi zdá, že se to ještě zhoršuje. Mám pocit, že ke mně nikdo nemá respekt, když např. nahlas řeknu, co si myslím, bud' to lidé hned smetou ze stolu a prosazují si svoje nebo se mi v horším případě vysmějí. Podobně to mám ve vztazích. Neumím si dupnout, neumím se prosadit. Když mě partner naštve a já mu nadávám, řekne mi akorát, že jsem roztomilá, když se rozčiluju. Už opravdu nevím, co s tím...
Ahoj, myslím si, že je to částečně vrozené, dané povahou člověka. Ale že se s tím dá i částečně pracovat. Prostě vylepšovat svou schopnost komunikace s lidmi, zvyšovat svoje sebevědomí, naučit se prosazovat svoje názory. Pro začátek si můžeš třeba přečíst pár knih o rozvoji osobnosti - o komunikaci, asertivitě, rétorice. Nebo se přihlásit do kurzů rozvoje osobnosti.
přečíst si asi nějaké texty o rozvoji osobnosti, asertivitě, sama sebe nabudit, nabrat sebevědomí a naučit se za svými názor stát a prosazovat je...
Já tohle umím perfektně ve společnosti, až mě možná někteří nemají rádi , ale ve vztahu tady v tomhle tápu, myslím si, že když budu chtít prosadit jakýkoli názor se kterým partner nesouhlasí, že se musíme rozejít nebo něco tak...blbá konstrukce v hlavě, já vím...
Cituji abcde: ale ve vztahu tady v tomhle tápu, myslím si, že když budu chtít prosadit jakýkoli názor se kterým partner nesouhlasí, že se musíme rozejít
Mám to samé, občas cítím přímo panickou hrůzu, že se neshodneme a kvůli tomu bude rozchod. Asi je hloupost, ale někdy se toho vážně bojím a pak je už téměř nemožné, abych s ním v něčem nesouhlasila
Cituji andushre: Mám to samé, občas cítím přímo panickou hrůzu, že se neshodneme a kvůli tomu bude rozchod. Asi je hloupost, ale někdy se toho vážně bojím a pak je už téměř nemožné, abych s ním v něčem nesouhlasila
tak to vítej na mé lodi, přitom logicky je to samozřejmě blbost, že? sama vím jak dlouho jsem přemýšlela jestli se rozejít nebo ne s bývalým partnerem a určitě jsem to nehodnotila podle nějakých jednotlivých názorů, i když je fakt že když se s partnerem neshodnete na deseti zásadních věcech tak to asi pak opravdu vede k rozchodu...
Musím se to taky naučit, nezapírat tolik sebe a chovat se tak jaká jsem a jak se přesně cítím, jak přesně něco myslím...přitom na veřejnosti jsem přesný opak
Ahoj, já ti rozumím tohle jsem měla dřív taky, asi tak do pětadvaceti... Univerzální recept neexistuje, ale jedna věc hodně pomůže. Stůj si za tím, co říkáš. Tak se lidi naučí brát tě vážně. Např. když se budeš na přítele zlobit kvůli tomu, že nedává špinavé ponožky do koše na prádlo a on se bude smát, jak jsi roztomilá, tak můžeš říct, že ještě jednou to udělá a vyhodíš mu je do koše. No a příště až to udělá, tak je fakt to doho koše pošli. Tohle je samozřejmě trochu extrémní příklad, ale základ je prostě v tom, že ty sama se musíš brát vážně. Ty sama musíš brát vážně to, co říkáš, a postupně tě začnou brát vážně i ostatní.
Zkus si přečíst toto : Muž, který chtěl být šťastný - Laurent Gounelle
Možná tam najdeš odpověď na to co hledáš Nejedná se o žádnou manažerskou poučku ale o příběh, který nenásilně učí jak nálézt sám sebe a být lepší člověkem. Zase ale musíš brát v potaz že je to "jen" kniha. Musíš se to ale naučit používat uplatnovat v praxi. Nečekej, že to bude lehké, ale jde to. Hodně štěstí.
Cituji andushre: občas cítím přímo panickou hrůzu, že se neshodneme a kvůli tomu bude rozchod
Tady to je... musíš věřit nejdřív sama sobě. Tomu, že máš právo na vlastní názor a že mít vlastní názor není nic trestuhodného
Reaguji na June: Souhlasím. S vážnou a klidnou tváří trvat na svém. Ty sama pro sebe se musíš stát důležitá. Musíš si uvědomit co je pro tebe důležité, co chceš. Člověk to vetšinou moc dobře ví co chce ... ale sám sobě se brání a odrazuje protože má strach. Ale máš právo dělat a říkat cokoliv i za cenu toho, že budeš chybovat.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.