Jak si s přítelem promluvit o dítěti

Reaguji na Red_fire:
Ono je to hodně složité a krkolomné na vysvětlení, jak jsem to myslela...

Dle toho, co Bara píše, mi přijde, že by se ho to prostě mohlo "doktnout", případně ho to popudit nebo odradit od dalšího řešení.což už teď je u něj problém... Prostě na to s ním musí zřejmě chytře, soudím taky dle této diskuze...

Si si jistá, že v takovém případě bys od něj teď hned odešla a začala hon "oplodnitele"? Myslím, že nic jiného by to asi nebylo... Představ si, že by teď začala hledat někoho jiného? Když nepočítám, že by šla jen po tom, aby byla těhotná.. Třeba bude hledání na několik měsíců a pochybuju, že ten chlap by po první schůzce šel do mimi a pochybuju, že by do toho šla zakladatelka s chlapem, kterého vůbec nezná....

Osobně to vůbec neberu, ale člověk musí pracovat s tím, co doma má já soudím reakci daného přítele jen dle toho, co je zde napsáno a

to už záleží na tom, kdo s ním žije

Vše píšu bez jakéholiv urážky nebo nepříjemné narážky na zakladatelku a jestli něco tak vyzní, tak se mooc omlouvám

Nechtěl jsem tu psát, ale dovolím si zareagovat..
Ono i pro to dítě bude lepší když nebudete chtít mít mimi, ale rodinu..to je myslím mnohem důležitější...

Abych trochu objasnila svůj vyhraněný názor

Přítel autorky tématu to má asi podobně, není to nic nelogického a je třeba to respektovat, do hlavy mi spíš nejde to, jak psala, že si s ním o tom ani pořádně nepromluvila, protože on si o tom promluvit nechce a řešit to budou za půl roku.

Nemyslím si, že by bylo špatné nesouhlasit, ale až poté, co Bařé projeví dostatek času, aby mu to vůbec mohla vyložit a zkusí se zase vcítit on do ní - a ne se hroutit ze stresů v práci (jistě, práce je podstatná bla bla, ale versus její zdraví a tíživá situace? vždyť je to jeho partnerka!). Pokud by si spolu sedli, ona by mu řekla vše, co má na srdci (proč ho asi chce tahat k doktorovi? proto, že on ji pořádně neposlouchal a tudíž neví o její zdravotní situaci vše?), on to zvážil a pak ji řekl, že se na to necítí - budiž, je to škoda, ale Bára aspoň ví, že partnerovi na ní záleží, protože ji vyslechl a jejich situaci důkladně zvážil a promyslel. Ale protože se tak nechová, pocit nějaké (jakékoliv) péče a starostí o ni z jeho strany nemám a právě proto pak píšu, že s takovým bych to dítě stejně asi ani nechtěla.

Tak jsem si to přečetla a můj názor je ten, že by sis nejdřív Ty sama měla ujasnit jestli teď opravdu chceš dítě a nebo jde jen o to, že možná později už nebudeš moci.
Pokud..a já si myslím, že o to jde hlavně...je to ta druhá možnost, nešla bych do toho. I bez dítěte se dá žít a mnohdy je to pro dítě lepší služba.

Další věc je ta, že partner by Tě měl vyslechnout a sám se k tomu vyjádřit. Pokud se vymlouvá na práci, něco není v pořádku. Chodit k doktorovi proto, aby si vyslechl to, co mu nejsi schopná říct Ty..mi připadá divné.

Pochopila jsem, že zakladatelky dítě chce, že si asi říkala, že tak třeba za 2 roky (např.), ale když se vyskytly zdravotní komplikace, nechce čekat 2 roky, protože nechce zůstat bez dítěte.. Od toho se odvíjí i můj názor případně rada....