Jak se změnit

No já ti nevim. Obskakovala jsi ho a teď ho budeš obskakovat a skákat zase podle něj? Vzala sis z toho vašeho rozhovoru, že děláš něco špatně pouze ty. Co udělá on, aby se váš vztah zlepšil? Navíc bych chtěla vidět, jak dlouho takové nasazení potom vydržíš. Zvlášť, jestli to není tvoje přirozenost a budeš všechno jen hrát. Jasně, že se dá něco zlepšit. Je plno knížek a tím bych rozhodně začala. Teď jen jestli on nebude až moc náročný a za chvíli mu i to nebude zase málo.

Ještě jsem si přečetla tvůj příspěvek jednou. Ty jsi ho asi tou tvou láskou úplně zadusila. Dává se pěkně na útěk. Teda nevim, jestli tohle všechno spraví jen nějaký lepší sex.

Helmut
Ono to možná vyznělo, jako že on nic nedělá a já kolem něj skáču, tak to určitě není..jen jsem asi prostě ten typ, co když je ve vztahu, tak chce pro toho druhého to nejlepší, takže dělám pomyšlení...ale to on taky. Co se týče domácnosti, tak to si nemůžu stěžovat, dělá všecko sám od sebe... Ono je asi problém, že jsem předvídatelná..a taky že mě má jistou. Možná kdybych s ním trávila méně času, věnovala se vice jen sobě, tak bychom si byli vzácnější.
My jsme to probírali z více stran, já taky řekla, co se mi nelíbí a co bych chtěla a on slíbil, že se s tím pokusí něco udělat.
Nechci nic hrát, myslím si, že smyslnosti se naučit dá a že to potom do přirozenosti přejde, jen jaksi nevím, kde začít. Když nad tím teď tak přemýšlím, asi jsem opravdu nechávala iniciativu většinou na něm.
Ty knížky každopádně zkusím, ale co z toho vzejde...moc si nedokážu představit, že si nacvičuju striptýz před zrcadlem : D

Helmut
Ještě jsem si přečetla tvůj příspěvek jednou. Ty jsi ho asi tou tvou láskou úplně zadusila.

Taky jsem nad tímhle přemýšlela...možná jsem na něm moc závislá. Měla bych si dát zřejmě trochu odstup. Ale zas na druhou stranu, nijak mu nebráním v ničem, je sám svým pánem, nevyčítám, nepřikazuju..možná jsem jen moc hodná a měla bych být větší potvora..

Kdepak, v knížkách se dočteš plno tipů. Tak třeba ti dám jeden: Můžeš mu dát do tašky, dejme tomu v obálce, kalhoty s dopisem. Připíšeš, že jsi někde ztratila spodní prádlo. Že tě to mrzí a na večeři budeš muset vyrazit bez nich. Pak už jen připsat...kdy půjdeme na večeři? Uvidíš, jak bude pozvání rychlé. Vyrazíš naostro, co jiného ti bude zbývat...

No a vůbec si přečíst knížky, jak muži myslí, abys je lépe pochopila. O udržení vztahu je taky spousta knížek...

Souhlasím s Helmutem. Být tebou, přečetla bych si po sobě ještě jednou svůj příspěvek. Jasně mi z toho vyplývá, že ten, kdo se chce změnit ve prospěch vašeho vztahu, jsi pouze ty, u něho nějakou snahu o zlepšení situace nevidím, naopak to vypadá, že by mu úplně nevadilo, kdybyste se opravdu rozešli. Možná, že začít tou změnou v posteli, není úplně nejlepší nápad, jak zachránit rozpadající se vztah, který se třeba už ani zachránit nedá. Taky nechápu, proč právě ty by ses kvůli němu měla chtít měnit, ještě když ti jasně řekl, že tě bere jako kamarádku, to by pro mě osobně byla taková rána pod pás, že bych nelenila a balila si věci.

Helmut
No, mám se co učit...si někdy připadám jako ještě nepolíbená, hehe : ) ten tip se mi líbí..díky

Přesně tak. Je tady hodně podobných příspěvků. Když si je prodješ, určitě ti to určitě pomůže...nebýt na příteli tolik závislá, myslet taky na sebe, mít svoje koníčky...

Ještě poradím...chlap chce milenku, ne matku. Pozor na to! Letím do tělocvičny, páá.

Dorothee

Nechci ho nijak omlouvat. Mě se tím velice dotkl, ale já to, jak jsem to tu popisovala, trochu vytrhla z kontextu. Tím, že je to u nás takový stereotyp, to pro něj pomalu přerůstá v nudu a když já nevyvíjím žádnou aktivitu, tak je to jako by bydleli spolu dva kamarádi. On mi něco naznačoval už vícekrát, ale já to nikdy pořádně nepochopila (musím ještě uvést, že to je Angličan, takže se občas opravdu stává, že nějaké jemné nuance schované ve větě nejsem schopna postřehnout). Až teď, když jsme si na to sedli a řekli si otevřeně a na přímo, co je špatně, mi to docvaklo. Já si opravdu nemyslím, že by to nemělo budoucnost, jen je podle mě potřeba zapracovat na tom vztahu. Nějak jsme tím více méně proplouvali a neříkali si, co nám vadí..
Možná se pletu, ale mě to za to stojí a z něj jsem vytáhla, že jemu taky. Vím, že mu je nějaké lhaní nebo neupřímnost cizí, takže mu věřím. A není to nějaké idealizování, on prostě takový je.

Helmut

díky

Aha angličan, tak s těmi nemám zkušenosti, ale myslím, že chlap jako chlap. Jo stereotyp je zabiják, a pokud jsi opravdu stále k dispozici, to tomu šťávu taky nepřidá, a ten nápad od Helmut se mi líbil, myslím že to vyzkouším taky. Já mám zase tendence všechny problémy ve vztahu zveličovat, mockrát se mi stalo, že jsem zkrátka neviděla ty rozdílné povahy, které prostě nešly k sobě, a snažila se vztah dávat všelijak dohromady, takže se to zbytečně protahovalo a stejně jsme se nakonec museli rozejít, proto jsem ti odpověděla, jak jsem ti odpověděla. Takže je to jasné, s péčí o partnera ubrat a o sebe přidat, ostatní by mělo přijít samo.

V poslední Marianne je článek o tipech na šťastné manželství / partnerství, který je nadepsaný Ubrat na lásce, přidat na kráse. Ještě nikdy jsem to neviděla takhle geniálně stručně a výstižně formulované... a jakkoli se nám to nelíbí, tak tak nějak to asi fakt bude fungovat...