Jak se zbavit dohazování a ponižování kvůli absenci partnera v životě

Nikdy jsem neměla potřebu představovat partnera rodině. Mám pocit, že dokud to nebude ten co si ho budu brát nemá to cenu, vysvětlovat pak případně proč s ním nejsem. Babička si nejspíš myslí že jsem ve 30ti panna, už mi chlapa dohazujou i její sousedky, a to dost nevybíravým způsobem. Naposledy na mě její suseda křičela přes plot, že má syna na návštěvě a že bysme se k sobě hodili ať se jdu ukázat

Tak to je mazec.
Na mě zase jednou zazvonila sousedka s dotazem, kolik mi je let, že se k nám do baráku bude brzy stěhovat mladý právník, kterému je 29 let a že si myslí, že bychom se k sobě hodili.
Záměr měla dobrej, ale selhala, nepočítala s tím, že na něj bude mít zálusk rozvedená sousedka naproti přes chodbu, která ho fakt klofla.

Tak plán nevyšel, no

Já to mám snad od 15ti. Sestřenice domů tahaly každého, já ne, tak mi dohazovalo chlapa celé příbuzenstvo. Kolikrát to byli feťáci, zloději, o čemž moje rodina neměla ani páru a ještě na mě spiklenecky mrkali že co tenhle

Poslat je "někam" nejde, tak jsem se to naučila přehlížet. Co žiju v Anglii žila jsem s jedním 4 roky a chodila s jiným 2 roky, ani jeden by nebyl podle standardů mojí rodiny (moc starý, druhý ještě starší) tak jsem jim o nich raději neřekla než pak poslouchat ty kecy. Teď jsem single a stejně babička pokaždé lomí rukama že já tam určitě mám nějakýho černocha a nechcu jí to říct.

Nevyšel by tak jako tak, měla jsem v té době už 2 roky přítele (v jiném městě).
Ale jinak před ní smekám, vkus má dobrej, je to můj typ - vysokej fešák, tmavé vlasy , vtipnej, nebýt zadaná, tak se o něj asi se sousedkou přetahujeme.

Co tak člověk za poslední dobu čte nová témata na Omlazení, tak musí nutně nabýt dojmu, že je kolikrát lepší být single.

Joo, to se doma taky báli, když jsem jela na půl roku na Erasmus, že tam zůstanu a vdám se za černocha.
Teď ani nemůžu říct: Byla jsem s kamarádem tam a tam, protože hned začne výslech: kamarád? Co s ním máš, kdo to je?

mě vždycky dojme, jak všichni hned poznají kdo se k nám hodí. Asi nás tak dobře znají

Jo, to je výborný.

Milé kolegyni řekni na přímo a důrazně, že ti to prostě není příjemné, ať toho nechá, jestli to nepůjde otočit vtipem nebo ten vtip nezabírá. Měla by vědět, že ty poznámky v práci se nehodí a hlavně se díky tomu cítíš trapně.
Na tom, že jsi singl vůbec nic není, on vážně přijde Ale proč by ti to měl furt někdo připomínat, když nechceš... Až budeš chtít dohodit něčí telefonní číslo a budeš mít na to chuť a náladu, tak si řekneš o pomoc sama, ne? A do tý doby, ať ti dá svatej pokoj, kolegyňka!

Reaguji na jersey: No tohle je nepříjemné. Buď to musíš prostě ignorovat nebo zakývat hlavou, hodit oči v sloup a říct no jo prosimtě nebo jí prostě narovinu říct, ať se ti pořád nemontuje do života, že když budeš chtít někoho si najdeš a hotovo.... Ono jí to za chvíli přestane bavit.
Mě taky pořád ségra dohazuje jednoho našeho kamaráda (je to brácha jejího kluka - takže je to takový divný). Známe se spolu už tak 10 let, sice se kamarádíme, ale ne zase nějak extrémně, občas jdeme na nějakou akci v celý partě. No kolikrát má ségra nějaký narážky i před nim, tak se vždycky jenom na sebe podíváme a smějem se tomu... Jako je to hodnej fajn kluk, ale prostě si to nějak neumim představit no.

Tak toto znám moc dobře. Po rozchodu se svou první velkou láskou ( byli jsem spolu 5 let ) jsem byla dlouho sama. Prostě jsem se nedokázala zamilovat. To bylo keců od okolí. Ale nejvíc mě trápila babička . Furt říkala, že to není normální a že mi někoho sežene. Taky se o to jednou pokusila, tak jsem ji dala silně najevo, že toto přehnala. Nesnáším dohazování. Pak jsem se jednoho krásnýho dne zamilovala a od té doby mám pokoj. Hlavně si z toho nic nedělej. Buď nad věcí.

je to dohazování znám...ale já jsem už asi v jiné pozici. Mám 2 dospělé syny i když jeden pořád ještě studuje a na muže nemám nějak už trpělivost. No a sex....ten mě už nějak neláká...i když neříkám, že jednou v DD nebudu mít na co vzpomínat. Člověk musí mít hlavně nějaké koníčky a povinnosti. Protože pokud je jediným cílem života mít pořád partnera, tak to už je dost smutné ne-li zoufalé. Ale je dost takových lidí, co nedokážou být sami