Jak se vyrovnat s tím, že má už jinou?

Promiň, ale v 18 někoho milovat...No, neříkám, že to není možný, ale přijde mi to trochu unáhlený. Ještě poznáš, co je to fakt láska, ten cit ti tenhle týpek asi nabídnout nemůže a podle mě ho v tobě ani není schopnej vyvolat, když píšeš, že myslíš, že ho asi miluješ. Podle mě si uvědomuješ, že po 4 letech vztahu by bylo normální ho milovat, ale na druhou stranu podle toho, jak to píšeš, se mi nezdá, že by tomu tak doopravdy bylo. No, každopádně to na mě dělá dojem, že ani tak nežárlíš, ale spíš je ti proti srsti ta představa, že už někoho má, i po tak relativně krátké době od rozchodu. Na to, že jste spolu byli 4 roky a už někoho má, je pro tebe určitě asi dost špatný pocit. Ale vezmi to tak, že jste spolu byli od 14, takže moc nevěřím tomu, že by to vydrželo navždy (i když takové výjimky zcela jistě jsou). Buď ráda, máš možnost jít dál a novou známost mu přej. Je to vlastně jako moje teta - rozvedla se, manžela už nemilovala, našla si jiného přítele, ale taky jí bylo proti srsti to, že se po dvou letech znova oženil. To je podle mě normální pocit.
Takže to neřeš, přej mu to, a žij si svůj život.

Obávám se, že tady pomůže jen čas a časem i nějaký ten fajn chlap.. Hlavně vydrž a nezkoušej ho získat zpátky! Přeju hodně síly.

No právě po té facce fakt sem ho nenáviděla...a byl mi uplně odporný, ale je to nefér, prostě jak mi ubližoval a jako už je zdá se šťastnej s jinou ...nechci být sobec, ale nemělo by to být naopak ?
Reaguji na re.gina:
ovládám se nepíšu mu .... nic ... prostě asi to tak má být

Proč by to nebylo možné? (myslím obecně, příspěvek jsem nečetla)

Reaguji na Eveyli:
Asi to bylo myšleno na můj věk, ale myslím si že vím co je to láska...né zamilovanost ale láska...i když zním třeba najivně, prostě vím co to je.

Holky, proč by v osmnácti nemohla milovat... myslím,že to je jiná zamilovanost a možná i v jistém smyslu mnohem intenzivnější, než v pokročilých letech, to už vnímate spoustu věcí okolo a nemáte tak růžové brýle..., každopádně bych nezlehčovala sílu zamilovanosti... Já tě chápu a narovinu řeknu,že je dobře,že jsi dospěla ke konci, samozřejmě s pocitem,že tě chce a měli jsi pocit v tu chvíli,že jsi jediná a ta nejdůležitější... Ostatně ale takovýto kluk se nezmění, možná postupem času a nabíráním zkušenosti, to je vše jen otázka... Ohledně uhození, to by se stalo znovu, je težký asi být s někdym bez důvěry, chápu, že ti pak z druhé strany lezl krkem... To že má nový úlovek neber možná tak horce, bůhví jak to u nich taky bude... Buď ráda, že nejsi ta, co ho má na krku a že jsi volná pro toho,co bude a co 100pro přijde, i když se zdá, že už to není ani možné, pak až si uvědomíš, jaký byl toto pablb v tom,c o dělal a jaký ti dal zkušenosti... Držím palce a mysli na to hezké,co přijde, vždy to chce čas... Určitě budeš ty ta, co na tom ve výsledku bude lépe

Reaguji na Leninka123: Prosím tě, tyhle výroky bych neřešila, naprosto individuální posudek a pocity jednoho člověka se nemůžou vždy ztotožnit s druhým člověkem a jeho názorama a zkušenostma

A můžeš nás tedy obeznámit s tím od kolika let může člověk milovat?

Vidíš, sama cítíš, že ten kluk není nic pro Tebe . Já si myslím, že to co prožíváš, je úplně normální, přece jen jste byli spolu hodně dlouho, byl Tvou první láskou, takže city tam jsou. V každém případě bych řekla, že jestli jsi to ukončila, chodila ven a bavilo Tě, že ho vlastně můžeš kdykoli mít zpátky, on si teď našel jinou a Ty najednou cítíš, že ho chceš zpátky, tak v tom není až tak láska jako spíš takový ten instinkt lovce a uplatnění práva na něco, co je "tvoje". Má to v sobě každý.
Dám příklad. S přítelem od mé kamarádky se rozešla jeho ex, sama od sebe, ovšem jakmile si nabalil kamarádku, pořád mu volala a že ho najednou miluje. No pochopitelně, že ho vlastně nemilovala, jen ji tak nějak vadilo, že on už není k dispozici. Nemířím teď přímo proti Tobě, to je prostě všeobecné.
Takže rada jak se vyrovnat, že má jinou je zabavit se. Chodit ven, věnovat se koníčkům, randit s klukama, časem budeš strašně ráda, že to tak dopadlo. Kluk, který mlátí holky...no...
Hodně sil

já myslím, že to byl spíš zvyk než láska...mít někoho vedle sebe,s někým trávit volné chvíle atd.dost často se tohle se plete i když si myslíme že je to TA láska

V 18 člověk jako nemůže milovat? EHM
Někdo miluje už v 16, někdo třeba až ve 40, tak nechápu, co ti na tom přijde unáhleného.

Reaguji na Eveyli: Reaguji na kacii_: kdybyste si to přečetly celé...bože. Psala jsem, že neříkám. že to není možné (sama jsem třeba v 18 milovala). Pominu to, že jde spíš o zamilovanost. Každopádně jsem psala, že z toho, co píše, se mi nezdá že by ho vyloženě milovala, a že se unáhlila. Holky, nejdřív si to přečtěte celé a reagujte na celý příspěvek, ne na jednu větu vytaženou z kontextu. To bychom se tu mohly dohadovat o slovíčkách...

nepsala jsem, že nevíš, to si uvědomuju, že víš co je to láska...Achjo, tak pardon, ale kdybych tady řešila každou větu vytrženou ze souvislosti, tak je to diskuze na nic. Pardon...

Spíš si myslím, že to do jisté míry bylo míněno tak, že v 18 letech je holka ještě tak trochu naivní a moc toho o životě neví a taková ta teenagerská "láska" je přeci jen asi jiná než láska zkušenějšího člověka po x letech manželství třeba... Tyhle teen-lásky málokdy zanechávají trvalé jizvy na duši - holka se brzy vzpamatuje a za nějakou dobu už bude mít jiného a na tohoto si ani nevzpomene