Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Reaguji na Miasofia: Moc s tebou cítím . Drž se a zkus si o tom s někým promluvit, vypovídat se. Hlavně si zkus najít další činnosti, které zabaví tebe a tvou psychiku, aby nebyl čas myslet na tuto smutnou událost. Čas všechno zahojí.
Mně se to při prvním těhotenství také stalo, bylo to v 9 tt. Také jsem to s nikým neprobrala, manžel mě "nechápal" (prostě o tom nechtěl mluvit) a plácala jsem se v tom sama více jak půl roku. Když jsem na to konečně přestala tolik myslet a "zabavila" se dalšíma věcma, tak jsem byla za chvíli znovu těhotná a vše OK . Dneska už mám dvě dětičky a vše v naprostém pořádku.
Jinak já byla 4 dny hospitalizovaná a sledovali mi tu křivku hcg, která mi velice pomaloučku klesala . Takže přišla na řadu revize dělohy ......

Reaguji na Miasofia: ahoj, úplně chápu jak ti je, byla jsem ve stejné situaci a bohužel jsem na revizi musela, i když jsem si dávala taky plané naděje, ale po revizi hned druhý měsíc jsem bez problémů otěhotněla a vše v pořádku. Říká se, že po revizi je děloha vyčištěná a vajíčko se snadno uchytí, u mě to byla pravda, tak nevěš hlavu, kdyby to nevyšlo.

Tak nesla to špatně, už měla malou dceru, takže ta se jí ptala, kdy bude mít sestřičku a pak každému říkala, že maminku bolí p.pinka( po tom porodu), takže určitě to bylo velmi těžké období, ale překonali to a je už zase štastná...

myslím, že nebudu. Teď vím, že musím počítat s tím, že to nemusí vyjít.

my to řešíme s partnerem, v tomto mě opravdu drží a snaží se mě rozptýlit

myslím, že teď už to budu snášet lépe, děkuji

Začínají mě chytat křeče, to asi není dobré znamení

Ahoj!

Určitě bych být tebou šla jako samoplátce na hCG, iděálně po 48h, kdy se hodnota zdvojnásobuje.
Co se týče UTZ, tak těhotenství může být mladší, Dr.nemusí mít tak kvalitní UTZ,...

Samozřejmě je lepší počítat s tou horší variantou, ale je mi naděje umírá poslední.

Moc ti držím palce

Šla bych do té nemocnice. Aspoň budeš mít jistotu, i kdyby si tě tam nechali a revizi udělali, aspoň by se ti částečně psychicky ulevilo. A předešlo by se možným komplikacím

Je mi to líto, ale opravdu to nevypadá moc nadějně.

Jak ti je dnes?

Ahoj, to je mi moc líto...přispěji svou troškou do mlýna. Má sestra prodělala několik potratů a když to bylo takhle v začátcích, vždy to doprovázelo krvácení nebo špinění - vydala se do nemocnice a tam už jí řekli, že plod se nevyvíjí. Nicméně si ji tam před revizí vždy nechali aspoň den, dva na pozorování. Bez krvácení potratila jednou, ale už v 17tt, kdy nejprve zjistili, že mimčo je mrtvé, vyvolali porod a následně z pitvy vyplynulo, že tam byla závažná vrozená vada. Takže má zkušenost je, že takhle v začátcích se ta chyba projeví krvácením...ale také ti samozřejmě nechci dávat falešné naděje.

Každopádně budu držet palce, dej pak vědět, jak jsi dopadla.

Tohle občas život přinese. Snaž se být co nejvíce v klidu. Špatně se vyvíjející nebo vůbec se nevyvíjející plod by mohl ohrozit i tebe. Jsi mladá zdravá holka, tělo se po interrupci brzy otřepe a otěhotníš znovu. Tohle se stává spoustě žen.

Na jednu moji známou skočila v 7 měsíci těhotenství toxoplazmóza a vyřádila se tak, že dítě zemřelo v ní a museli jí vyvolat porod, aby pak dva dny strávila porodem mrtvého dítěte. Málem zemřela i ona. Dnes je tomu pár let a už má prcka. I po tak hnusném zážitku se z toho dostala a je zase v pohodě. A ty budeš taky. Napoprve se to nepovede vždycky, neboj, otěhotníš znovu a bude to dobrý.

Reaguji na Michele: to je teda drsný...

Reaguji na mroskvicka: Asi proto, že pak můžou být komplikace u dalšího dítěte, nebo nevím. Nemůžou za život dělat X císařů, tak možná proto

Reaguji na mroskvicka: jj, je to strašný, ale člověk se docela dobře vyrovnává s hroznými věcmi. Kor žena. Jsme asi tak nastavené, či co... Ale chce to čas...Mě třeba syn ve 2 měsících málem zemřel. Měsíc bojoval o život, nakonec to zvládnul, ale já byla kupodivu "v klidu", nebo jak to nazvat. První dny jsem probrečela, navíc jsem za ním první dny ani nemohla, ale pak jsem to tak nějak začla brat a doufat.

Je mě to moc líto a zde je každá rada těžkájelikož nikdo tě nedokáže utišit a ani Ti poradit,bohužel to bude Tvůj bojten kdo toto nezažil ani nemůže vědět co cítíš.Já to prožila a v pokročilejším stádiu,tak vím,jak Ti je
Ale opravdu je dobře to,že se to stalo takto brzy a tělo ví,co dělá,než abys pak měla nějaké polízanice.Já tenkrát lekařům zprávu o tom,že bych měla ihned přerušit těhotenství nechtěla vůbec věřit((byla jsem úplně mimo,pak mě bylo zle a i tak jsem odmítla to,co navrhovali,ale ještě ten večer jsem do nemocnice jela...nešlo to,měli pravdu-jen jsem ji nechtěla přijmout.Život je občas pěkná mrcha.
Jen Ti poradím jedno,nedělej hrdinku a nechtěj se s tím vším vyrovnávat sama,pokud je Ti partner oporou je to super a zvládnete to a mooc bych ti držela palce,aby se Vám to brzy zase povedlo a vše bylo OK:
Já vyhledala po takovém zážitku psychologa,ale nespolupracovala jsem,prostě jsem se s tím chtěla vyrovnat sama a dodnes se tak nestalo a už x let mě to den co den trápí..ale život jde dál a je to má blbost,tím jen chci říct to,abys ty takovou hloupost neudělala a moc Ti držím palce,aby jste vše zvládli.Důležitá pro vše další je hlavně Tvá hlava-psychika,nedovol ji ovládnout Tvé tělo.
DRŽ SE!Přeji Ti mnoho štěstí a sil!!

Je mi to opravdu moc líto, tohle není vůbec jednoduchá situace, ale:

tohle je to podstatné , věci se nám budou zdát natolik těžké a negativní, jen tak jak je budeme vnímat my sami. Zkus se na to podívat i z těch stránek, jaké už tu padly: příroda si to takto zařídila a je dobře, že se na vše přišlo včas.
Zpětně jsem si pročítala diskuzi a to co radí holky, abys ještě chvilku počkala, je určitě rozumné, ale pocitu, že všechno se ještě zachrání raději moc nepodléhej ať tě to popřípadě o to víc nezlomí.
Přeji hodně sil

Reaguji na SOLU: A mohu se zeptat, v kolikátém týdnu to bylo? A pak jsi musela dodržet nějakou dobu, než jste se pokusili znovu? Moje kamarádka totiž pak musela min. půl roku počkat, protože to byl vlastně u ní porod