Jak se vyhnout hádce s přítelem?

Já si osobně myslím, že je lepší se pohádat, rovnou si to vysvětlit... To zažehnávání u nás většinou skončí tak, že půlka osazenstva je nakrklá, druhá uražená a problém se pak oklikou řeší trojnásobek času.

Když jde do nejhoršího, oba to poznáme, začneme si z toho dělat legrci a přejdeme to se smíchem nebo si řekneme, že se prostě hádat nebudeme a začneme se bavit o něčem jiném. A pokud už to dojde tak daleko, že se začneme hádat, tak hlavně bez výčitek, spíš řekneme, o co jde, okomentujeme to a snažíme se prostě od hádky odejít a myslíme na něco jiného - zatím funguje perfektně...A nejvíc na nás zabírá poznámka - už jsme jak naši rodiče...

pri schyľovaní k hádke mi prudko stúpa adrenalín, takže pre mňa je najlepšie zavrieť ústa a zmiznúť kým vychladnem - najlepšie si ísť zajazdiť s otvorenými oknami na aute to ma ukľudní...
no a potom v kľude si danú vec vysvetliť a je po probléme

já jsem taky ten typ co se radši pohádá,vyřeší se to a je klid..přítel ale ne..ten radši když je klid a vyřeší se to potichu, klidně..chjo

Já musím říct, že mám celkem bezvadného partnera, ale což nechapu tak jednou za čas se dokáže pro šílenou kravinu naštvat, začne křičet, bouchat dveřma, nebo něčím fláknout na zem...
Pak se mnou dva i více dnu, nemluví, nechapu to, nejda se s ním ani o tom mluvit... Ja jsem pak úplně na nervy, hodne brečím... pak se to nějak přejde a nastanou zase dny klidu a lasky... Je to šíleně stresující a navíc pro mne nepochopitelné, kde se v něm během takové chvilinky a kvuli takové kravině vezme tolik zloby a zla... je to úplně jiný človek... Jak si s tím poradit?

Na mně to budí dojem, že se to v něm delší dobu hromadí a pak mu "bouchnou saze"...

Zkus se zamyslet nad tím, jakou souvislost může mít ta hloupost, pro kterou se rozčílil, s věcmi z minulosti.

to bych taky ráda věděla, já se spíš pohádam a je klid, než abych to nějak zadržovala, ale kolikrát si řikam, že by bylo lepší se nepohádat, že tj zbytečný.....

Já bych spíš potřebovala poradit jak se v hádce slovně ovládat, občas řeknu přítelovi věci, které bych normálně neřekla a nemyslím je vážně, to mi ale dojde až "po", např. věty typu, že by se měl odstěhovat, to řeknu opravdu jen ve zlosti a nedokážu si představit, že by vzal slova vážně a opravdu to udělal. To bych si sakra vyčítala, protože až na tu mou impulzivní povahu je nám spolu fajn...

Víš, mám z Tebe pocit, že jsi tost temperamentní jako já... Jde o to se naučit ten temperament trochu usměrňovat a nedat naplno se jím unést. V tomto směru je dobré si uvědomit, co je za Tvými emocemi? No a pak tu pravou příčinu s klidnou hlavou s partnerem řešit...