Jak se uvolnit? aby to nepoznal?

Známe, i to okecávání

A fakt jsem přesvědčená, že to moje začátečnické "A dělám to dobře...?" v kombinaci nevinným pohledem, mrkáním a nejistým úsměvem by ho přivedlo k orgasmu i kdybych mu jen oslintávala loket

jasný že se tomu nevyhnu ani nechci... jen prostě všude kolem mě... včera tohle a včera tohle.. atd... navíc si kamarádky myslí že nejsem a já jim to nikdy nevyvracela a myslim, že kdybych prostě přišla "jsem panna" nazvali by mě asi lhářkou atd...

to samozřejmě ne, ale ulehčilo by to problém s tím "blokem"...páč já mám strach i s někým chodit a něco si začít protože jsem panna...

lakoonka
Neuraž se, ale mně tohle hrozně připomíná ty problémy, co jsem v pubertě čítávala v Top Dívce... snad už jsi dospělá ženská, ne? Pořád prostě nechápu, o co ti vlastně jde... ty děláš, jako kdyby panenství v 19ti letech byla nějaká hrůza. Včera jsem mluvila s kamarády, je jim všem kolem 25 let a říkali, jak rádi by měli pannu, jaký by to bylo super, všechno jí naučit. A myslet si v tvém věku, že neseženeš chlapa je více méně velmi naivní... seber se a přestaň to řešit, tím, že budeš vypadat jako uzlíček nervů k sobě určitě nikoho nepřipoutáš Trocha sebevědomí by neuškodila!!

subs12: Totéž si myslím i já, napsala si to skvěle

jenže to jsou tvoji kamarádi, já se asi nacházím mezi uplně jinýma lidma a nehodlám je měnit jen abych se smířila s tím, že jsem panna... možná je to problém náctileté slečinky píšící co top díky ale je můj a prostě jsem to jen o pár let zaspala a místo v 16 píšu v 19letech... a furt dokola mě akorát všichni říkaj, že příjde ten pravej, ale už se mi taky stalo, že ač ten kluk byl fajn, inteligentní tak mu prostě omylem před kamarády ulítlo něco ne moc lichotivýho o pannách, asi to tak nemyslel ale mě se pak do toho fakt nechce...

lakoonka
Hele, poslechni holky a zkus to neřešit
Já prožívala to samé, ale kolem 17 let. Tenkrát jsem měla pocit, že už déle čekat nemůžu, že už nechci být panna, chci se milovat s klukem jako všechny moje kamarádky a že ten "pravý" nepřijde. A tak jsem se vyspala s klukem, kterého jsem znala asi 14 dní a vlastně jsme spolu ani nechodili. No, bylo to fiasko, nebyl citlivý a vůbec se nesnažil, aby to pro mě bylo alespoň příjemné. Pak to vyžvanil svým kamarádům.
Dnes už jsem samozřejmě nad věcí a netrápí mě to, ale tenkrát jsem z toho byla fakt nešťastná. Píšu to sem jen pro to, aby jsi viděla, že nejsi sama, kdo má takovéhle pocity a problémy.
Počkej si na kluka, který s Tebou bude chodit, počká a budě Tě mít rád Věř, že přijde, ale zkus na to moc nemyslet a užívat si mládí On totiž opravdu přijde
Moje mladší sestra také čekala dlouho, bylo jí už přes dvacet, když se milovala poprvé a čekání nelituje. Vzala si totiž ponaučení z mé "blbosti".

no jo, ale jak reagovat na to, že o mě stojí hodně kluků a já je odmítám (už ani nevim proč-jestli se jich bojim, nebo se mi nelíbí)... udělala jsem totiž v 16 chybu a když kamarádky "machrovali" jak už nejsou panny tak jsem si vymyslela historku žj... fakt dobrý... a jak teďka vysvětlovat, proč mě nikdy neviděli s klukem a proč nechci tamtoho a tamtoho?

já bych jim řekla pravdu pokud to jsou opravdu kamarádky, tak to vezmou a nebudou po tobě chtít žádná další vysvětlení...přece to není závod, kdo přijde dřív o panenství jinak holky mají pravdu, ten pravý se většinou objeví fakt ve chvíli, kdy to přestaneš řešit a absolutně nic nečekáš, stejně jako se to stalo mně a mimochodem, poznáš ho tak, že pokud se dostanete tak daleko, že mu povíš, jak to s tebou je, tak to vezme naprosto v pohodě bez pitomých keců a bude rád, že tě může do všeho zasvětit

lakoonka
Pořád to samé dokola...

omlouvám se tedy že mám ohledně toho nemístné opakující se otázky a výmluvy... ale číst to nemusíš, jak jsem psala na úvodu... prosila jsem pouze o radu a snad o sdílení toho všeho...

lakoonka
Ale vždyť jsme se ti snažily poradit... ty ale pořád omýláš dokola stejné věci. V tomhle ti přeci nikdo nepomůže, tady opravdu platí otřepaná rada "počkej si na toho pravého"... A promiň, ale určitě nejsi na sex připravená, když uvažuješ takhle... (nechci se tě dotknout, ale je to tak)

subs12 má bohužel pravdu
V prvé řadě si musíš začít vážit sama sebe. Teprve PAK se dokážeš doopravdy zamilovat a odevzdat se partnerovi... poté je čas na budování harmonického vztahu a až budeš cítit, že sice chceš sex, ale jedině s ním (protože je to On, tvůj milovaný a milující přítel, ne jen tak ledajaký chlap, který je "přijatelný") a jen proto, že vás to opět posune dále... teprve v tu chvíli je jisté, že jsi opravdu připravená. Když to z jakéhokoliv důvodu uspěcháš, zjistíš, že to nebylo "ono"...

A když mu ze začátku řekneš, že jsi panna, nebude na tebe tlačit a sám ještě rád počká, až se budeš cítit "připravená" (skvělé klišé) a bude se dmout pýchou, že je to zrovna s ním. A pokud se tak nezachová, žádnou šanci si nezaslouží - natož šanci být s tak skvělou holkou, jakou bezesporu jsi, hm?

Red_fire
Krásně jsi to napsala

subs12: Díky, dala jsem si záležet

Ještě jsem přemýšlela o možnosti, kdy na "to" budete s potenciálním přítelem mít hroznou chuť - v začátcích, řekněme první dva tři měsíce bych ale nedoporučovala ani toto...
Můj milý taky věděl, že jsem panna a doby, než jsem si byla jistá, že On si zaslouží být "tím prvním" (jinými slovy jsem čekala, jestli něco provede), jsme se věnovali ... ehm, "nekoitálním aktivitám" Dokonce mám pocit (a řada vědců to potvrzuje), že orální sex je více sbližující než souložení samotné, protože bychom přece "neolizovali" někoho, kdo za to nestojí - samotné .. no, pro názornost použiji pejorativní slovo "bušení" - to už tak osobní totiž být nemusí...

Ale je to jen tak na okraj, pro mě to byla ideální cesta - napětí a fyzická touha se mohla hezky uvolňovat a přesto nás to hlavní teprve čekalo...