Jak se učit a pamatovat si?

Tak já se učím tak, že nejdřív si učivo jenom přečtu a přitom si hodně zapamatuju, pak čtu podruhé a tam se většinou vyloženě učím (opakuji si) různá dělení apod. Výpisky si nedělám, protože mě to hrozně zdržuje - to raději zvýrazňuji věty.
Dál např. když mám dělení na různé etapy či fáze, tak si z nich vytvořím nějaké slovo.
Např. následující fáze
1.Příprava
2.Explorace problémů
3.Dohoda o cílech
4.Formulace cílů

- zapamatuju si slovo PEDF (připomene mi to pdf soubory ) a podle toho už vím, na jaké písmeno daná fáze začíná a vždycky se i rozpomenu, o čem to je.

Takhle jsem se učila na státnice a tahle pomůcka mi při všemožných děleních několikrát pomohla.

Druhá věc je, že když se něco učím, nutností je to pochopit. Jinak se nenaučím vůbec nic. Musím chápat obsah.
Taky je důležité při učení nemít puštěnou TV, radio nebo jiný rušící zvuk.

Přijde mi, že tato kombinace je hodně častá. Je to zvláštní, jsou to hodně vzdálené obory. Oba jsou teda považované za nejnáročnější (na objem učiva), tak možná si to vybírají milovníci učení
Znám několik právníků, kteří se specializují na medicínské právo a mají i medicínu. Asi se v tom pak lépe orientují. Navíc neustále narůstá množství žalob na náhradu škod na zdravotnická zařízení apod.

Také si barevně podtrhávám. Každý zvýrazňovač má jiný význam. A většinou 1 zk. = 1 balíček.

Když jsem si vybírala po gymplu VŠ, rozmýšlela jsem se mezi medinou a právem, a tehdy to vyhrálo právo - vystudovala jsem PF UK a právničinou se teď živím. I během studií práv jsem se ale ve volném čase dost hrabala v v lékařských skriptech, prostě mě to úplně nepustilo, takže jsem se rozhodla, že si udělám ještě i medinu. Živit se hodlám právničinou, medicínu mám jen jako koníček.
O tom, co je jednodušší: záleží na typu paměti: mně se skvěle pamatují nákresy, schémata, a taky terminologie. Naopak se mi hůř učí přesné citace delších vět. Proto je pro mě medicína mnohem jednodušší než byly práva.

Ahoj. Nevím jak bych měla začít. Tak popíšu problém. Trpím chorobným odkládáním věcí( prokrastinací?) a nejspíš ne jenom tím (témata na to již zde jsou, ale u mě je asi kombinace více problému a taky jsem nikde nenašla odpověď). Na střední škole jsem věci dělala na poslední chvíli, ale systém zkoušení a písemek mě donutil nakonec věci vždy včas udělat. Na vysoké na vás nikdo nedohlíží, je jen na vás co uděláte,neuděláte. Nyní jsem v druhém ročníku, nedokážu se dokopat k učení, když už se dokopu je většinou za 5 minut 12. A tak se kvanta materiálů učím(učila) den předem. Všimla jsem si, že se mi zhoršila paměť. Najednou to co si přečtu, nevím o čem to bylo, nedokážu to interpretovat, jsem schopna číst a nevědět o čem(je to pro mě značně frustrující a zřejmě jsem si zapříčinila tento blok sama. V zimním semestru jsme měli dost obtížnou zkoušku a kolovaly různé fámy o onom profesorovi, jaký je ras, že chce vše precizně, že ač jsem se na zkoušku začala učit nešla jsem tam, nešla jsem ani na další termíny, a vyhýbám se mu jak můžu. Smířila jsem se s tím, že předmět si zapíšu příští rok. Ale když zahlédnu jeho křestní jméno kdekoliv, vždy si na něj vzpomenu. A je mi šíleně zle, mám z něj vysloveně hrůzu - od té doby, na jakoukoliv težší zkoušku je pro mě utrpení se učit, nepamatuji si skoro nic a bojím se jich jak čert kříže, a neustále je odsouvám na krajní termíny). Mám dost kreditů pro postup do dalšího roku, ale nebudu mít splněny všechny předměty za letošek. To není to co mi vadí nejvíce. Rozhodla jsem se řešit tento problém, protože nevím jak se mám začít znovu učit, jak překonat ten problém s pamětí (když se nejedná o věci související se školou tak si vše pamatují - ale jakmile škola-učení, najednou tma). Je to pro mě psychicky neúnosné, a příští semestry takovým stylem nezvladatelné. Laxnost se začíná přesouvat i do jiných oblastí než škola. Vím že mám problém, ale nevím kde ho mám řešit, jít za psychiatrem či psychologem. Omlouvám se, že text je zmatený a zřejmě kvalitativně neodpovídá profilu vysokoškoláka. Jímá mě bezmocnost, strach a od naprosté rezignace nemám daleko. Děkuji za jakékoliv rady.

Já si stáhnu někde nějaké výcucy, ale i skripta si přečtu, abych se ujistila, že v těch výcucech třeba něco nechybí a doplním o nějaké informace, podtrhám. Pokud máme seznam otázek, přečtu si ji asi tak 2x a pak to zavřu a na papír se snažím napsat to, co jsem si zapamatovala, takhle se toho naučím opravdu hodně během kratší doby. Samorřejmě je dobré brát třeba lecitin, nebo ginko ale to už tak 2-3 měsíce předem a každý den-opravdu to pomáhá při učení se soustředit. (pokud se jednalo o právo nebo něco takového-tak to jsem nevypisovala, to se nedalo )

Reaguji na lakme: Docela se v tom vidím, také jsem to takhle měla. V druháku jsme měli (malé) státnice a já se jich tak bála, že jsem si je furt odkládala. Šířili se různé zvěsti jak je to těžké a já se tam klepala jít. Když jsem to konečně prolomila (byl už skoro poslední temín), tak jsem koukala jak byli hodný a jak to šlo.
Měla jsem strach, nemohla jsem u učení vydržet. Tak jsem se bála učit, že jsem k tomu ani nesedla a paralizovalo mě to
Nejdůležitější je to prolomit a začít. Prostě si říct, že teď si k tomu sednu. Ze začátku si nejdřív vytiskni všechny potřebné materiály, to by mohlo celý proces nastartovat. Začni si to jen lehce pročítat a podtrhávat barevně - to je takové nenáročné než rovnou učení a přeříkávání. Nebo si dělej sama výpisky - taky taková oddychovka.
Máš na zk. normálně 3 pokusy? Zkus si říct, že ten první prostě obětuješ s tím, že se na něj půjdeš jen "podívat" a zkusit si jak to vlastně vypadá. Na podruhý už se nebudeš tolik bát.
Držím palce, ať ti to jde a prolomíš to.