Jak se smířit s prací "pod úroveň"?

Holky tohle teďka řeší moje hodně dobrá kamarádka. Má práci, vedoucí pozice - má na starost jednu prodejnu, její plat je mizerných 11 tis. hrubýho - v PRAZE! S bonusy za prodej má tak 13 tis. hrubého měsíčně. Je z té práce zoufalá, skoro na mě už působí, jako psychicky vyčerpaná, vyprahlá. Pracuje dvanáctky, takže některé dny volné na pohovory má, ale nedaří se. Nejradši by s tou prací sekla, ale nemůže, protože nemá skoro nic našetřené - většinu peněz použije na nájem, jídlo atd., takže jí skoro nic nezbývá. Práce mizerná, řekla bych, že HODNĚ pod úroveň (z mého pohledu), ale seknout s tím nemůže, protože takhle má aspoň nějaký příjem. Psychicky úplně vyčerapaná, už má z té práce vyloženě odpor, příčí se jí ráno vstávat a jet tam, co mi říkala, ale netroufne si dát výpověď, protože je ráda aspoň za něco. Takhle, výpověď zvažuje už hodně dlouho, ale tím, jak se jí nedaří najít žádná práce, tak si netroufne.
Nejradši bych takovýho zaměstnavatele nakopala do ...

Naprosto s Tebou souhlasím. Taky jsem si říkala, jak je možné, že se někdo nestydí takový plat vůbec nabízet.
Bohužel se ale vždycky najde nějaký "zoufalec", který na to kývne. Ve chvíli největší beznaděje jsem taky kývla na práci za podobný plat.

Reaguji na MarBella: Přijde mi, že je takový člověk pak pořád v začarovaném kruhu - z těch mizerných peněz, co vydělá, zaplatí skoro všechno, takže jen tak nenašetří a nemá rezervu, aby v případě výpovědi aspoň "normálně" přežil, než najde práci. Nalézt práci se nedaří, protože je tak psychicky vyčerpaný z práce, že je to na něm poznat a ostatní ho nevyberou.
Tak to aspoň vnímám já. Ale takovéhle chování (nabízení mizerných platů, i na "lepší" pozice, jako má třeba kamarádka - vedoucí prodejny, má všechno na starosti) bych tvrdě postihovala, považuji to za absolutní zneuctění člověka jako takového a jeho schopností!

Reaguji na lacri: Máš pravdu, je to bludný kruh. V tomhle ohledu jen těžko můžeme čekat "spravedlnost". Je na každém zaměstnavateli, kolik může a chce nabídnout. Zrovna tak je na každém zaměstnanci, za jakou mzdu je ochotný pracovat a na kolik se cení.

Průměrná mzda v ČR je přes 25 tisíc korun. Kolik lidí na ni ale dosáhne? Medián je 21 143 Kč, ovšem u žen je to 18 998 Kč a u mužů 23 035 Kč. Není něco špatně?!

Jako naprosto průměrná profese mi připadá třeba sekretářka. Někdo na takovém místě vydělává 15 tisíc, někdo jiný klidně i o více než deset tisíc víc.
Začínající doktor, zdravotní sestra nebo učitel vydělají mnohem méně než začínající administrativní síla někde v korporátu.

U spousty profesí/ lidí mi plat připadá neúměrný celkovému přínosu dané pozice, ale tak to zkrátka je.

Díky za optimistickou předpověď, nakonec se skutečně vyplnila
Práci mám a dokonce jsem si nakonec vybírala ze dvou velice dobrých nabídek.

Všem ostatním přeju hodně štěstí a trpělivosti. Hledání dobré práce za dobrou mzdu je běh na dlouhou trať.

Blahopřeji k sehnání správného zaměstnání a přeji hodně štěstí.

Já si pro sebe přeji, aby učitelská profese začala být lépe hodnocena.

To Ti přeji taky. Konec konců, kdyby to tak bylo, taky bych šla ráda učit

Mě to právě baví, cítím se při tom jako ryba ve vodě, nechci odcházet jinam jen kvůli penězům. Snad se to brzy zlepší

Reaguji na LaArdilla: hele holky, nejlepší bude opakovat si větu: ŽÁDNÁ PRÁCE NENÍ POD ÚROVEŇ, JEN JSOU SKORO VŠECHNY MIZERNĚ PLACENÝ "

Reaguji na annett.annett:

Myslím, že je důležité vytrvat v pozitivní náladě a pořád zkoušet dál rozesílat životopisy. Je i spousta pozic, které nechtějí nástup ihned, ale např. až od nového roku, nebo za měsíc atd. Takže posílat pořád životopisy, nějaká nabídka práce jednou vyjde
Rozhodně bych to ale nevzdávala a nezkoušela se smířit s tím, že na nějaké otřesně placené práci budu dělat do konce života. Prostě v tu chvíli vydržet, něco vyjde, i kdyby za delší dobu, ale rozhodně to nevzdávat a pořád se pokoušet najít si něco dalšího

Spousta takhle podřaně placených prací existuje právě proto, že i lidi, kteří by i podle zkušeností měli brát třeba 20 tis. reagují na pozice s mzdovým ohodnocením 14 tis., aby práci vůbec měli. Na jednu stranu to chápu, mají aspoň nějaký příjem a neskončí na úřadě práce, ale na druhou stranu kdyby lidi takhle mizerné práce odmítli, zaměstnavatelé by buď zkrachovali, nebo by holt tu mzdu museli zvýšit na reálnou úroveň.

Jestli můžu přispět se svojí troškou do mlýna, tak mám pocit, že u mě vždycky nejvíc fungovalo sebevědomí. Byla jsem studovat v Anglii a když jsem se vrátila, měla jsem pocit, že jsem mistr světa a všichni ke mě tak přistupovali . Našla jsem práci téměř hned a to jsem měla nulovou praxi. Po roce jsem z téhle práce odešla a teď jsem na volné noze a věnuju se konečně svým věcem, ale dodnes mě na LI oslovují potenciální zaměstnavatelé a zvou mě na pohovor. Tak já nevím, napadá mě vážně je ten postoj a sebevědomé vystupování (ne arogance).

Reaguji na sandie: