Jak se rozejít s nevěrníkem

Mokrát ti děkuju! Spoustu lidí mi radilo, abych mu buď neudávala důvod nebo řekla, že jsem někoho potkala..což je ve svý podstatě taky pravda..ale já nevim, cítím právě hroznou potřebu mu říct, že o tom vim, určitě se bude ptát odkud to vim, tak mu na to prostě neodpovědět? Ono mu to asi bude jasný odkud to vim...to právě zase moc nechci že jo. Ale chci, aby věděl, že nejsem žádná husa, kterou může takhle podvádět, lhát mi do očí atd.

To je jasné, že nechceš, aby věděl, odkud přesně to víš, takže bych mu asi řekla, že je snad jedno, odkud to máš, že víš, jaká je pravda a v tom případě nemá cenu ani zapírat. Navíc, všichni víme, jak to chodí... Pokud někdo někoho podvádí, tak vždycky o tom ví někdo další.. Kamarád, příbuzný, kdokoliv.. Pak stačí, aby o tom někdo řekl někomu jinému a už to jede.. Možná bude v šoku, že se tě ani nebude ptát, jak jsi to zjistila. Každopádně Ty mu nemáš rozhodně co vysvětlovat, to spíš on!

Právě! Co já bych mu vysvětlovala..Já mam trošku obavu, že o těhle věcech se on moc nikomu nezmiňuje, tak ale druhá strana se o tom mohla někde zmínit že..třeba...prostě řeknu, že to vim, ať si třeba zapírá, že se tim akorát schodí on, protože budu vědět, co je to za lháře..ale ty věci co jsem se dozvěděla tak strašně bolí, v životě bych to do něj neřekla vážně mi tim strašně ublížil, takže bez prášků na nervy teď nedokážu fungovat

Reaguji na latulipe: V klidu mu řekni, že i stíny mají oči. Že z tebe nebude nikdo dělat blbce a že s někým takovým jen ztrácíš čas. Hotovo tečka. A víc bych nevysvětlovala. Vždyť ono je jedno, od koho to víš. Důležitý je, že on to udělal. Potrestáš ho nejvíc už tím, že se s ním v klidu rozejdeš. Co se bude dít pak až odejdeš je jiná, to si klidně poplač, ale ať on to nevidí.

Reaguji na latulipe: Tak to bývá, že ty největší "ťafky" nám vždycky způsobí člověk, do kterého bychom to nikdy neřekli. Je to otřepaný, ale chce to čas, emoce budou slábnout a slábnout a jednoho dne se probudíš a zjistíš, že je líp, že to už tak nebolí.

Pro mě osobně je nejlepší pohon k rozchodu vztek. Pokud máš vztek, není prostor k lítosti. Samozřejmě si pobrečíš, já si taky poplakala, každá si v životě po rozchodu poplakala, ale všeho s mírou. Nevím, jak dlouho jste (byli) spolu. My víc jak sedm let, to potom hodně bolí a dodnes mě to tak nějak mrzí, ale vím, že by vztah neměl cenu, že by to stejně šlo do kopru, hodně jsem si to sesumírovala v hlavě a potom to zvládla i bez prášků (pozor na závislost na prášky na nervy). Pocit ublíženosti budeš mít i po rozchodu, já ho mám taky, ale už je to mnohem lepší (občas horší- to když mám "deprese" před menstruací). Fakt je to příšerný klišé, ale čas pomáhá a léčí, ač tomu teď třeba nevěříš

Tak jasně, vim, že to chce čas...to prostě známe všichni, ale kdyby to aspoň tak moc nebolelo ale zase se nebojim, že bych břečela, až ho uvidim, už jsme jednou měli takovou rozmluvu, myslela jsem že to neudržim, ale přesně jak jsem ho viděla tak do mě vjel ten vztek..takže toho se nebojim, že bych před nim tohle udělala, to vim, že budu mluvit vyrovnaně a v klidu....ale to je teď a co bude potom, je strašný. Já jsem hlavně byla vždycky hodně silnej člověk-spíš jsem musela, ale v partnerských vztazích mi takhle ještě nikdo neublížil ale pořád se divim jak mi dokáže lhát do očí bez problémů...jako kdyby nic, a tahal si je k němu, kde jsme spolu byli my dva vždycky...

Reaguji na latulipe: Dala bych mu najevo, že o tom vím. Nevím, kde bydlíš, ale já bych třeba řekla: "Tady je to malý město, víš, nic se tu neutají..." a pak jak psala Katula, že by to byla jen ztráta času, bo za těchto podmínek pro Tebe vztah nemá smysl. Hlavně se moc nezapleť do vysvětlování, jenom bych mu dala najevo, že to vím a nějak moc bych to nepitvala, ani kdyby se ptal, jak to víš - akorát by se to třeba snažil obrátit proti Tobě.

Právě no, že mu prostě řeknu, že o nevěrách vim, nebudu mluvit o ničem konkrétně, taky to nechci nijak prodlužovat...vrátim mu jeho věci a nazdar....akorát je mi líto, že mu to asi bude úplnej šumák, protože on je po celkem dlouhý době jedinej člověk, do kterýho jsem se fakt zamilovala, teď ta představa toho nechutnýho volna co budu mít mě dohání k šílenství, všechny plány jsou pryč...teď ještě jestli mu říct, že jsem navíc někoho potkala (což je pravda), ale aby si on nemyslel, že kecám....tak nevim přesně no..
jinak jsme z prahy, ale ona praha je taky malá, tady se taky všechno roznese, i když mam takový tušení, že o tomhle s nikym asi nemluví, nevim ale..

Já bych to neříkala, ještě tě bude obviňovat, že za rozchod můžeš ty a ne jeho nevěry.

To bych asi neříkala, moc si nedokážu představit, jak bych tohle tak jako mimochodem řekla. A aby to pak neházel na Tebe, že sis někoho našla a proto rozchod...

Já vím no, cítila jsem se úplně stejně, ale i když to může znít jako klišé, tak jsem si našla nové zájmy, začala jsem chodit na různé kurzy a taneční semináře, četla jsem knihy o psychologii, díky kterým jsem leccos pochopila... A teď zpětně na to období po rozchodu (ne teda ten první měsíc, to bylo prostě hrozný, měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět - bl.bost) vzpomínám pozitivně, že to byla hezká doba, věnovala jsem se sobě, ujasnila si nějaký věci a očekávání...

Já vim, že to přebolí, to je jasný, ale teď je to neskutečný, cítím se hrozně To naše setkání asi taky bude dost hrozný, to bude strašně bolet. Ono mi ani nic jiného nezbude než se věnovat sobě a svým zájmům, to je na jednu stranu fajn..ale teď navíc budu nějakou dobu sama doma, to bude strašný. Ještě že mam svoje kamarády, kteří mě v tom nenechávaj a už mi naplánovali pár společných dní, abych nebyla sama, protože to je pro mě momentálně nejtěžší..
Takže je teda asi lepší o nikom jinym se nezmiňovat, a vybalit na něj jen tu jeho nevěru a dál to neřešit. Pro mě osobně je snad nejhorší to jeho lhaní, to mi orpavdu rve srdce. Kdyby byl aspoň chlap a dokázal se k tomu postavit čelem a říct mi to.

Ne, já bych mu určitě řekla, že je to kvůli jeho nevěrám, pokud se bude ptát odkud to víš je jenom na tobě jestli si vymyslíš něco jako tu psaly holky, že je to malý město a nic se neutají nebo jestli mu nekompromisně řekneš že to je úplně jedno odkud to víš, že důležité je že on podváděl a někoho jako je on nemá co zajímat, odkud tuhle informaci máš...

Každopádně bych nestrhávala vinu na sebe, to je nesmysl, proč bys mu měla říkat (vymýšlet si), že sis třeba někoho našla nebo že tě to v tom vztahu už nebaví nebo cokoli?! To vlastně nakonec může vést k tomu, že ti bude on dávat vinu za rozchod...

Nechci se ho ani v nejmenším zastávat, ale neříct mu žádný důvod...jenom prostě sbal se už s tebou nechci být mi nepřijde moc fér...

Jasně no, hlavně on bude chtít slyšet proč...a když on být fér nedokáže, tak bych to asi měla udělat já a jen mu říct, že o tom vim (a přesně že je jedno jak to vim, že o tom to neni). Aby veděl, že všechny holky nejsou husy co se nechaj podvádět a tak...navíc ono se to o něm roznese, ne že já bych to někde začla vykládat, to fakt ne, ale jsou lidi, kteří na něj za tohle maj pěknou pifku... a já si myslim, že je dobře ať se to o něm ví, jakej je to podrazák..

Nedělej nic, čeho bys litovala, pomsta nic neřeší, akorát mu dokážeš že nejsi o nic lepší než on...snaž se být nekompromisní a nenechat ho aby to hodil na tebe, myslím že spousta kluků když bys jim oznámila že sis četla v jeho mobilu a víš že je nevěrný by dělala větší problém z toho prohlížení mobilu než z nevěry a ještě by to vlastně "hodili" na tebe...takže se do toho hlavně nezamotej..držím palce