Jak se o sebe starat v období trápení a starostí

Reaguji na Storm:

Ono žít v tak neutěšeném prostředí jak to tady Vosmajda popisuje s manželem bezcitným despotou není asi žádný med a to jsou čistě jen reakce na pocit opuštěnosti a nepotřebnosti.
Osobně si myslím,že by se sebou měla začít něco rychle dělat,ale tak nějak bez manžela,ten jí moc radosti nepřidává.

Myslím, že kromě výše uvedených rad pomůže i potěcha v podobě věcí, které máš ráda. Třeba si udělat radost malým dárečkem, bublinková koupel, čokoláda...samozřejmě v normě a ta zmíněná sebemotivace je taky velký pomocník

Já si zatím sa většinu svých problémů můžu sama.
Ted jsem měla problém. Pomohlo mi běhat, běhat a potom posilovna a tak dokolečka. Hodně uklízet. Učit se jazyky. A objednala jsem si spoustu kosmetiky z ebay a strawberrynet.
Jo a ještě mi pomáhá ráz za čas půst- voda + černý chleba- ne moc. Druhý den se mi obyčejný čaj zdá jako mana nebeská.
Vosmajdo, ber to filozoficky. Vidíš, máš staré rodiče a čas se nezastaví, taky budeš stará / a dost brzo/, takže- GAUDEAMUS IGITUR a trochu humoru do toho umírání a humor, ten Ti tedy nechybí! Máš literární talent, nechceš psát?
Měj se krásně, až už jsi skutečná, nebo ne. mám Tě ráda a bavíš mne..
M.

Pomáhá sport. Vypozorovala jsem to na sobě, že když se intenzivně věnuji nějakému vytrvalostnímu sportu - nejčastěji to je plavání nebo v létě taky turistika, event. kolečkové brusle, tak jsem psychicky mnohem odolnější než když jenom sedím na zadku. I překonávání osobních rekordů v jakémkoli sportu dokáže člověka psychicky hodně nastartovat