Jak se necítit trapně při běhání?

Chodím běhat s kamarádkou, takže mi to tak nepřijde, pokud musím jít běhat sama, dám sluchátka do uší a ostatních si nevšímám, akorát když jsem bydlela ve Vídni, tak jsem chodila běhat do Schönbrunnu a šla jsem běhat později tzn. po 10 h, tak mi vadili pohledy turistů a některé jejich komentáře ať už k mě nebo ostatním běžcům.

Jednou jsem se taky přistihla, že asi nepříjemně hledím po jednom běžci - bylo to na dovolené, v pravé poledne, min. 40 stupňů na slunci. Valil to do kopce a vypadal na infarkt. Nemohla jsem se rozhodnout, zda je takový borec nebo ..... amatér
Jinak všechny pravidlené bězce obdivuju, hlavně v zimě!

Já si dřív připadala blbě, když jedu v cyklistické helmě na cyklostezce. Taky jsem zaslechla průpovídky, jestli mi ještě nebylo 15 a podobné. Jenže nikdo už neví, že pak sjedu ze stezky do lesa a když jsem sama, tak mám pro sichr helmu... ale víte co, já si jezdím pro sebe, takže pocity ostatních mi můžou být jedno

A co je na běhání trapného? Vždyt to je přirozený pohyb

taky sem si to myslela , ale když sme si šla včera k večeru ( když už nebyl takový pařák) zaběhat a viděla jsem se běžet v tom stínu při západu slunce , byla sme neskutečně ráda že tam nikdo nebyl prostě jak sme si tak vyklusávala připadala sem si hrozně trapná a ,,nemotorná "

Reaguji na Dafné_: Heh jako jn Ale beztak vypadáš normálně, jen si to myslíš Já se cítila špatně na kole, mám 7 let staré a le ted jsem si koupila Adidas soupravu a jezdila bych denně

Já dřív běh nenáviděla a nechápala, jak někdo může běhat Pak jsem chtěla zhubnout a začínala běhat v úplný tmě, abych nikoho nepotkala a v léťě byl i hezkej vzduch... Ale nevydrželo mi to... Za to teď běhám, přez les na zámek, nepotkávám moc lidí ale kdyžk, tak si připadám i dobře, že já běhám a oni ne...Změnil se mi na to úplně pohled... Jen teda když vybíhám, připadám si líp, než se vracím... Spocený záda a fakt rudáá, uplně Ale co, to už se přebehne... Teď jsem si dala měsíc pauzu od cvičení (byla jsem pryč a pak nemocná...) A teda nic moc, trochu mě začínaj bolet záda a necejtim se tak dobře..navíc jsem neprotažená a to mi nevyhovuje... Jsem fakt ráda, že se mi na běh změnil pohled... Hlavně je to tím, že si pustím písničky a běžim si pomalu, hlavně nikam neženu, to nikam nevede...

Reaguji na Eveyli:
joo možná to je jenom o mym pocitu. ale šla sem si zaběhat do lesa a potkala sem partičku kluků na kole. no hned sem přešla radši na udejchanou chůzi.

Já si tyhle trapné pocity už raději zakázala
Minule se mi stalo, že mě jeden starší běžec pozdravil a zamával a hned jsem měla nějak lepší náladu

A hudba dost pomáhá, vždycky se soustředím na ní, na moje myšlenky a okolí neřeším.

Já běhám v posilovně na pásu a cítím se v pohodě... vemu si časopis na čtení a běžím.. nehrozí kolize s cyklistou, bruslařem, není tam hmyz a ani pohoršené pohledy lenochů...

Já to mám podobně. Proto chodim běhat spíše do parku, kde neni moc lidí a do posilovny s kamarádkou. Rychleji to uteče a ještě u toho pokecáme.

Dobře ty

Já si jdu taky občas zaběhat, nejraději navečer. Bydlíme v malém městečku, takže běhání tady není až tak "populární", ale pár lidí jsem už viděla. Takže když si jdu jednou za čas zaběhat, mám skoro celý lán louky pro sebe Běhám totiž po polních cestách...

Já se za své běhání, ať vypadá sebevíc šíleně a humpolácky, nestydím. Beru to tak, že všichni máme prostě svobodu v tom, co děláme a jak. A protože svým během neomezuju svobodu druhých, tak co? Ať se dívají, ať si posuzují, já přece běhám kvůli sobě, ne kvůli nim, ne?
Z pohledu diváka to znám z parků v Praze, kde občas chodím jen tak odpočívat, sledovat dění v parku, číst si knihu a tak podobně. Často tam vídám pár běžců, kteří si dávají kolečka, vždycky se na ně usměju, oni na mě a spokojeně funící běží dál. Myslím, že je pro člověka přirozené, že sleduje automaticky „zajímavější“ podněty, pohyb ve svém okolí, tedy i běžce, jak ho míjí. Nemusí to automaticky znamenat, že se vám divák pošklebuje (pokud dodá slova, pak je to samozřejmě jiné...), ale pokud se jen zaujatě dívá, nemusí to nutně být v negativním vyznění. Soudím tak podle sebe.

Kloubou dolů před všema, kteří chodí běhat. Stydět by se měli ostatní, co pro své zdraví nic nedělají. A posmívat se můžou opravdu pouze hlupáci hloupí.

Chodím běhat už dva měsíce a ze začátku jsem taky řešila "co když potkám někoho známýho", atp.
Bydlím v menším městě, už jsem sice pár lidí taky potkala běžet, ale dost často se mi stává, že na mě někdo pokřikuje, takový ty kecy typu, ať makám, přidám, dělám, atp. Ale co.
Kolikrát se za mnou lidé otáčí, prohlíží si mě, až se pak koukám, jestli na mě někde něco není. Hlavně pak ty s pár kily navíc, ale beru to spíš jako závist.
Teď už vůbec nic neřešim, nasadim brýle, do uší mp4ku a všichni jsou mi ukradený.

Reaguji na Eildiana:
Kdysi jsem to taky řešila, pak mi ale došlo, že jsem jen sebestředná, protože každýmu je do mě stejně houbelec
Sama se na běžce taky dívám - pozoruji postavy, techniku běhání, oblečení atd. Za pár vteřin na toho člověka ale zapomenu, natož abych dumala, jak ta holčina funěla nebo že byla červená jak rajče
Těm, co to trápí, bych doporučila najít si pro začátek parťáka.