Jak se naučit být tolerantnější?

byla jsem taky taková, jsem i ted, ale řekla bych že míň. možná je to i tím, že se snažím situaci která nastane nebo než nastane analyzovat i z jiného pohledu, z té druhé strany.
mnoho lidí to pak ale nechápe, protože je to nikdy nenapadlo.
já si myslím, že to trochu otupí tu tvrdohlavost, když ti dojde, že oni tomu tak jak ty nerozumí a neví co vlastně kolikrát chceš.

přesně to bych se potřebovala naučit... jenže já to zvládám tak v 1 z 10 případů.... přijde mi, že na všechno mám argumenty, ať se jedná i o úplnou blbost... Ne, že bych na tyhle věci nějak věřila a přikládala jim nějakou extrémní váhu, ale jsem kozoroh a přijde mi, že vše, co si o ženách kozorozích přečtu, je pravda, až mě to kolikrát děsí...

No říkala jsem si, že budeš buď kozoroh nebo beran . Taky jsem kozoroh a znám to, věkem se to trochu lepší. Mám dny, kdy to je lepší a přenesu se přes to a jindy se hádám do krve kvůli prkotině a musím mít poslední slovo. Nicméně se alespoň snažím to trochu kočírovat,v duchu se prostě nějak uklidnit a říct si, že to stejně nemá smysl, ale myslím si, že úplně se "vyléčit" se mi nikdy nepodaří, prostě jsem taková no a myslím, že ostatní mě tak i berou

Já mám pocit, že to vždy vydržím jen chviličku a pak zase konec a jsem zase takový jaká jsem od přírody. Jsem i dost "co na srdci to na jazyku" a prostě mám pocit, že mi to dost zavazí v partnerských vztazích, když já si ale prostě nemůžu pomoct a musím prostě říct to, co chci, protože kdybych to neřekla, tak to v sobě dusím a pak to bude ještě horší...

No a kolik ti teda je? Jak říkám, zdá se mi, že s věkem se to lepší.Člověk pak bere více věcí s nadhledem a nemusí mít za každou cenu poslední slovo nebo si uvědomí, že je občas dobré to v sobě dusit. Já mám výhodu, že manžel je beran a je mi v tomhle hodně podobný, takže si vzájmně nemáme co vyčítat a není to takový problém.
Jediné, čeho by ses opravdu měla vyvarovat (dle mého) jsou sprostá slova vůči ostatním a věci, kterých bys později litovala - a věř, že tomu se vyhnout lze. Těžko se to takhle posuzuje a radí, když nevíme nějaký konkrétní příklad, kdy ti to překáží třeba v partnerských vztazích.

Reaguji na Terez16:
Je mi něco málo přes 20. Můj poslední partnerský vztah byl se lvem a byl to fakt zážitek.
Ve, kterých situacích mi to nejvíc vadí a překáží? To jsou právě ty věci, kdy já se rozhodnu, že něco bude tak a tak a nejlépe hned a když to tak prostě není nebo to nejde, tak jsem pak naštvaná, zklamaná a co já vím co všechno a ve finále hlavně ubližuju těm nejbližším, protože jsem nepříjemná na ně.

Tak to je jak přes kopírák - můj první vztah se lvem, naprosta kalamita, dopadlo to příšerně). Vážně bych se tím až tak netrápila, tvoje rodina přece ví jaká jsi, určitě se snažíš, aby to nebyla taková hrůza a každý je nějaký. Až si najdeš partnera, se kterým si sedneš, tak ti určitě bude více věcí vycházet podle představ, nebude třeba proto řešit, že něco nevyšlo dle tvých představ...a hlavně, když něco nevyjde tak jak má, tak se svět nezboří a točí se dál

rozumím ti, ale to je ta chyba, s takovým přístupem můžeš bývat často pouze sama se sebou, maximálně tak s rodinou, protože ti to tak nějak překousnou, pže seš jejich Někdo cizí se na to může po zkušenostmi s tvojí tvrdohlavostí vykváknout. Musíš prostě víc přemýšlet nad ostatními a nr pouze nad svou vlastní precizností, kterou sice od druhých očekáváš, ale věř, že druhé to vůbec nemusí zajímat.
plus

někdy to ale udusit musíš. Vychladnout, v klidu si to přebrat a pak pokud ti to opravdu vězí na srdci, to říct.. Navíc nikdo není zvědavej na neustálý pérování..

Mám UPLNĚ to samé A pak si hrozně moc vyčítám, že jsem třeba na rodinu a přítele byla zlá, protože je hrozně moc miluju, ale jsem raploň a nedokážu se na to hned dívat z té druhé strany, možná až potom, co vypěním Zatím mi jen pomáhá "napočítat si v duchu do 10", vychladnout, uklidnit se, zatnout zuby a přijmout tu danou věc, zkouším to tolerovat, ale zatím to ještě na 100% nezvládám, takže ti nemůžu poradit.. Ale sama v tom nejsi.

Byla jsem stejná, když mi bylo dvacet. Teď už mi je o deset víc, člověk opravdu dospěje, spoustu věcí přehodnotí, uklidní se. Mockrát se mi mé chování vrátilo a dalo mi facku. Kolikrát to pěkně bolelo. Prostě to chce nejdřív přemýšlet a pak až jednat, reagovat.

má fakt takový význam na naše jednání znamení zvěrokruhu?
já jsem pokud to tedy význam má vodnář, a co jsem četla tak to tomu odpovídá
jsem hodně svá a pro spoustu lidí příliš drzá a příliš upřímná
dívám se lidem zpříma do očí a řeknu co si myslím

já se snažím si to hodně analyzovat hlavně proto, že vím, že jsem hodně výrazná (akorát nevím zda můj projev, či můj zvej či co. ale lidi si mě pamatují, no a moje jméno no
a tak analyzuju jak působím, páč se v pracích stalo, že mi vyčetli něco čeho já si vůbec nejsem vědoma. a to i co se týče chování.

proto si to snažím otáčet..ale taky i díky zkušenostem proto vím, že i hnusná pravda je kolikrát lepší jak milosrdné mlčení, kterého se dostalo mne a já si pak přišla jak punta. jako kdyby se mi kdosi smál za zády a já to nevěděla!

nevím, jestli zrovna znamení zvěrokruhu na to má vliv, ale jsem vodnář a vše na mě sedí...kolikrát bych si nejradši namlátila, pač nejdřív jednám, pak myslím a následně svého neuváženého jednání lituju a uvědomuju si, že jsem udělala blbost...většinou si to uvědomím hned po té, co vylítnu. Dá to zabrat, ale už jsem se kolikrát včas zastavila, uklidnila, promyslela a pak jednala... a je to super pocit a osobně mě to pomáhá, abych příště dřív myslela a pak jednala. Jo a taky bych nejradši vše měla ted hned, vyřešila to ted hned...jj, někdy se vyplatí čekat

Toto si říkám často. Nijak extra tomu nevěřím, ale vždy když si jednou za čas čtu nějakou knížku na toto téma nebo prostě někde něco slyším, tak se kolikrát mlátím do hlavy, jak pravdivý to na mě je.

Díky, dodalo mi to naději

Já teď totiž řeším takovou zapeklitou věc a furt se nemůžu rozhodnout. Existuje totiž člověk, který ke mně chová hluboké city a má opravdu výdrž, podotýkám, že je to LEV ale... Každopádně imponuje mi jeho chování, ale když se do sebe pustíme, tak to prostě stojí za to, ale zase v jiných směrech spolu vycházíme velice dobře. Pojí nás něco jakoby silné přátelství až láska a nedokážu si představit, že bych tohoto stavu dokázala docílit s někým jiným. A právě bych chtěla přijít na kloub tomu, jak je možné, že on mě má tak rád i když jsem k němu taková jaká jsem a to se s tím nijak nemazlím. Dokážu na něj být hnusná, nepříjemná, nas*aná, v podstatě všechno ale hodná a milá hrozně málo a to nemluvím o ústupcích, z větší části děláme to, co navrhnu a co si přeju já a když máme jednou za čas dělat něco podle jeho návrhe, tak se pro to nikdy nedokážu nadchnout.... přesto spolu neustále trávíme čas... Je to hrozně divná situace a já to furt nějak nemůžu vyluštit, ale stalo se mi už i to, že přijdu domů a jsem smutná z toho, že jsem na něj nedokázala být hodnější a především tolerantnější k jeho přáním...