Jak se cítíte před omdlením? Stihnete tomu zabránit?

Jak kdy, někdy to stihnu, někdy ne. Vždycky se mi udělá mdlo, nevnímám zvuky, všechno se mi rozmaže a zatemní a ztrácím půdu pod nohama. Občas se stihnu nějak převalit třeba na pohovku, občas taky ne. Nejhorší je pro mě ten pocit, když se vpamatuju, to je mi totiž na zvracení a podlamují se mi kolena.

Většinou tomu stihnu zabránit, omdlela jsem zatím jen jednou a naštěstí to bylo doma a ne někde na veřejnosti. U mě jsou příznaky motání hlavy, začne se mi dělat černo před očima, hodně nepříjmený pocit v břiše (jako by mi bylo zle od žaludku, ale tohle je horší). Jinak lidi, co mě takhle někdy viděli říkali, že jsem byla viditelně zelená v obličeji.
Většinou mi pomáhá si sednout, ale když si člověk může lehnout, tak je to lepší. A taky pomáhá něco sníst. Stalo se mi např., že když jsem chvíli ležela, tak mě ten pocit na omdlení přešel, ale potom, co jsem vstala, tak jsem za chvíli málem omdlela znovu. Když se ale něčeho najím, tak je to pak většinou ok.

Tak nejčastěji mi je slabo a na omdlení v MHD když déle stojím, v kombinaci kdy jsem hladová a žíznivá, jednou jsem omdlela po velkých horečkách, jindy zase z prudké bolesti břicha, kdy jsem skoro nedýchala a způsobila jsem si tak nedosatek kyslíku s následným omdlením, potom jsem měla těsně před omdlením po porodu, když jsem měla poprvé vstanout z postele a naposledy to bylo před rokem po operaci, omdlela jsem v nemocnici ve sprše. Průběh vždy stejný v tomto pořadí... slabost, chlad, pot, tlumené hlasy a zvuky, pískání v uších, mžitky/černo nebo bílo - to už málo vnímám a v poslední fázi brnění celého těla a následuje šlehnutí na zem. Zatím měla tu čest křísit mě jen moje mamka a v nemocnici přítel a doktoři. Pomáhá ležet se zvednutýma nohama úplně rovně nahoru, samozřejmě čerstvý vzduch, studené obklady a pleskání po tvářích. Ale ty nohy nahoře vedou Pocity po probrání jsou nepříjemné, začne mi opět strašně pískat v uších a hlavě, je mi zima a děsně mě bolí ještě dlouho hlava. Když už vím, že jde na mě stav omdlení, tak se snažím někde posadit nebo lehnout (i když i v sedě nebo vleže úspěšně omdlíte), hlavně dát hlavu dolů, zhluboka dýchat a zubama si prokousávat - masírovat rty. Taky je nad rtem nějaký akupresurní bod, tak ten mačkat.

Já jsem omdlela jenom jednou v životě po odběrech krve, šla jsem si sednout do čekárny, jenomže všechny židle obsazený, tak jsem stála, no a najednou jsem se celá zpotila, chtělo se mi zvracet, chvělo se mi celý tělo prostě mi bylo zle, naštěstí šla kolem sestra a koukla se na mě, prý vám je zle, a v tu ránu jsem se složila, prostě jakoby mi nefungovali nohy, položila mě na židle (naštěstí mě lidi pustili) , no a hned mi dala nohy nahoru a v tu ránu,jako bych o žádném omdlení ani nevěděla. Jak se mi vrátila krev do hlavy, tak mi bylo hned dobře.

To já právě když třeba vstanu z postele, tak mám takový tlak v hlavě, černo a mžitky před očima a vždycky si dojdu sednout v předklonu. Ale ted se mi stalo něco úplně jiného. Ani ne slabost, ani černo ani mžitky před očima. Pocit, že už tu jakoby nejsem, že se ztrácím nebo jak to popsat, pocit, že už nevnímám, ale přitom vidím, akorát periferní vidění není moc dobré, slyším jakoby z dálky všechno, je mi horko, necítím vlastní tělo, ani to jak třeba piju, že držím láhev, že polykám, ale normálně chodím třeba i půl minuty než si sednu, dřepnu a pak to nějak přejde a klepou se mi ruce, buší mi srdce a jsem unavená.

Omdlela jsem opravdu jen jednou, před asi 8 lety (vstala jsem z pohovky a spadla přímo před sebe, na dlaždice, rozbila jsem si bradu ), ale jinak mám tyhle stavy často, z nízkého tlaku - zajímavé ale je, že vždy jen doma, mezi lidmi se mi to nestává . Je to většinou, když vstanu, udělá se mi černo před očima, hučí mi v hlavě, necítím tělo (nebo jak to popsat ).. Omdlení zabráním tak, že se rychle něčeho chytím, např. zdi, nábytku, abych o sobě věděla a rozkoukávám to černo, za pár vteřin to přejde a pak funguju zase normálně..

a v jaké situaci se to stalo? Nemohl to být stav blízký třeba meditaci nebo hypnóze, prostě že o sobě nevíš? Bylo to příjemné nebo nepříjemné ?

Vždycky jsem si stihla sednout, ale to jen proto, že jsem si sedla hned na místě...Minule jsem se vydala v tom stavu, kdy nevidím a neslyším, že si dojdu pro vodu a ještě jsi si u toho omdlení pěkně natloukla hlavu u podlahu...takže je nejlepší si sednout, případně lehnout, klidně na ulici, ale nikam nechodit...

Mě se párkrát stává, že mám mžitky před očima a jakoby nevidím a tak se zastavím a stojím,ale to se mi stává jen doma, venku naštěstí ne..Ale jednou se mi stalo,když jsem měla nějakou virozu, tak jsem šla ze záchoda a na chodbě jsem se zastavila, protože se mi udělalo špatně a totálně jsem omdlela ani jsem o sobě nevěděla a spadla jsem zádama na šuplík a podle mého jsem tam tak 10 vteřin ležela než jsem se vzpamatovala. To už nechci, aby se mi nikdy v životě stalo, hrozný pocit :/

Tak já trpím na nízký tlak, to že když rychle vstanu nebo když vylézám z vany na to jsem si už zvykla a vím že musím většinou pomalu žádné rychlé pohyby.
Vetšinou mi ochabují ruce přestávám slyšet přestávám vidět tedy v tom extrémním případě pak už jen padám k zemi. Bohužel se mi to párkrát stalo i venku, což není úplně příjemné je vám zle na ulici motá se vám hlava vy nemáte vodu a lidi na vás civí jako byste byli opilí, nebo zfetovaní, i když se rozhodně oblékám slušně takže rozhodně jako nějaký bezdomovec nevypadám. Když omdlím tak pak nic nevnímám, jako by ten čas nebyl a když se probouzím tak slyším zvuky chci otevřít oči ale jako by to nešlo. A po chvilce se proberu.

Mě začne být vždycky horko, píská mi v uších až přestávám slyšet lidi kolem, před očima bílo a knedlík v krku díky kterému se mi špatně dýchá. Poznám, když to na mě jde, ale stejně tomu nezabráním, všemi fázemi si prostě musím projít, i když jdu třeba rychle na vzduch. Naštěstí se mi to pokaždé stalo jen když jsem s někým byla (většinou u doktora, a jednou v trolejbuse - ale jel se mnou přítel a ani nechci vědět jak by to dopadlo, kdybych jela sama).

Já ale už většinou poznám, když to na mě přichází, takže si snažím sednout jestě před tou zvláštní pachutí v ústech

Já jsem omdlela na základce v tělocviku, najednou se mi začalo dělat špatně, přestala jsem vnímat okolí a pak jsem se probudila na žíněnkách s nohama nahoře a se studeným obkladem na čele, zavolali mi i sanitku a pobyla jsem si pár dní v nemocnici.
Potom jsem omdlela, když jsem šla v létě od doktorky, měla jsem tuším angínu a samozřejmě horečky a venku bylo strašný dusno a já jsem šla ještě do lékárny a tam jsem podávala té lékárnici ten předpis a vytahovala jsem si peníze z peněženky a najednou se mi udělalo strašně špatně a šlahla sem tam sebou.
A doma se mi to taky stává dost často, třeba když rychle vstanu z postele apod. tak to se musím zastavit a nejlíp sednout a jít se napít.
Fuj nesnáším ten stav

U mě se to teda projevuje tak, že se mi začne motat hlava a přestanu slyšet, nebo mi v uších hučí. Zatim se mi vždycky povedlo včas si sednout a o něco se opřít. Nebo když se rychle zvednu, přestanu i vidět... Prostě takové záblesky ... Musím se zastavit, něčeho přidržet, dokud to neodezní ...

já to mám už od malička. a to docela často. Pokaždé je to trochu jiné, ale vesměs stejný postup. nevolnost, bolest hlavy hrozně bodavá vzadu na temeni hlavy a pocit na zvracení. Potom se vždycky už jenom proberu na zemi.