Jak s přítelem mluvíte o jeho "minulém životě"?

Reaguji na abcde:
Mám to podobne..... radši nevedet : )

Bývalé partnerky mě nezajímají, ale každý máme svoji minulost. A jak mluvíme o rodidě, přátelích, zážitcích atd., logicky člověk zmíní i některého s předchozích partnerů.
Takže to neberu nijak dramaticky, spíš mě dojme jak si pamatuje jméno člověka, který mě učil řídit, tedy partner v mých18ti.

Uplně nejhorší situace je, když chlap o bývalce mluví až moc, nesmířil se s rozchodem a je to pořád ona tohle, ona tamto-to raději opravdu nevědět nic.

Bavíme se úplně otevřeně, znám všechny, některé mají nyní děti a rodinu, moji partneři jsou co já vím zatím svodobní, ale on je také zná. Občas na toto téma narazíme náhodou, někdy cíleně, jak kdy. Mluvíme narovinu, upřímně, otevřeně, vždyť o nic nejde. K žádné necítím nenávist, jedna je moje velice dobrá kamoška, zbytek pozdravím, jednu nevídám vůbec. Jde sice o minulost, ale prostě s těmi ženami byl, žil, něco prožil, proč bych se měla zlobit když na ně dojde, když je potkáme, když je pozveme domů. Povětšinou to jsou fajn lidé. Bývalý partner je od slova "bylo", takže asi tak

Je věc všeobecně známá, že chlapi na téma počet bývalých partnerek/milenek mlží. Přidávají/ubírají jak se jim to zrovna hodí. To samé důvody rozchodu apod., takže bych jim při těch ´naprosto otevřených debatách´až tak nevěřila.

Čtyři roky ti bejvalá partnera se svou matkou ničily život? Ty jo, to je nějak dlouho. Můžu se zeptat čistě ze zvědavosti co ti kupříkladu prováděly?

Reaguji na Lucie95:
Ahoj, zásadně se o minulých vztazích nebavím. Má to jeden dobrý důvod...a to je že ti potom nic nevrtá v hlavě a co bylo v minulosti je přeci teď pasé. Žijeme přeci přítomností ne minulostí.

Bavili jsme se o nich na začátku vztahu, teda spíš, než jsme spolu začli chodit, teď už ne. Tak trochu mě mrzí, že jsem mu toho řekla tolik, nebylo to nic extra tajného, ale i tak to nemusí vědět. Jinak o jeho bývalkách něco málo vím, tedy asi o 2 a můžu říct, že bych byla radši, kdybych to nevěděla. Občas nad nima přemýšlím, ale že by mě nějak moc trápily, to ne. Jen jednou se mi tedy stalo, že jsme byli s kamarády nna večeři a jeho kamarád mi řekl jiným jménem, zarazil se a pak se opravil, ale mě bylo v tu chvíli celkem nepříjemně, jemu asi taky. A nedávno mi přítel vyprávěl (po pár pivech) něco intimnějšího o jeho ex, bylo mi to nepříjemné, tak jsem ho zarazila, že opravdu o to nestojím. Jo a vlastně loni jsme mi navrhl, že bychom mohli jet na dovču s jeho kamarády a jen tak mimochodem se zmínil, jestli by mi nnevadilo, že tam bude jeho ex koukala jsem na něj jak tele na nový vrata...jeli jsme sami samozřejmě . To by mi tak chybělo. Takže za mě, je lepší o nnich nic nevědět

probrali jsme to. já chci vědět o něm (téměř) všechno

Chceš to praktikovat taky? ..ne, ono by to určitě pokračovalo dál, ale tchýně se odstěhovala na druhý konec republiky a přítel si vyměnil číslo, odstěhovali jsme se do jiné části města, a ono to přestalo.. přítel sice do té části města, kde jsou ony dvě, chodí do školy, ale naštěstí už u toho nejsem já a ani přítelova mamka, která mi o nich neustále vykládala, nebo se svěřovala mojí mamce..takže já už jsem teď vklidu, mám konečně klid .. nevím už, co všechno vyváděly..akorát si pamatuju, že dceruška neustále otravovala mého přítele, volala mu na mobil i na pevnou jeho mamce, jestli s ním třeba nepůjde na valentýna někam, nebo jednou týdně poslala mátinku za přítelovou mamkou, aby za ní orodovala..takže to bylo neustále - je pořád ještě s tou holkou? Tím myslela mě.. pak nátlaky jako - ty naše děti byly krásný pár, škoda že už nejsou spolu, že? Potom, dceruška zhubla, mohli by se dát zas dohromady.. pak to je pořád jako ještě s ní? a neustále, neustále..furt dokola to samé..nátlak jak sviňa..navíc jeho mamka je šíleně ovlivnitelná.. nooo, zvládla jsem to a teď mám klid..

Reaguji na Marki86:

Nechci to vůbec. To je hrůza. Že tý holce není trapně a tý její mamce taky. Já bych se hanbou propadla dolízat takhle za klukem. Tfuj.

Reaguji na megahusta:
Jí hanba vůbec nebyla a já už to pomalu vzdávala.. jednou mi už ruply nervy a řekla jsem příteli, že už to nesnesu, že bude lepší, když se k ní vrátí.. že už to nezvládám, dobře, vyhrála.. a on se úplně vyděsil a říkal, že ne, že jí klidně zabije, že nechce, ať odejdu, že jí nenávidí.. naštěstí se pak jeho mamka odstěhovala a vliv mátinky a bývalky byl přerušen..naštěstí..