Jak říct malým dětem o nebezpečných lidech?

ja učím moje male netere aby sa z cudzími nerozprávali, nebrali žiadne sladkosti proste nič ... ono sa už pár krát stalo, že sa stratili len tak z ničoho nič... dokonca sa stratila malá v dome nechápem to prišla tam armáda policajtov, helikoptéra a malá vyliezla z domu, ktorý pred tým všetci prehľadali ja nerozumiem ale to je trochu OT sorry

Reaguji na sartre: jojo, oběsil. Kdyby ten doktor udělal, co měl, tak to nemuselo tak dopadnou, jelikož snad ta máma toho kluka taky zemřela - jen nevím, zda sebevražda, či nešťastná náhoda - plyn.

Brrrrrrrrr, to je hrůza. Jo, jasně, zrovna ten milý pán co bydlí pod námi a vždycky se s námi baví a vtipkuje mlůže být ú.c.h.y.l. ALe jak to rozlišit?
Já teda vedu svoje dítě k samostatnosti, aby si všechno sám vyřídil, např. koupě zmrzliny apod. Já sama jsem také komunikativní, nemám problém se bavit s lidmi, i s cizími. Třeba v obchodě pomoct někomu přečíst cenu, něco podat a tak. No a když to pak vidí, tak mi říká, že by chtěl být jako já. No jo, tak to budu muset omezit, aby si nemyslel, že se může s každým bavit a každý je kamarád.

Jenže tebe nikdo do roští neodláká na lízátko to je právě ten rozdíl.
Dítěti důrazně vysvětlit,že jeho kamarádi jsou děti nikoliv dospěláci.

Reaguji na tyweee: Já si to našla na netu, tomu klučinovi bylo devět let a ta jeho máma potom opravdu zemřela. Otrávila se oxidem uhelnatým, zřejmě nešťastná náhoda.

A o tom Novákovi psali, že už byl předtím za stejné delikty 4x!! trestán na Slovensku. Potom absolutně nechápu, proč si mohl volně chodit po světě. Léčba neléčba.

Volně se pohybuje po republice i známý "spartakiádní vrah" Jiří Straka,pod novým jménem takže ono jemu podobných je víc....náš právní řád je postavený na hlavu bohužel,tím pádem si své děti musíme chránit jak umíme!

Pokusím se. On má hrozný respekt z dospělých .

U těch větších dětí, 10 let a výš, si myslím, že už to funguje. ALe takhle malí. Když oni jsou tak nevinní a bezbranní. Je to moje noční můra, že by se mu mělo něco takového stát.
Mně prostě připadá, že dnešní doba se svojí vstřícností k obhajobě lidských práv hrozně nadržuje takovým cvokům. Aby náhodou neutrpěla jejich důstojnost.

Prosím tě,vůbec si to nepřipouštěj,udělej maximum pro jeho ochranu,klidně ho zkus vytestovat nějakým neznámým dospělým kámošem..........pokud by důvěřivě odešel,tak asi jedině fakt seřezat a důrazně vysvětlit,že tohle nejde!
Vím jak ti je,já kluka vozila do školy ještě v šesté třídě,když byla brzo ráno tma a musel být na minutu přesně doma když šel ven,jinak jsem šílela hrůzou,stále jsem opakovala stejné pokyny typu "nikam s nikým nesmíš chodit i kdyby ti tvrdil,že umírám".Dnes je mu už dvacet a stejně se o něho bojím i když už ne pedofilů jako když byl malý.

já mám z tohohle taky noční můry....žijeme v Itálii a tady všichni žijou dětma, každá babka na chodníku na syna začne mluvit a dělat blbiny,samozřejmě že se mu to líbí a kolikrát by s nějakou i odešel. Jsou mu sice jenom 2 roky,takže vysvětlování o zlých lidech nemá cenu,ale mně je to dost nepříjemný. Asi před půl rokem jsem měla čest potkat tu v parku uprostřed města dva pedofily...chlápci jeden asi 50let ,druhej 60...vyvoněný,řekla bych že homosexualove a začli chodit v parku za mnou,pak začli dělat blbiny na malýho,tak jsem s nim zalezla na dětský hřiště a oni asi po půl hodině se tam vrátili a zvali mě na kafe a když jsem já odmítla,tak se mě na hulváta zeptali ...a co dítě?to mi vyrazilo dech,řekla jsem slušně ale důrazně že ne a šli jsme domu(radši oklikou a neustále jsem se otáčela jestli nás nesledujou) ...můžu vám říct že jsem z toho tejden nespala a klepala se strachy. Teď kdybych je tu zase potkala tak okamžitě volám policajty

No, nejradši bych mu byla pořád za zadkem. Jako třeba dnes venku, ještě s jedním jeho kamarádem běhali po Letné a byly chvilky, kdy jsme na ně neviděly. Tak já jak blázen pořád chodila a pořád opakovala,, s nikým se nebavte s nikým nikam nechoďte, i kdyby řekl, že ho posílá maminka" Budďte tady u nás, ať na vás vidíme. Pak večer jsem zase o tom mluvila.

no, já vzpomínám na sebe, my jako děti pořád někde běhaly po lese, jsem z Prahy, ale les tu taky najdeš, sama jsem ráno chodila do školy od poměrně nízkého věku, už nevím. Ale chodily jsme s holkama v partě. V páté třídě jsem dostala psa, takže ráno ještě venčení. ALe zase ve dvou, s kamarádkou.

Ne kamarádský rozhovor....hodně důrazně v krátkých větách,pochopí to neboj,ale jako každý chlap i když ten tvůj je malý moc nevnímá tu "vatu" kolem co my matky stále melem
Stejné je to jako když jedete autem,musí být v sedačce a připoutaný,jednou jsem synkovi ukázala co to udělá,když se odpoutá a já prudce dupnu na brzdy,jasně,že manžel měl ruku v pohotovosti a zarazil ho v letu,ale od té doby se už nikdy nechtěl v autě odpoutat z pásů.Stejné jako věděl,že nesmí přejít silnici na místě,kde by vyběhl mezi zaparkovanýma autama....řidič nemá šanci ho vidět a on nevidí jedoucí auto.Vyloženě jsem vyhledávala modelové situace,aby věděl co všechno číhá za nebezpečí venku i třeba doma....horká káva a podobně.

Nám se sestrou pořád říkali, že nemáme s nikým chodit a od nikoho si nic brát. dokonce nám říkali, že i kdyby někdo tvrdil, že se jim něco stalo a oni slibovali, že nás za nimi zaveze, že prostě nesmíme, že jsou to lháři a že by nás odnesli a nikdy nevrátili. Ještě si vybavuju, jak jsem to musela opakovat pořád dokola, ale vyplatilo se to. Jednou mě lákala nějaká Ukrajinka na jídlo, když jsem odmítla, tak na jídlo pro pejska a nakonec na óóóbrovskýho hada, co se tam údajně plazil v trávě, byla jsem tenkrát s kamarádkou a jejím psem na chatě a ona mě hrozně přemlouvala ať tam za ní jdeme, ale já jsem okamžitě běžela za mámou a po druhé to byl nějaký feťák, co přišel až k nám do domu a řekl " Nechcete holky něco ukázat?" To jsem se se sestrou vracela z hřiště. Dodnes si pamatuju ten zohyzděný obličej a to, že neměl zuby. Byly jsme už na schodišti a já řekla " Běžte pryč!" a obě jsme běžely nahoru za rodičema. Taky jsem nikdy nikomu neotvírala pokud nezazvonil naše tajné rodinné heslo, vždycky jsme věděli, že je to babi, mamka nebo taťka.

Přesně takhle to prožívám i já. Mám dceru, jsou jí teprve tři roky, a děsím se doby, kdy bude chodit sama ven s kamarádkami. Je také taková otevřená, s každým se hned baví.

Zrovna nedávno jsem byla s dcerou v hodně rozlehlém parku, kde jsou dětská hřiště, lidi tam byli, ale tak nějak v okolí, opodál na lavičce seděl chlap, od pohledu úchyl, krátké kraťasy , že mu z toho div všechno nelezlo... brrr. A pořád nás pozoroval a pak když jsme už byly na odchodu tak k nám přišel a něco začal mumlat, že je tady hezky, takový hezký počasí a já na to vůbec neragovala a s dcerou ihned odešla. Fuj, když si na to vzpomenu.

Vím, že se budu bát celý život o svoji dceru, ale nejspíš se z toho asi zblázním, protože to dost prožívám. Kdykoliv byl v médiích nějaký případ o unesených, znásilněných nebo zavražděných dětech, tak jsem to hodně prožívala.

Chce to asi stále opakovat, že lidi jsou zlí, i když se na děti usmívají a nabízejí sladkosti nebo hračky a také mě napadlo, až bude dcera starší, říkat jí o případech co se staly, aby viděla, že to co stále omílají rodiče dokola, nejsou jen řeči, ale že se to prostě může stát a že některé děti na svou důvěřivost bohužel doplatily. Je to sice asi dost tvrdé, ale prostě udělat maximum, proto abych ji ochránila.

Pamatuju si, že když jsme byly se ségrou malé, tak nám to mamka pořád opakovala, pořád dokola. Že se nesmíme bavit s cizíma lidma, nesmíme s nima nikam chodit, nesmíme si od nich nic brát a i kdyby nám nabízel bonbon nebo nějakou hračku, tak ať jdeme pryč a vůbec se s ním nebavíme, že některý lidi jsou hodně zlí a mohli by nám udělat něco hodně ošklivého. Já jsem to už tedy pochopila jako malá no...a mám z lidí strach i teď a je mi 18, i za bílého dne se bojím a jsem vůči lidem velmi podezřívavá, možná je to proto, že nám to mamka pořád opakovala. Opravdu teď cizím lidem nevěřím a nikdy jsem nevěřila, což je samozřejmě dobře. Nemám problém s komunikací a nejsem žádná šedá myš, ale z lidí mám strach, protože to, co se děje mi opravdu nahání hrůzu a když to slyším tak bych snad dítě nepustila samo ani na hřiště vedle baráku, protože to je příšerný co člověk nadělá....pořád prostě opakovat a důrazně. Ne hezky si o tom povídat, ale prostě to nařídit, opravdu důrazně a pořád dokola opakovat. Pak to dítěti vstoupí do podvědomí. Možná je dobré říct něco, co se stalo - bydlela tady jedna holčička a ta neposlechla maminku a už ji nikdy neviděla bla bla bla prostě si něco vymyslet, dětem to trošku nažene hrůzu a pak mají strach. Opravdu to chce je tak trochu vyděsit.

ano, přesně takhle to říkali nám
Taky jsem nikdy nikomu neotvírala pokud nezazvonil naše tajné rodinné heslo, vždycky jsme věděli, že je to babi, mamka nebo taťka.
tak tohle jsem taky nesměla. když mi bylo asi 7, tak mě doma nechal táta na chvilku samotnou, řekl, že se hned vrátí a ať nikam nechodím a nikomu neotvírám. už bylo k večeru, tak jsem se trochu bála. no a samozřejmě někdo zazvonil. já tam nešla, jenomže to zvonilo strašně dlouho v kuse a já jsem měla hroznej strach, tak jsem zvedla sluchátko a vyděšeně volala tátu ať přijde, že tady někdo zvoní hrozně dlouho. tak pak táta přišel, já napůl šílená, protože ten zvonek pořád zvonil...no byl zaseklej a ten kdo zvonil, byl soused. a jako naschvál se to muselo zaseknout