Jak poznat, že se seznámení vyvine v něco víc?

Reaguji na Boubinda:
Já mám bohužel takový neduh, že někoho poznám, a už mi hlavou běhá co by, kdyby, že by z toho mohl být vztah, že se budeme pořád vídat apod. Samozřejmě to najevo nedávám, jenže vnitřně se pak trápím, že se třeba hned neozve apod., tak si říkám - hm, tak mě nechce... Protože si říkám, že kdyby zájem měl (přes to všechno, jak je vytížený), tak napíše, někam půjdeme... Zase na druhou stranu je pravda, že kluci to asi berou obecně jinak (samozřejmě ne každý).
A to ozývání - jo, je to problém. Rozeznat hranici, kdy je to příjemný zájem o druhého (a ten druhý to taky tak bere) a kdy je to už vážně nahánění... Třeba u jednoho kámoše - já jsem se ozvala sama - jako první, jen zřídka, skoro nikdy, vždycky volal, psal, organizoval on. Zase na druhou stranu mám kámošku, která příteli psala vždycky první. A pak mu nenapsala - a už se neviděli. Jakmile nenapsala ona, on se neozval.
A teď jde o to, odhadnout toho druhého... Ten tvůj příklad s tím stydlou - to by mě taky odradilo. Já jsem spíš zastánce toho, že chlap má být chlap - a v rozumné míře být on ten aktivnější.

Reaguji na nottua:
No,zajímavé témaTaky se mě to týká,neboj nejsi v tom sama.
Začal se mi líbit jeden můj kolega,ale znám ho už déle,tedy jen pracovně.
Poslední dobou sme si začali více spolu povídat a psát si sms.Před tím většinou jen komunikace na FB a o pracovních problémech.
Ted mám pocit,že se mu líbím,sám mi to říkal.Ale netuším i přes to,že si píšeme pěkný zprávičky,jestli má o mě zájem.Zeptat se ho na rovinu nechci,bojím se,že všechno hezký pokazím.Chlap se většinou lekne,když zjistí,že je hnán do vztahu...teda pokud on nechce to samé.Když se spolu bavíme,tvrdí mi,že nikoho ted nemá.Ale já mám takové tušení,že má a že asi vím o koho jde,nebo aspoň si to myslím.
A to mě ještě víc trápí,protože vím,že čas volna tráví s ní.Pak ale nechápu,proč mi nějak nenaznačí,že není k mání...Možná mě nechce ranit,ale takhle mi dává plané naděje.
Chci zůstat nad věci,ale postupně se do toho čím dál více bořím...
Ze začátku jsem to brala jako nevinné laškování,proč ne.Ale ted se něco zlomilo a já ho chci.Bohužel vím,že city se nedají vynutit.
Je to začarovaný kruh......

Reaguji na Papagai:
V tom případě je to od něj ale ošklivá hra s tebou, alespoň mně to tak přijde. Tyhlety hry nemám ráda, prostě buď chci, anebo nechci. Ne že si tak pohrávám s city ostatních. Takové zkušenosti taky mám - asi jako všichni, a je to opravdu takové týrání duše.
Já jsem se ho zeptala, to jsem neměla, ale pozdě, jako jak to s námi vidí dál... On jakože nevím, ale hlavně se nezamilovávat. Neptala jsem se už, jestli myslí, abych se do něj hlavně nezamilovala já, nebo naopak. Ale neměla jsem se ptát vůbec, ale to už je jedno.
Chápu, že se v tobě něco zlomilo - já to měla s kamarádem, pořád mě uháněl, já nechtěla, pak jsem chtít začala, sblížili jsme se a nedopadlo to, ublížil mi... Ale to je spíš OT.
Planý naděje jsou prostě ošklivá věc, myslím si, že by to vážně chtělo si to s ním ujasnit. Ta nejistota je podle mě horší, než drsná jistota. Ta sice bolí, ale za to víš, na čem jsi... Kdybychom si tak všichni říkali věci na rovinu...
Já to mám teď zase stejně - koukám na mobil, říkám si, proč nepíše a tak.

Reaguji na nottua:
Já vím,že by bylo lepší vědět na čem oba jsme.Ale to právě nehci...zeptat se ho,vypadala bych jako,že ho uháním.Včera sme si zase psali na FB.Takové věci co si napíšeme přes net a sms,si neumíme říct v reálu.To je právě to,že se známe už déle a nějak nám to nejde.
Ne,že bychom nechtěli,jen asi máme oba dva obavy,jak by zareagoval ten druhý.
Včera mi to taky napsal.Že nikoho nemá,leda,že bych to chtěla být já.Psala sem mu,že si nejsem jistá...chtěla sem ho vyprovokovat k nějakému závěru.A on,že to je právě to,co mu brání,že si nejsem jistá.
Jenže ono to není tak jednoduché.Budu měnit zaměstnání a nechci,aby se do mě zamiloval a já mu pak řekla ,že se vídat už nebudeme.
Mě to taky bolí.Je mi s ním dobře,i přes to,že není můj ideál...vysněný princ atd.
Je o necelé 4r.mladší než já.A chápu ho.V jeho letech jsem sama nevěděla,co chci.Bohužel to nevím ani ted.Toužím po něm,ale zároveň nás nechci trápit.Jsem úplně na vážkách.

Reaguji na Papagai:
Podle mě oba nevíte, co chcete. U něj si jistá nejsem, spíš bych řekla, že je nesmělý a čeká na tvé postrčení... Ale u tebe je to myslím jasné - nevíš. Osobně si myslím, že kdybys cítila, že to s ním chceš zkusit, že ho chceš, tak by ses nerozmýšlela a prostě do toho šla. A nehledala u toho ,,výmluvy" typu budu měnit zaměstnání, nechci mu ublížit. Podle tvé poslední věty, toužím po něm, ale zároveň nás nechci trápit. Víš, podle mě, láska, vztah... To už je něco, kde ta bolest byla, je a bude vždycky. S každým novým chlapem je to skok do něčeho nového, nevíš, jak to dopadne, ale rozhodující je ta touha to chtít vyzkoušet. Třeba zjistíš, že je to skvělej chlap pro život. A nebo taky ne, to ukáže čas... Ale na začátku stojí to nejdůležitější a nejtěžší - rozhodnout se! Držím palce, ať se rozhodneš dobře

Reaguji na nottua:
Určitě to známe každá.
Ale myslím, že ani nikdy nemůžeš poznat, jestli se to vyvine v něco víc.
Nejlepší je počítat vždy s každou variantou - i s tou nejhorší.
A podle toho se chovat. Dokud nevíš, že s klukem chodíš, chovej se tak, jako kdyby už nemusela být další schůzka. Nikdy nezajdi dál, než bys zašla v případě, že bys toho kluka už nikdy neviděla. Pokud kluk projeví zájem a přehoupne se to ve vztah, to už je jiná.

Reaguji na Eviška:
Já mám problém s tím, že hned počítám s tou nejhorší variantou... Neumím to hodit za hlavu, říct si - nějak to dopadne, uvidí se, jestli se ozve. Přesně jsem v ,,tom" teď - koluje mi v hlavě - proč napsal to a to, teď se zase neozývá = nechce mě? Proč nenapsal něco ve stylu nemám čas, pak se někdy ozvu, teď nemůžu apod. Takový jasnější signál, že prostě chuť se zvovu vidět prakticky nemá. Ale tohle mě zase zmátlo - sraz brzo dáme, co se domluvit... Já napsala, že souhlasím, ať to s tím kámošem domluví. A zase nic. Očekávala jsem, že třeba někam vyrazíme tenhle víkend... Já jen nechápu, proč to psal, já tak získala naději, ale nevěřím, že by se takhle choval kluk, co by měl zájem o něco víc, tím nemyslím hned vztah, ale prostě se poznávat... Potřebovala tyhle myšlenky dostat z hlavy, ale nevím jak.

Počítat s tou nejhorší variantou je náhodou hodně zodpovědné a vyspělé. Tak aspon nikdy nikomu nenalítneš a nebo nezajdeš dál, než bys zašla u krátkodobého flirtu (když počítáš, že si jen užijete, nejsi pak zklamaná).
Např. si řekni: dokud o mně kluk neprojeví vážnější zájem (tim, že Plánuje další schůzky, představí mě doma, seznámí mě se svými přáteli, plánuje dovolenou, plánuje "budoucnost" a podobné náznaky, které ti napoví, že mu jde víc než o jeden max. pár večerů kdy si jen užije a nezávazně si vyrazí z kopýtka- u každého jsou individuální) tak se s ním nebudu líbat francouzky, nenechám ho, aby mi sahal pod tričko, nebudu se s ním mazlit a pod... záleží na tobě jaké si určíš hranice a potom nikdy nebudeš zklamaná, protože si řekneš, "užila jsem si super večer, nasmáli jsme se, byla tu super večeře a to,že jsem mu dala pusu na dobrou noc na tvář mě nebolí."

Reaguji na Eviška:
to myslíš vážně? tvoje reakce mi připadá jako z počátku minulého století.

Reaguji na Lisboa:
Myslím to vážně.
Principy se nemění. Holky chtějí pořád "něco víc" a kluci chtějí pořád sex.
Pokud si holka nastaví svoje pravidla (př. o víkendu jsem se s klukem líbala a mazlila a pak už se neozval a mě to mrzí), tak předejde zklamání.
Holky mají city ve dvacátém i v jednadvacátém století.
To, že se láska a sex oddělily, to nepopírám (viz. všudypřítomné porno). Pokud to holce nevadí a bere to jako, že si sama užila, že se jí ten sex či mazlení libilo, tak je to ok.
Pokud chce něco víc, sama dá klukovi příliš a pak jí to mrzí, pak mi nezbývá než poradit aby byla opatrnější.

Tak přeber iniciativu do svých rukou a vymysli něco na víkend a napiš mu to. Určitě neodmítne.

Reaguji na Eviška:
Souhlasím s tebou.Je lepší předvídat horší verzi,jak by dopadla milostná story.
Probuzení se pak totiž dost bolí...Já takové vztahy nevztahy nemusím.
Bud to se mnou myslí vážně a nebo at dá ruce pryč.Pokud teda od něj neuteču dřív já.

Reaguji na Papagai:
Trochu si mě nepochopila. Klidně at se s ním vyspí na druhé schůzce, ale musí to brát jako svoji zábavu, že si sama užila, kvůli sobě, ne kvůli tomu, že doufá, že bude něco víc - tj. vztah.
Já ti dám sex, ty mi dáš vztah nemusí vyjít.

Reaguji na Eviška:
Já tě chápu.Prostě nečekat,že se z toho něco vyvine,pokud oba jdou moc rychle na věc.
Neplést do toho city.Ne neužít si,ale nečekat pak od toho zázraky.
Já na tohle asi nejsem.I když bych si ráda někdy nějaký rychlý románek prožila...nemám na to.

Abych mu znova napsala?! Tak to už ani náhodou. Měl to domluvit on. On se neozývá, tak je to myslím víceméně jasné. Abych mu znovu psala, to opravdu ne...
Reaguji na Papagai:
Jinak souhlas. Já dělám věci, na které vlastně vnitřně nemám. Byla jsem s ním, protože se mi to líbilo a cítila jsem se dobře, v tu chvíli, byl to krásný večer. Jenže bohužel, takhle to dál nepůjde - a tím nemyslím, že bych s každým, koho potkám, vlezla do postele hned, to vůbec. Teď se mi to stalo podruhé. Ale v obou případech to bylo něco, co jsem chtěla, cítila to tak. Ten první ,,případ" byl víceméně jasný, bylo evidentní, že to bylo jen jednou a dost. Trošku mě to štvalo, ale ok. Jenže teď... Jak se choval, prostě mi přišlo, že by to mohlo být ok. A není. A já se jenom trápím... Takže se musím pro budoucí vývoj situací poučit. Na jedné straně je přitažlivost, chemie... Na druhé je to, že to nemusí vyjít a pak se cítím mizerně...