Ahoj.mám asi takový problém...s přítelem jsem spolu už přes dva roky. První rok byl téměř bez mráčků,protože byl pozornej,hodnej, se vším mi pomáhal a byl na něho spoleh. Zhruba po tom roku začali první hádky a nyní sme ve fázi kdy se hádáme téměř každý týden kvůli nějaké blbosti,což vždycky vede k tomu, že spolu pár dní normálně nekomunikujeme a pak si navzájem vyčtem co komu všechno vadí. On pořád očekává něco odemně a já od něho,ale pořád se nějak nemůžem domluvit na nějakým kompromisu,protože sme oba tvrdohlaví a stojíme se za svým. Cítím že on miluje mě i já jeho,ale nějak spolu nemůžem normálně fungovat. Poselední dobou přemýšlím jestli to má dál cenu spolu být. Už sme se několikrát pokoušeli najít nějaký řešení,chvíli to bylo v pohodě, ale pak se to zas vrátilo do starých kolejí. Máte někdo podobnou zkušenost ve vztahu nebo co mi radíte abych udělala?
Jo tak přesně kvůli tomuhle se se mnou můj ex rozešel, hádali jsme se každej den a on to nakonec nevydržel...ovšem kdyby bylo po mým tak se budu dál snažit to zachránit, jenže on to všechno hodil na mě, že si za to můžu sama a ukončil to, takže záleží jenom na tobě jestli si myslíš že má cenu bojovat...
Cituji paja2508: Jak poznat,že je na čase to zkončit?
Pájo,jsem na tom stejně...ač jsem určitě o dost starší,prožívám to teď...Osm let vztahu,jednou nahoru dolů,komunikovat jsem chtěla vždycky jen já,o problémech jsem se taky chtěla radit jen já.Chvilku to byla nádhera a pak šup..nikdy jsi nevěděla,kvuli jaké "chujovině "se zase chytneme,pak dva dny mlčení,udobřování..a pořád dokola Člověka to hrozně vyčerpává...V sobotu po jedné hysterické scéně(mojí-ač hysterka nejsem) se sbalil a vypadl...Spoustu věcí tu ještě má..a já nevím,jestli je to konec nebo neni.Jestli vlastně chci,aby to skončilo...ale zároveň jestli ještě mám chuť v tom pokračovat.Hrozně to bolí,miluju ho celým srdcem,ale rozum mi říká,že to bude pořád dokola.Jsme oba tvrdohlavý...a hlavně asi házíme vinu jeden na druhého.
Rozchody bolí,at je ti dvacet,třicet,padesát....nejhorší je se rozcházet kvuli takovýmto nesrovnalostem.Ale jak řikala babička:stokrát nic zabilo vola...
Držím palce,at u Vás to dopadne líp...Musíte mluvit...mluvit...a mluvit.Najít společnou věc nebo zájem...dávat si občas volnost a nezneužívat ji...
I když..my to tak měli..a vidíš..takže jsem ti vlastně moc neporadila...
No já si myslím že to cenu má,ale prostě už se o to snažíme dost dlouho,aby to bylo jako dřív,ale nějak to pořád nevychází..
Veverkaterka:
Narozdíl od vás, my spolu nebydlíme...vídáme se tak 4krát do týdne a proto si nedovedu představit jak bysme spolu vycházeli, kdyby sme spolu byli pořád. Ale taky držím palce ať to dopadne co nejlíp pro vás oba.
paja2508
Jestli,cítíte,že se máte rádi-tak si dejte tak na týden pauzu ve společém partner.bydlení,potom poznáte, jestli můžete bez sebe žít,nebo ne.
paja2508
Kvůli problému co ted řešíš ve vztahu můj vztak ztroskotal. Také jsme spolu byli dva roky a nedokázali se v poslední době na ničem dohodnout. Já jsem se to pokoušela dát po rozchodu kolikrát dohromady, ale vždy jsem chtěla jen já-on prostě nevěděl. Okusil volnost a té se prostě nechtěl už vzdát. Chápu to, že by měl mě jako dost těžké břemeno. Můžu říct, že už se s toho dostávám a nelituji toho. Už by to nebylo jako dřív. Pořád by v nás neslo následky, že něco nebylo v pořádku. Ale zase je tolik párů co se hádají a rozcházejí a jsou spolu napořád...
Lehce se radí, ale člověk musí vždy udělat rozhodnutí sám a hlavně jak to sám cítí
podle mě je to nějaký dvouletý syndrom, přesně to samý jsem zažívala já plus další dva známí a přežili jsme to jen my, teď spolu budeme 4. Podle mě prostě musíš bojovat, bolí to a je možný že se na čas rozejdete, ale pokud spolu máte být, tak se k sobě vrátíte
Také jsme měli takový podobný problém. Je to vlastně nedávno, také po dvou letech. Nevydržela jsem já, ukončila jsem to. Po týdnu jsme se k sobě vrátili. Dokonce už i bydlíme spolu a nelituju toho. Říká se, že po dvou letech přichází první větší krize. Je jen na vás, jestli bude vaše láska silnější a budete to chtít řešit OBA.
většinou tehdy, když mi ten milý začne lézt na nervy, jen ho vidím, už jsem naštvaná, pak asi nemá cenu zůstávat /ono stačí, když vidím jeho číslo na telefonu, když volá a už je mi to nepříjemné/
Tohle teď zažívám taky.. jenže my už jsme svoji a tak není jednoduché si říct sbohem a šáteček. Včera jsme se opět chytli, jen jsem se zeptala proč si bere sebou telefon do koupelny.. prý si ho nechal v kalhotech v kapse. Ok, nemusíme to dál řešit že. Jenže on ze mě udělal žárlivou stíhačku . A já jsem se jen normálně bez výčitek zeptala. Teď už to vím, měla jsem držet pusu Momentálně mám chuť se vším skončit a už ani nemám sílu hledat nějaká řešení. Nikdy nevím co mu přelítne přes nos a co mi vyčte. Ale vím, že ani já nejsem bez chyby. Myslím, že když cítíš že to není ono, že by tě mohlo potkat něco lepšího, tak to ukonči. Čas ukáže, jestli máte být spolu nebo bez sebe. Držím palce
Je jednoduchý si říct, že když se rozejdem, že určitě potkám někoho lepšího,ale můj minulej vztah kvůli hádkám skončil po roce a půl a tak je asi chyba někde u mě nebo si vybírám asi nesprávný typy...
Taky bych možná doporučila na chvíli pauzu, budete mít čas si to oba urovnat v hlavě a uvidíte, jak moc si budete chybět A podle toho se budeš moct rozhodovat dál...
podle mého názoru pauza je převlečený rozchod.Pokud to jde,protože u někerých chlapů to nejde viz můj manžel otevřený rozhovor a vyříkat si úplně všechno.Za nic se nestydět,nic netajit a buď to vyjde nebo ne.Ale jak říkám já bych s mužem takhle mluvit nemohla,urazí se a uteče,nic nikdy řešit nechtěl bohužel.
Docela zajímavé: Když ovuluji nemám vůbec chuť na svého manžela (ještě nemáme děti) ...ale na milence, se kterým děti mít nechci!! ... nemůžu si pomoct ! ... podle mě to je přirozený výběr, kdy niterně cítím, že můj manžel není ten pravý ! jsem z toho hotová, ale nemám šanci to přemoct!
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.