Jak partnerovi taktně říct, že je mamánek

Mému příteli je 22,maminka mu kupuje mu spodní prádlo, dělá mu teplé večeře až pod nos, chová se k němu jako k malému, volají si tak 4x do týdne, chystá mu co si má obléct, všechno jen maminka, a když jsem mu to řekla, tak se stejně nic nezměnilo A takoví chlapi si budou jednou hledat ženu, která bude stejná jako jejich matka...

Matinka stejně vždy každou roznese na kopytech. Holky, od takového ruce pryč, od matky
ho nic neodtrhne, nezmění ho ani vlastní rodina, děti. Mnohé, které to zažily by mohly vyprávět!
A pokud je máti ještě generál nebo citová vyděračka, tak není východisko.

řekni mu to na rovinu a buď se změní, nebo ne. A žádný ostýchání, tihle to potřebují slyšet "tvrdě" a možná si to pak uvědomí

Reaguji na Adka:
přesně tak.

Normálně na narovinu. Jinak to ani nefunguje- nějaký naznačování apod. Matka mýho přítele nám dělala scény ani jsme spolu ještě nechodily. Navíc věř nebo ne chyba je v obou, on dávno měl mámě dát najevo, že není malé dítě a že o její přehnanou péči nestojí a chce si žít svůj život.

To se divím, že nesedla do auta a nepřijela si pro něj.

Naprostý souhlas. V první řadě by on měl vymezit její chování vůči němu a partnerce.
Bohužel, ono to mamánkům většinou vyhovuje, máma je jejich jediná jistota, partnerky přicházejí a odcházejí, ale ona zůstává.

Kamarádka z práce chodí s jedním takovým 4 roky, ji je 24 let, jemu je 25. A maminka pro něj znamená vše. např. jsou v nákupním centru, maminka zavolá, že potřebuje odvézt, ale že ji ujel autobus a nechce se jí čekat a tak syn jede přes celé město... o tom, že mu kupuje trencle o tom snad ani mluvit nebudu, ale kamarádce už přetekly všechny nervy a po tom, co tedkom spolu dělají plány na dům a když je maminka viděla a řekla, že tam by ložnici mít nechtěla a francouzské okna se jí nelíbí a krb se hodí spíše do kuchyně a synáček to všechno samozřejmě předělal, tak mu řekla, at se vzpamatuje, že maminčín mazánek... a reakcí jejího přítele bylo to, že ji řekl AT CHCÍPNE.

Reaguji na Poppy_:
Boj s matkou je předem prohraná bitva. Jsou pouze 2 možnosti - smířit se s tím, že budete vždy až ta druhá nebo zvolit rozchod. Já bych volila druhou možnost, sbohem a šáteček.

Když spolu trávili tolik času, tak ho mohla alespoň slušně vychovat.

Nic víc, než mu to říct natvrdo nejde. Ho taky nezajímá, co si o něm myslíš, tak se nestarej, co si bude myslet on. Přítel se taky vidí s mamkou skoro každý den- stejné zaměstnání a stejná obec, kde bydlíme, kolikrát jsem se smála, že nemají přetrhlou pupeční šňůru, ale to, co popisuješ ty je vrchol! S takovým hňupem bych nebyla ani náhodou! A jak kdosi psal, vypadá to, že budeš ta druhá a soupeřit s matkou se nedá. Chvála všem svatým za mou rozumnou skorotchýni.

Bohužel ano. Ale tak zkusit to můžeš. Ale pochybuju, že to změníš

To je Oidipův komplex jek vyšitej. Ta vazba je bohužel oboustranná (matka odmítá nechat syna jít a on se jí odmítá pustit, protože mu to takhle vyhovuje). Jeho maminka bude mít vždycky pravdu a ty budeš ta druhá. Na nic nečekej a utíkej pryč, akorát budeš nešťastná.

Asi by si připsala úspěšné prvenství. Z mého okolí se to zatím žádné nepovedlo, nepomohly prosby, domluvy, pláč, ultimáta... Stejně to vždy vyřešil až rozchod.

Přesně, takového "chlapa" bych nesnesla, budeš vždycky až ta druhá.

Když jsem se nad tím zamýšlela, tak jsem si uvědomila, že znám spoustu žen, které zvítězily nad bývalou přítelkyní, ale žádnou, která by zvítězila nad matkou.