Kouřím už asi 10 let (od 16), ale nikdy jem nebyla taková ta klasická kuřačka, že bych vykouřila určité množství cigaret za den. Spíš jen nárazově a nebo u vínka, kafíčka, pivka... klasika. A teď jsem pár týdnů nemocná doma a rozhodla jsem se využít toho, že přestanu kouřit. Doma totiž nikdy nekouřím. Ale bojím se momentu, jak půjdu si zase někam sednout na vínko atd. Bude peklo odolat. Holky kuřačky mi určitě rozumí. Máte nějaký tip jak to zvládnout? A navíc spousta mých kamarádů kouří.
Nekouřím, takže nevím jak tohle zvládnout, ale určitě bych Ti doporučila kouknou na pár fotek lidí a orgánů jak dopadnou když člověk kouří... třeba Ti to taky pomůže, když vezmeš cigaretu do ruky a představíš si ty lidi... tak možná i tu cigaretu položíš... někomu dělají třeba fotografie špatně.. tak to zkus. Každopádně drtivé procento lidí, kteří umírají na rakovinu plic jsou právě kuřáci... takže Ti chválím že s tím chceš seknout... moje teta kouřila, teď má rakovinu a věř mi, že lituje toho, že někdy začala kouřit... a toho, že včas nepřestala... tak hodně štěstí...
no, tak to by mě taky zajímalo, nejspíš to chce silnou vůli a OPRAVDU chtít.... asi chci málo, nebo já nevim, proč to nejde ...
Já si znechutila cigarety dost jednoduše : byla jsem zvyklá jenom na Davidoffky. Když mě znova popadl vztek samu na sebe, že po sté přestávám ( a po stoprvé začínám ) kouřit, a ještě si navíc zapaluji vlastný prachy pod nosem, za trest jsem si koupila Marsky. Pokaždé, když mne popadla chuť kouřit, tak jsem měla po ruce jenom ten vytřasený hnus - chuť asi po týdnu ustoupila.
Nebo si na to vínko zkus zajít někde, kde se nekouří - třeba pizzerie nebo nějaká lepší restaurace. Alespoň ze začátku - a pak čím déle vydržíš, tím větší radost z toho budeš mít.
Asi největší motivaci k odvykání od cigarety je ovšem nový partner - nekouřící. Asociace s lízáním popelníku je totiž poněkud odrazující ...
Cituji dadabus: . Když mě znova popadl vztek samu na sebe, že po sté přestávám ( a po stoprvé začínám ) kouřit, a ještě si navíc zapaluji vlastný prachy pod nosem, za trest jsem si koupila Marsky.
Tak tomu věřím, že to pomohlo
Cituji donkey: Spíš jen nárazově a nebo u vínka, kafíčka, pivka... klasika
ahoj, tak sem to měla taky, když sem ještě kouřila. Začala jsem brzo, už na základce, na střední mě to štvalo, jako nárazová kuřačka jsem přes týden vykouřila třeba jen 5 cigaret, ale o víkendu na diskotéce pak třeba i dvě krabičky. Přestala jsem až asi ve 22, ze dne na den, a omezila kávu skoro na jeden rok, a nechodila ani na pivko apod. Pak sem si zapálila jen výjimmečně, s jedním konkrétním kamarádem, kterýho sem viděla tak jednou za tři čtyři měsíce, bez výčitek svědomí, protože mě bavilo se pozorovat, co to se mnou udělá, jestli budu mít chutě nebo to bude hnusný. A sama sem si nikdy nezapálila. No a tak sem to odbourala, bez použití nějakých náplastí apod. věcí, jen vůlí, že chci přestat. A faktem je, že kouření je hnus, mě to vadí u jiných lidí extrémně, když to musím čuchat . Teď mi je 31, a naposled sem to vyloženě jen jako na zkoušku, co to se mnou udělá, zkusila před 3 rokama u whisky v jednom baru, a bylo to po strašně dlouhý době. Dva a půl roku teď bydlím s přítelem, nekuřákem, a téma kouření je pro mě definitivně pasé.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.