Jak neonemocnět ze stresu?

Ahoj.. snaž se trochu odpočívat nebo třeba meditovat..udělej si každý den chvilku jen pro sebe a snaž se v tuhle chvíli úplně zbavit stresu..nebo pro někoho je lepší si pořádně zacvičit.. Zkus také nějaké vitaminy nebo víc ovoce a zeleniny

Uvědomit si, že když nejde o život, jde vždycky o .....

A taky pomáhají ty meditace, jak psala budgie, jóga a tak...

Chvilek odpočinku si dopřávám dost, až to přeháním, a pak se nemůžu dokopat do práce, ale spánku moc nemám - asi závislost na internetu. A zelenina mi právě moc nechutná, tedy ta syrová, to manžel jí v létě saláty po mísách. Mě to tak nějak studí po těle, a vůbec mám ráda sytější, hutnější pokrmy. To je to, co je zdravé, to mi moc nevoní, ani procházky mě nebaví, když nemám nějaký cíl.

No, jo, oni jsou všichni strašně chytří...Na to bych se vybodla, prostě každý máme jiné hranice a výdrž.

linn
Přesně, ale to ti pracovití praktičtí lidé "Nejdřív práce, potom zábava", nikdy nepochopí. Oni od toho neodejdou, dokud to nedodělají. Je ale pravda, že odkládaná práce mě taky stresuje. A každý máme jinou výdrž, někdo je rozvedený a přestěhovaný a v pohodě.

Navíc jak se říká: Není člověk ten, který se zavděčí všem.. tak se pokus zavděčit sama sobě a občas prostě něco odlož a nevyčítej si to..

To se mi trochu daří, že prostě udělám, na co je čas, a když se mi už chce spát, tak spím. To za mlada jsem na svátky musela mít uklizeno podle svých představ, kdybych měla být vzhůru do rána. Chyba ale je, že si to pořád trochu vyčítám.

Tím se ale zase stresuješ, takže se trošku motáš v kruhu.. Je dobrý si vždycky říct, co bys ve stejné situaci, ve které jsi ty, poradila někomu, koho máš ráda..třeba kámošce.. Tak to uvidíš objektivně.. sama sebe máš přece stejně ráda jako tu kámošku, tak na sebe nenakládej víc, než bys poradila jí

vosmajda
Nedávno jsem někde četla článek o tom,že každý má určitou odolnost na stres . . .někdo zvládne 60% stresové zátěže a nekdo jen 30% . . .
Před několika lety jsem si taky myslela,že stres se mě netýká a u všeho musím být,všechno musím dodělat,beze mne to nepůjde . . .No a ejhle . . .soukromé problémy,pracovní a následně zdravotní mě dohnaly na úplné dno "vyhoření".Dnes už vím,že práce není zajíc a když nejde o život,tak jde o h . . .o .Zajdu na procházku,přečtu hezkou knížku,udělám si voňavou koupel a celý den věnuji sobě a tomu co chci . . . .Prostě vypnu a i v dalších dnech se snažím nestresovat a když mám tendenci se opět bezhlavě hnát jak pitbul,tak si vzpomenu jaká byla ze mne vystresovaná,vyhořelá troska a hned jsem v klííídku

Tohle nechápu ale vím, že to tak dělá spousta žen a pak 24.12. padnou za vlast. Já myslím, že smysl svátků nikdy nebyl v tom mít vypíglovaný celý byt, ale sejít se s ostatními, posedět, popovídat a odpočinout si.

Prostě si myslím, že je důležité rozeznávat podstatné věci od těch nepodstatných. Podstatné je být zdravá, protože těžko člověk bude mít v životě něco cennějšího než vlastní zdraví a od toho tak nějak odvíjet svoje chování.

Když ono je práce doma moc a v práci zase málo, kdyby to raději bylo obráceně, aspoň bych si vydělala.
A jestli přijdu o práci, tak možná budou hádky o to, kam mám jít, jak se tam budu dostávát, prostě nebude nikdy klid.

Odpočívej, najdi si čas sama pro sebe a své záliby, snaž se zdokonalovat (tím nemyslím začít najednou sportovat a hrát na hudební nástroj, i když i to můžeš, ale hlavně tam uvnitř, naučit se se sebou pracovat, umět se zklidnit, umět si z každé situace něco vzít, aby tě dokázaly špatné události posílit ne zlomit, ...). Dělej si radosti, odměňuj se. Odkládaná práce tě stresuje jak píšeš-napiš si an papírek vše co musíš a chceš splnit, seřaď si to splň, pak si sedni udělej čaj (nebo jiný rituál který tě zklidní-tím myslím fakt rituál ne sezení u pc nebo tv) a dělej už jen to co chceš ty. Měj se ráda měj ráda ostatní a mališčkosti života-jakou energii vyzařuješ taková se ti vrací. Skutečně můžou přijít horší věci než se ti dějí, ale často má člověk v sobě větší sílu než si zpočátku myslí.

Ano, můžou přijít horší věci. Šíleně se bojím, že by mi třeba zemřelo dítě, to bych už skutečně nepřežila. Třeba nechápu, že taková maminka, které se to stalo, si třeba ještě někdy namaluje oči. Ne snad, že bych ji chtěla zavrhnout, že málo truchlí, ale nechápu to, beru to podle sebe.Já třeba vyletím z domu někdy i neučesaná a nenamalovaná, hodím na sebe to, co včera, a to se nestala nějaká tragédie, jen třeba čekám nepříjemný den.

vosmajda
Musíš se vzchopit a něco s tím dělat