Jak naučit přítele řídit

Přesně tak! Já třeba o sobě vím, že jsem v autoškole jezdila hezky, s klidem, ale jakmile na mě začal nějaký idiot troubit nebo agresivně předjíždět (klidně i z pravé strany, proč ne), tak jsem začala zmatkovat. Na prakovišti totéž - v klidu jsem jsem si napodruhé, napotřetí najela na místo, ale jakmile jsem měla vyjet a za mnou už stálo auto, které čekalo, až místo uvolním, začala jsem panikařit. A tohle se opravdu jen tak změnit nedá!

Naši to o mě vědí, o prázdninách bych chtěla trochu pojezdit s taťkou někde za vesnicí a projedu si s ním kratší trasu domov-odlehlá zastávky MHD, abych mohla vyzvedávat ségru, když jí ujede tramvaj. Jestli mi to půjde, můžu zkusit dojet do nedalekého Intersparu, je to většinou rovná cesta a je na ní jen jeden semafor - ale to je asi maximum. A přesto jsem si jistá, že můj život nebude o nic méně kvalitní, minimálně proto, že se nebudu muset bát, že někomu ublížím.
Ať to přítel zváží...

Reaguji na Red_fire:
Můžu jen souhlasit. Každý má jiné schopnosti a řízení z toho nevyjímaje. Někdo má dar řídit a zase neumí něco jiného a naopak. Každý by měl znát své schopnosti a podle toho také žít.

Luxusní téma! Jdete mi na ruku....

Já se narodila s volantem v ruce, závodila jsem pár let na čtvrt míle, většinou s Hondama. A navíc jsem 5 let žila s automechanikem a když jsem s ním chtěla trávit čas, tak to šlo jedině v autodílně.

Můj nový přítel začal dělat řidičák až teď v 25ti letech.... Připadal si vedle mě méněcenný. Má asi už čtvrtou jízdu v autoškole a je to ten samý případ...když mu půjčím auto někde na polní cestě abych ho zatáhla - samozřejmě ne sporťáka, ale 4x4 - je hrozně roztržitý, rozklepaný a tak. Já mu nevyčítám nic, prostě není ten typ...Jsem celkem kliďas...

Ale jak mu mám vysvětlit, že až bude mít v ruce papíry, nemůžu mu jen tak půjčit svýho 200 koníkovýho Milouše, nebo druhé skoro nové auto, aby s ním jel někam sám ? Samozřejmě, že se mnou ho řídit nechám, ale on je naštvaný a trucuje, že si asi bude muset koupit Filcku na to ježdění za klientama

Já jsem zastánce toho, že řidičák by se měl všeobecně dávat až po delší době ježdění, příp. po Xtisících najetých km.....

Reaguji na Veselka10:

máš recht, u nás vaří zrovna přítel a to luxusní domácí večeře a umývá nádobí (to fakt od malička nesnáším)

já zase vše montuju, spravuju a tak...Přítelovi umřel tatínek v jeho 3 letech a mamka zůstala už pak sama. Neměl ho kdo takové věci naučit, tak je trochu zženštilý...Ale hrozně rád u všeho asistuje a učí se. Je fakt sranda když ženská učí chlapa měnit kola, těsnění motoru atak

Jo jo protiklady se přitahují a skvěle doplňují!

Řekla bych, že spíš mají problémy s bouračkami ti, co si za volantem přehnaně věří a dělají ze sebe frajery, než někdo, kdo je jenom vyklepaný - takový člověk se snaží alespoň (doufám) jezdit pomalu když ví, že mu to nejde.
Já taky nejsem kdo ví jak dobrý řidič, ale abych se kvůli tomu musela vzdát řízení auta, což je dneska vyžadováno v tolika pracích a výrazně to usnadňuje člověku život, tak to zas ne.
Reaguji na denmisca:
Chce to hlavně jezdit - nijak jinak se to nenaučí. Ať jezdí s někým klidným... není nic horšího než sedět za volantem s cholerikem To se časem nějak vyvine, neřekla bych, že by na to byl nějaký speciální způsob, jak člověka naučit rychle a efektivně dobře řídit.

Ikdyž je ze všeho vyklepaný apod.,tak na značky by koukat měl! vždyť ,když nekouká na značky,tak se fakt něco může stát..tak má jet hold pomaličku..A jak jsem psala,tak ať si zaplatí aspoň pár jízd,on mu to pan instruktor vysvětlí líp.. a třeba to i přijme líp,než od tebe..

Měla jsem takovou radost, že mám řidičák, že jsem chtěla hned dračit a předvádět se. Po 1. měsíci jsem skončila v kufru vééélkýho auta. Rok na to skončil v mým kufru vééélký náklaďák.
Opravdu je lepší mít z aut respekt, já ho dostala, až když jsem si nabila....

Mám ráda rychlou jízdu, ale už jen na závodních tratích.
Přes obec jedu 50, rychlostku 90 a dálnici max 130 a to mám rychlé auto, je to stylový

Jo a rada na závěr:

jestli chceš aby se rychle vyjezdil, radím křest ohněm. Posadit do auta a poslat ho samotného hódně daleko. Mladší setře jsem to udělala, protože nechtěla jezdit. Jela jsem si pro nové auto z Č. Budějovic až do Mostu a vzala jí s sebou jako druhého řidiče (jako úplatek dostala mé staré auto). Zpátky jela za mnou sama . V cíli mě chtěla uškrtit, jak byla vystresovaná, týden se mnou nemluvila, ale dneska mi děkuje. Jezdí jako fík.

Asi takhle ztrestám i přítele....... cestou na dovču bude řídit

čím víc tis. km (pravidelně) najeto, tím lepší řidič a právě proto že má respekt....

Osobně si myslím, že na silnici nemají co dělat oba dva.
Ten co si hraje na frajera jednoduše přehání své schopnosti a je velká pravděpodobnost, že to někde nevyjde a katastrofa je na světě.
Nicméně ten kdo je vyklepaný a jak říkáš, jede například pomalu, svým způsobem také přeceňuje své schopnosti a jednoduše doufá, že dojede v pořádku.
Je pravděpodobné, že následky nebudou tak katastrofální, ale i tito "řidiči" jsou příčinou mnoha nehod...jen jejich důsledky bývají většinou menší..nic víc a nic míň.
Na silnici patří pouze skuteční řidiči.