Jak nabídnout příteli společné bydlení

no já se ti ani nevidím......asi bych si připadala že pro něj nejsem ta pravá.. , mě osobně by tou větou naštval

nebo se bojí Chlapi jsou občas srabi....

garfield2009

Mě to dost vzalo, přesně, jak píšeš, připadalo mi, že vlastně se mnou nechce být, jinak by takto neodpověděl . On mi na to řekl, že přeci nemůže nikdy vědět, co bude ... Čímž to ještě dorazil. Mám od toho dne divný pocit, jsem podezřívavá a často přemýšlím, proč s ním vlastně jsem. Pochopila bych, kdyby řekl např., přál bych si to, ale ještě je brzo, nebo cokoli jiného, ale odpověď "já nevím" (viz. výše) mě fakt zchladila.

Chudobka

Občas? Dobře, ale pokud neví, tak neví, evidentně si není jistý. Je ovšem zvláštní, že společné večery (přespávání - se vším všudy) mu nevadí, že? Prostě má, co potřebuje a je to asi vše, čeho si ode mě žádá? Alespoň tak si teď připadám.

pumpkin

Tak se ho zeptej, to je snadný Takhle stejně všechno bude jen odhad, konstrukce....zeptej se, on ti to poví

Ciriel

Vždyť už mi odpověděl "já nevím, jestli spolu budeme někdy bydlet ...". Co na to říct, že? Nešlo mi o žádný pevný termín, chtěla jsem jen vědět, jakou má představu, pokud vůbec nějakou.
Jak je vidět, kdo se moc ptá, moc se dozví. Nevím, jak se k tomu teď postavit.

tak s tímhle názorem se naprosto ztotožňuju, když spolu začnete bydlet, tak se hnedka uvidí jestli vám vyhovuje nebo ne. Při chození na rande se toho opravdu moc nezjistí, ale takhle se nemusíte zahazovat s někým, kdo se pak ukáže jako někdo, kdo vám vadí.
Já to mám s přítelem těžší, on bydlí v Liberci a já v Praze, navštěvujeme se jen o víkendech (oba bydlíme sami), ale teď přemýšlím že bych byla víc tam a do práce jezdila busem. Za chvíli se dorekonstruuje jeho dům a panečku celý barák se zahradou, to bych si nechala líbit, škoda jen že nebydlí blíž Ale kdyby nás nedělila taková dálka, tak věřím že bychom se k sobě nastěhovali hned

tohle mi řekl přítel taky, bál se že bych mu něco zakazovala, třeba chodit s klukama ven nebo tak něco, prostě že by se musel přizpůsobit mě a nedělat si co chce, na co je zvyklej. Uběhl rok a všechno se změnilo, zjistil asi že jsem v pohodě, nic mu nezakazuju, takže už se nebojí a naopak - svůj nový dům nazývá naším domem, každou úpravu, barvu zdí, nábytek - všechno konzultuje se mnou aby mě se to líbilo, kuchyňskou linku jsem si sama vybrala a už si představuje jak tam spolu budeme vegetit až se dodělají poslední úpravy. Takže z odpovědi svého přítele nebuď vůbec smutná, možná potřebuje jenom čas aby se ujistil že jsi ta pravá. Po 4 měsících je to třeba pro něj ještě brzo aby udělal takovýhle krok (pokud třeba nikdy předtím s nikým nebydlel)

pumpkin
Je sice fakt, že odpověděl dost netaktně a taky by mě to asi celkem naštvalo...na druhou stranu - po 4 měsících vztahu? Vidím sice, že tady holky píší, že začaly s přítelem bydlet třeba po 14 dnech, nic proti, je to každého věc, ale já osobně bych tedy nemohla...a nemohla bych ani po 4 měsících... Je opravdu pravda, že až při společném bydlení poznáš, co je ten člověk zač, ale já bych nemohla začít bydlet s chlapem, kterého skoro neznám....přece člověk dost pozná na druhém co je zač, i z těch občasných přespávání, "randíček" atd....Já bych chtěla přečkat tu prvotní největší zamilovanost, takovou tu mlhu, která nám brání vidět i partnerovy nedostatky, pak bych snad začala uvažovat o bydlení. Já jsem s přítelem něco málo přes šest let, bydlet jsme spolu začali asi po dvou letech, a to ještě tak, že jsem se nastěhovala k jeho rodičům (což mi sami nabídli)...nechtěla jsem se hned taky hnát někam do pronájmu, natožtak do koupi bytu, protože jsem si říkala, fajn, když jsme spolu přes celý víkend, tak nám to klape, je na čase udělat krok dál, ale né se hned bezhlavě do něčeho vrhnout...u nich jsem bydlela asi necelé dva roky, a když jsme zjistili, že nás baví spolu žít, tak jsme si koupili byt, který už další více než dva roky obýváme Mně to připadne jako ideál, někomu možná jako mrhání časem....ale upřímně, kdyby se mi třeba společným bydlením drahý zprotivil, je mnohem jednodušší sbalit věci a odejít z domu jeho rodičů, než pak rušit společný nájem a dohadovat se, co kdo pořídil atd... Ale jak říkám, někdo to cítí tak, druhý onak, je to na každém. Chci tím říct, pumpkin, že se tvůj přítel možná jen zalekl, že něco takového po něm chceš po tak krátké době, nevěděl prostě co odpovědět, tak to řekl takhle blbě...oni chlapi umí někdy ranit, aniž by si to uvědomili, či dokonce přáli...

samozřejmě, to je taky pravda....jen je v tomto lepší, když jeden se přistěhuje k druhému, který má zázemí, než si třeba po 14 dnech hledat společný pronájem...ikdyž jak vidno, i takhle to jde, viz třeba Miabella...každopádně všem co se chystáte na společné bydlení, držím palce, někdy to není jednoduché, zvykat si i na potřeby a zájmy druhého a nehledět jen na sebe

Jde o to, zda to nebyly silácké řeči!!

Tatou

No, já ho v ničem neomezuju, to samé očekávám od něj, ale leknout se samozřejmě mohl .

Luciena

Jo, dovedou být (byť nechtěně) dosti neomalení.
Já bych tedy tak dlouho čekat nechtěla (není mi 20), ale souhlasím, že vše chce svůj čas. Mě jen rozladilo to slovo nevím. Kdyby řekl, je ještě brzo nebo něco podobného, ale nevím?

Také mi přijde zvláštní jedna věc. Očekává, že mu budu uklízet atd. Ale proč bych to dělala? Mám na úklid své obydlí, a nechápu, proč bych měla uklízet u někoho na "návštěvě", kde v podstatě jen přespávám.

Milísek

Spíše dosti vyhýbavé řeči. "Udržování v naději" . Když o tom teď tak přemýšlím, v mé otázce nebyla "touha", spíše zvědavost, jak zareaguje, protože nemám problém bydlet sama, jen mě občas deptá to neustálé přenášení věcí ...

pumpkin

Safra, zmizel mi příspěvek.

Asi bych nepřemejšlela nad tim, jak to myslel, stejně do něj nevidíš, nemá smysl nějak po tom pátrat ze všech stran. Já sem staromódní, pro mě je důležitý, aby se na toto ptal muž, takže já už bych to promlčela a čekala, jak se k tomu postaví on....beru to tak, že muž se má snažit ženu získávat a nabízet se jí, ne ona jemu. Samozřejmě každýho věc.
To, co ti řekl, může mít spoustu vysvětlení, těžko říct, který bylo to pravý...

....1. nechce
2. chtěl, abys ještě se snažila
3. má rád soukromí
4. neni si jistej, jestli vám to bude klapat
5. je to na něj moc brzo
6. bojí se o svobodu
7. bojí se závazků
8. bojí se, že chceš všechno šup šup a bůhví kam až to doženeš...
9. bojí se, že bude musít začít makat za dva a živit dva

chápeš....těžko říct

to je samozřejmost, s někým koho sotva znám si přece hnedka nebudu pronajímat nebo kupovat byt! Akorát že já bydlím už od 20 let sama, takže to třeba u mě vždycky nějak šlo, že se ke mě přistěhovali.
Můj bývalý byl třeba hrozný bordelář a sběratel všemožných krávovin. Kdybych si ho nepřistěhovala k sobě, tak bych to buď nezjistila nebo zjistila až po hrozně dlouhý době. Ale takhle? Jakmile mi přinesl domů šestý zarámovaný plakát od Lady, dvě starý odrazky na kolo, starožitné porcelánové splachovadlo, sbírku pohledů z 60. let a osmou kachničku do vany a trval na tom, že se to musí vystavit, tak jsem s ním zase rychle vyběhla A to nekomentuju to, že potřeboval usínat při zaplé televizi (a já samo při vyplé) a navíc miloval komunistické seriály, takže neustále běžela v televizi Žena za pultem a podobně. Už nikdy více a děkuju Bohu že jsem to zjistila tak brzo!