Jak Motivovat přítele?

Viz nedávná diskuze o pozici vztahu v životě člověka. Pokud jsi na něj tak moc fixovaná a je to Tvoje životní náplň a nedokážeš se s tim poprat a srovnat si priority, tak ho ztratíš. Zní to tvrdě - přestaneš ho bavit. Nijak sebe sama mimo vztah nerozvíjíš, nic Tě nezajímá, nelze se pak divit, že má pocit, že mu nemáš co předat. Alespoň tak to vnímám u úvodního příspěvku.

Ahoj, já Tě neznám, jen jsem četla pár Tvých témat.. Nevím, jak to mezi Váma je, ale četla jsem o Tvých výmluvách, když jste měli jet na rafty... Možná je to právě to, co mu vadí.. Co ho neposouvá.. Rád by s Tebou jel, ale ty se vymluvíš na nemoc.. Je to tak pořád? Jestli on by rád s Tebou něco zažíval a ty bys radši byla doma, tak asi budete muset hledat k sobě rovnému... Jiná věc, kdyby Vám to vyhovovalo-on si užívá a ty na něj "doma čekáš" až přijede.. Asi ho to moc nebaví... Asi to bude povahou, ale to se změnit nedá..
Je to jen můj dojem t Tvých témat, jestli jsem se teda zmýlila, tak se omlouuvám..

Reaguji na Anabela:
My to máme dost podobně Vám.. Ani jeden nemáme potřebu vymetat po hospodách, ale možná sem zas já ten, který by třeba jednou za půl roku vyrazil s kámošema.. Jinak taky radši jdeme na výlet pěšo nebo na kolech s kámoši nebo dáme nějakou grilovačku případně pivečko teď v létě na zahrádce, ale jinak nás vymetání nebere.. A o tom to je, sednout si!

Reaguji na Pepis: Jo ty rafty...to jsem spolu byli krátce..asi ani ne měsíc,bylo to s jeho rodiči atd..ani jsem je nějak neznala to se mi vážně nechtělo...ani na to nějak nejsem..tak jsme mu pak normálně řekla,že mi to neláká...a on to vzal v pohodě....ted to tak není..jezdím s ním pořád někam,když chce.. Jenom prostě...on nemá asi takovou potřebu být se mnou jako já s ním....stačí mu se vidět jednou za tejden ale mě ne..furt se mi po něm stejská.. Nevím no..hrozně ho miluju oba víme že se k sobě asi nehodíme..ale zatím spolu pořád jsem...zase to nechci ukončovat..ale ono to bude asi pořád to samý.....a abych se vždycky podřídila a vydržela to..a takhle se vším celý život....to asi ne... ...zatím to nechám...budu taky chodit s kamarádkama atd...a uvidíme..

Jinak všem moc děkuji za příspěvky))

Naprosto souhlasím s Anabel...

Reaguji na MalinkaBoo: Dnes už víš,proč nemá nikam chodit sama.
-

Reaguji na MalinkaBoo: Už chápeš proč?

to je první láska.... pokud nevydrží, aspoň se z toho pouč.
Být Tebou, zaměřila bych se na sebe, na poznání toho, co baví Tebe.... a až pak si podle toho hledat přítele. Nějaké podřizování a měnění své osobnosti moc radosti nepřinese.
Pokud Tě baví třeba čtení knížek, i to je koníček! Koníčkem může být cokoli a nenech si namluvit, že Tvůj koníček je méněcenný a měla bys dělat jiné "akčnější věci". Když se smíříš sama se sebou, se svým životním stylem, tak si najdeš někoho podobného a oba budete spokojení.
I když já mám co říkat. Jsem spíš introvert (i když občas divočejší, čas od času) a přítel extrovert. Ale nehodlám se kvůli nikomu měnit, takže pokud by se mu to nelíbilo, může jít... No a on nechce.

Jinak k názvu tématu: co se týče motivace, tak někdo asi opravdu potřebuje partnera, aby ho trochu někam "poháněl"... u nás bylo třeba srandovní sledovat, že jakmile jsem si našla další vzdělávání (oba máme vš, tak tohle je ještě něco navíc; ze zájmu), tak přítel vypadal, že ho to moc nezajímá, ale po pár týdnech přišel s něčím podobným pro sebe. Jednou mi i dokonce poděkoval za ostřejší výměnu názorů, kdy jsem mu na plnou hubu řekla co si myslím o jedné jeho slabosti. Přiznal, že o tom ví, ale že je těžké se s tím sám poprat. Mne tedy přijde, že to bude těžké i ve dvou, ale přišlo mi fajn, že uměl uznat, že mám pravdu. Chlapa by asi nebavilo, aby s ním žena jen souhlasila, jako loutka...

No, přeji hodně sil a hlavně si najít cestičku ke své osobitosti, za kterou se nebude člověk stydět a násilně se měnit....

Tak přijde na to, co je to vlastně to "přirozené" . Jestli je tobě přirozený nějaký mateřsko-ochranitelský pud, který tě nutí kolem chlapa skákat jako kolem pánaboha, vyvařovat mu třikrát denně, opečovávat jej, když se v půlnoci vrátí nalitý z hospody - tak chápu, že v tobě knížka vyvolala zmatek . Ale drtivá většina mladých a/-nebo nezkušených holek se takhle chová na začátku vztahu ne ze své přirozenosti, nýbrž jen a pouze z nedostatku vlastního sebevědomí a sebeúcty, t.j. leze svému partnerovi kamsi, ukazujíc : podívej, jaká ze mne bude poslušná ženuška ! Po pár měsícech nebo letech pak celá ta "přirozenost" končí výčitkami : "... a já pro tebe dělám to a to, ty nevděčníku" .
No a ty by ty knížky měly mít jako povinnou četbu

Jinak , k tématu : přítel to prostě okecal vzletnými moderními slovy o motivaci a nejspíš tě nechtěl ranit prohlášením, že na něm visíš jako ručník a že mu to vadí, což bych tedy naprosto pochopila. Rad na téma, jak tomu zabránit zde už napsaly holky přede mnou.

nápodobně - mi to stačí jednou za čas - s kámoškama si dám kafe i doma, navíc mě baví pečení, takže se i nějak realizuju (nebo naopak já jedu k nim).
Je fakt, že skoro většinu věcí děláme s přítelem - výlety, návštěvy - ale i chodíme zvlášť. Nic si nezakazujeme, dáváme si volnost.

Podle mě je problém v tom klukovi - jak jsi sama zakladatelko napsala, jste rozdílné povahy - on evidentně potřebuje holku ,,tahouna" - zatím co teď je tím tahounem on pro tebe.
Uvidíte co po 14 dnech, přála bych ti aby to dobře dopadlo, ale těžko se nutit do něčeho, co ti není příjemné nebo typické (akce, večírky).