Jak moc vás při výběru partnera ovlivňuje to tajemné "něco"?

To "něco" je tam opravdu hodně důležité. Pokud to tam není, nemá to podle mě cenu ani zkoušet.

Já se setkávám, hlavně u kamarádek, které mají fungující vztahy a už delší dobu, s tím, že třeba předtím tam to ono nebylo, ale postupně se do přítele zamilovávaly a to ono v něm našli.

Já u takového, u kterého jsem to něco neviděla, ale přemohla jsem se, a "přežila" prvních pár rande, nakonec našla všechno, i to, co ti co mě přitahovali jak blázen na první pohled neměli
Takže už se tím tolik neřídím-tedy tím, jestli to cítím hned.

U mě většinou když tam to něco hned bylo, tak to dopadlo katastroficky - buď jsme spolu byli a pořád hádky, problémy, nebo to nakonec nedopadlo......naopak ti, kteří to něco neměli, tak to nakonec bylo mnohem lepší a to něco jsem si též na nich našla
Já už muže nezatracuju, když to něco nemají, dám tomu šanci.
Samozřejmě nejlepší by bylo potkat někoho, kde by to něco bylo a pak by to s ním i bylo fajn, snad se mi poštěstí.

Reaguji na pulspuls: Přesně tak

Reaguji na Princeznouive30ti: Reaguji na Berusska: Reaguji na pulspuls: Reaguji na Princeznouive30ti:
Páni, koukám, že by to asi chtělo z mojí strany radikální změnu přístupu...

Reaguji na Ifísek: Ono to nejde ani o přístup, jako o fakt, že mi přijde, že ženy když dneska cítí, že je chlap trochu fajn, trochu pohledný, berou ho všema deseti a pak se snaží do něj zamilovat. Protože chlapů ,,normálních,, je prý málo.

Tak u mě je to "něco" velmi důležité, dala jsem na to i u svého přítele a rozhodně nelituji je mi přímo šitý na míru

Také jsem hned necítila nějaké jiskry, motýlky, tajemno a další výmysly filmového průmyslu. Přišel mi sympatický, inteligentní, na úrovní a líbil se mi, to stačilo, abych mu dala šanci. A nyní jsme spolu 5 let a jsem zamilovaná čím dál tím více a moc si ho vážím.
Ale já jsem odjakživa takový praktik a realista, takže nějaké tajemno mi krásný vztah nezaručí a absolutně nic pro mě neznamená. Sázím spíš na určitou kompatibilnost (ne, neživím se jako prodejce v oddělení elektro, jen jsem prostě myšlením spíš chlap ).
Ale musím říci, že když se dlouho nevidíme, po jeho příjezdu mě naskakuje husí kůže a jsem vnitřně najednou hrozně spokojená a šťastná.

já na to moc nedám, s jedním mým ex to byla láska na první pohled, chemie jak blázen, ale vztah jak na horský dráze, přitom na tom chlapovi, když se na to dívám zpětně, ani nic nebylo. Pak jsem odešla, potkala fajn chlapa, kterej mi byl jen sympatickej, ale měl vlastnosti, co se mi líbily, podobnej pohled na svět, na rodinu, byl hezkej a věděla jsem, že by se dokázal finančně i jinak postarat o mě i děti, když by nějaký byly. Tak jsem do toho šla, jsme spolu dva roky a budem se brát. Bylo to možná trochu moc racionální a málo vášnivý z mý strany, ale vyšlo to, teď ho miluju a nevyměnila bych ho za nic na světě.

Vítej v klubu

Jako bys mi mluvila z duše (akorát s tím rozdílem, že jsme spolu zatím kratší dobu než tvých 5 let)
Na nějaký tajemno dlabu, vždy, když nějaké bylo, tak to dopadlo katastrofálně - kolikrát si říkám, že mě zrovna to tajemno mělo spíš varovat

Oni jsou často tyto vztahy založené na chemii jako na horské dráze - vášnivé, s mnoha zvraty, nestálé a nespolehlivé.

Ale samozřejmě negeneralizuji, jen to tak na mě působí a ve svém okolí se s tím setkávám.

Reaguji na dipendenza: Reaguji na petraparis:

Tak jsem tu s podobným příběhem další v řadě . A zjara to budou 4 roky