Jak k sobě přítele připoutat?

Reaguji na RubyCairo:

No já měla podobný problém a zjistila jsem, že opravdu ta trocha nejistoty bude asi pro chlapy klíčová. Mám pětiletý vztah a přítel taky přestal s romantikou, přitom na začátku jí přímo překypoval. Zamyslela jsem se a zjistila jsem, že jsem se taky změnila.

Uvědomila jsem si, že poslední dobou mu volám tak 10x denně, že jsme pořád spolu, že už neumím být sama a mít svoje koníčky. Na začátku vztahu jsem ho naopak udržovala v napětí - tolik mu nevolala, měla svůj vlastní program a své vlastní zájmy a čas jsem uměla trávit i sama.

Po pěti letech mě překvapilo a docela vyděsilo, jak je pro mě těžké být 1 večer sama, nevolat mu apod. Zní to divně, ale teď se učím být trochu sobecká a nezávislá - jdu na víno s kamarádkami, všechno neřeším s ním a snažím si co nejvíc poradit sama a doluju své hluboce zapomenuté zájmy - koníčky, kterým se věnuju bez něj.

Musím říct, že to funguje. Teď volá občas taky on, dokonce někdy žárlí na mé zájmy a sám chce se mnou trávit čas a váží si mé společnosti. Navíc si myslím, že je pyšný na to, že nemá nesamostatnou stíhačku (která se bohužel ze mě začala stávat), ale sebevědomou a samostatnou ženu. Zkus to taky a držím palečky!

Ne vždycky to funguje v tomhle případe.

Ano,to je tip,tohle zabírá. I menší pocit nejistoty. Že na něm nejsi závislá a nežiješ jen pro něj.

Jj taky taková jsem.. :/ pořád potřebuju důkazy lásky a jakmile je nemám : "Co se děje? Proč neudělal to a to?..."

To je dobrý návrh ale co když třeba v mém případě- šla bych někam s kámoškama ale radši jsem s ním. A když už někde jsem, myslím na něj a chci být s ním.. To mě štve Nejraděj bych dělala vše s ním,možná i bydlela ( jsme spolu 2 roky) ale příjde mi, že on ten typ není.

Ale já to tak taky mám. A to jsme spolu 5 a půl roku. Většinou i když jsem s kamarádkama, tak myslím na něj, ale zjistila jsem, že je dobré se "přemoct" a o to víc se na něj těšit, nedat mu to najevo a být si vzácní - všechno je takové intenzivnější. Po dvou letech jsme spolu taky nebydleli, tak klid. A nejde o bydlení - ono společné bydlení taky může znamenat past, kde mu zevšedníš a pak budeš vzpomínat na doby, kdy jste spolu nebydleli, právě proto, že jste si byli vzácní.

Neboj on bude taky, ale měl by si myslet, že to chce taky. To co jsem napsala prosím berte jen na základě mé zkušenosti, nerada bych to prezentovala jako obecnou radu. Jen se dělím o své zkušenosti. Holky držím palce, vztahy fakt nejsou jednoduché...

Reaguji na Jasleene: JJ jako bydlení bych nechtěla ale mám k dispozici celé patro v baráku, naši bydlí jinde tak mě spíš někdy zamrzí, že tu není častěji nebo nenavrhne něco. A jinak přemoct se budu snažit, nic jinýho mi ais nezbyde

Ale já to tak taky mám... A to jsme spolu 5 a půl roku. Většinou i když jsem s kamarádkama, tak myslím na něj, ale zjistila jsem, že je dobré se "přemoct" a o to víc se na něj těšit, nedat mu to najevo a být si vzácní - všechno je takové intenzivnější. Po dvou letech jsme spolu taky nebydleli, tak klid. A nejde o bydlení - ono společné bydlení taky může znamenat past, kde mu zevšedníš a pak budeš vzpomínat na doby, kdy jste spolu nebydleli, právě proto, že jste si byli vzácní.

Neboj on bude taky, ale měl by si myslet, že to chce taky. To co jsem napsala prosím berte jen na základě mé zkušenosti, nerada bych to prezentovala jako obecnou radu. Jen se dělím o své zkušenosti. Holky držím palce, vztahy fakt nejsou jednoduché...

Reaguji na Jasleene: Proč 2x stejný příspěvek?

cesta do pekla ....
Jediná cesta k "hezkým esemeskám" a podobným projevům je zásadně nic takového nedělat a čekat, až se chlap projeví sám ( některý až když se cítí ne zcela jistý svou pozicí ve vztahu ) . Když ti těch hezkých esemesek napíše pět, tak mu milostivě odepíšeš něco stejně hezkého Možná to zní hnusně, ale funguje to ! Případná věta "já na takové to sladké povídání moc nejsem" ( asi tedy na začátku vztahu ... ) ještě zesiluje účinek

Říkat si o to nepomáhá, kňourání trochu pomáhá, ale na to zase nejsem stavěná já, abych kňourala... Sem s tím receptem, chci ho taky znát Mám pocit, že se mi dostává málo pozornosti, hejčkání a opečovávání a při tom pro něj je to vrchol a nejvíc, co možná dokáže, protože na to v předchozích vztazích zvyklej nebyl a nic moc takovýho dělat nemusel... Pro mě je to ale nezbytný pro to, abych byla šťastná a cítila, že mě miluje...Dá se ho to "naučit"?