Jak jste vybíraly vaše budoucí povolání?

Já už pomalu taky začínám vybírat vysokou, ale mám problém, jak tu někdo psal, že prostě od gymplu věděl k čemu ho to táhne, tak já jsme pravý opak. Mě baví všechno, ale nedokážu si představit, že se tomu pak věnuju nějakých 50 let, i všechny předměty mi jdou tak jako průměrně, v žádném prostě nevynikám (jedině snad jazyky, ale studovat jenom jazyk se mi vážně nechce) Asi budu jedna z mála, co se prostě rozhodne rozumem a né srdcem

Sice já ještě budoucí povolaní nemám, ale už od mala mě to táhlo k navrhování, projektování. Ale taky k cestovnímu ruchu a hodně mě to lákalo pracovat na letišti, ale to bych věčně doma asi nebyla. No a v 9. třídě jsem se rozhodla jít na stavební zaměření. Letos jdu na VŠ tohoto zaměření, tak doufám že mi to půjde.

Reaguji na Jully: tak on nemá soukromou praxi...to ani nemůže, když není atestovaný...myslím, že je internista, ale přesně nevím co....já bych taky chtěla být internistka, specializovaná na nějaký obor a nejlépe v pediatrii...a plat 50 000 měsíčně by mi naprosto stačil

U nás ve třídě je spoustu lidí, kteří vůbec nevědí, kam půjdou....docela jim to nezávidím, vím, že rozhodnout se je někdy velice těžké...jsem šťastná, že vím teď už se jenom dostat....

Ale vždyť jsem psala hned na začátku, že jsem vybírala rozumem a teď nechci dělat to, co mám vystudováno. Psala jsem, že chci být účetní a později daňový poradce. To s tou policií - to jsem reagovala na možná uplatnění z mého oboru!

Zajímalo by mě, co přesně dělá, protože se mi 50 tisíc bez atestace u nás nezdá reálné. Znám pár lidí, co si dělají atestaci a plat se pohybuje kolem 13-18 tisíc. Tyhle informace si radši zjisti z více zdrojů, abys potom nebyla nepříjemně překvapená.

po maturitě jsem byla přes 2 roky v zahraničí,ale druhej jazyk jsem měla němčinu,kterou jsem x let nepoužívala,takže nic moc...ale tenkrát u tý letecký společnosti se to zas tolik neřešilo, hlavní byla AJ

taky jsem si to myslela.....mně je tohle jedno, já to nechci dělat kvůli platu....a zezačátku si s tímhle platem vystačím.

tak holky, jakožto 30ti letá kukuřice vám sem taky vrazím názor... u mne to bylo tak, že jsem od 6.té třídy nastupovala na 8mi letý gympl - když gympl končil všichni ze třídy si dávali přihlášku na VŠ tak jsem si jí dala taky - ani jsem moc nechtěla jen mě v tu dobu nenapadalo co bych mohla s gymplem dělat a učení mne docela bavilo - já se tehdy v 18ti řídila srdcem - tzn. celej život se zajímám o zvířata - psy, koně... takže VŠ byla jasná - buď:
1. veterina - v lepším případě
2. zemědělka
na veterinu mne nevzali,což mne zpětně mrzí doteď neboť jsem si jistá, že bych byla dobrá... takže to skončilo zemědělkou... škola mne bavila, v oboru pracuju, plat průměr na Prahu...

teď, kdybych to mohla vrátit, rozhoduju se už hlavou opravdu - šla bych ( pokud bych byla schopná udělat přijímačky) na nějaký mnohem lukrativnější obor... prostě ten život je vo prachách hodně ať se nám to líbí nebo ne... já si nestěžuju, plat mám docela dobrý, ale třeba na barák/¨byt si z toho neušetřím, musela bych to řešit hypotékou... prostě teď zpětně bych šla opravdu na něco, v čem člověk vydělá nějaký slušný prachy... i kdyby mne ta škola nebavila, pokud bych jí byla schopá zvládnout...

To se lehce říká ale hůř dělá...přeci jen strávit 5 let někde kde mě to nebaví a učit se co mě nebaví a pak dělat práci, která mě možná nepůjde když mě obor nebavil....nevím ale je to hodně velký risk...sice je to myšleno dobře...chápu ale během studia něčeho co nás moc nebere k němu můžeme získat opravdu velký odpor....pak si neumím představit, že by se tomu někdo věnoval.
Jinak s tím uplatněním chápu...člověk by měl vybírat srdcem ale trochu i hlavou...Pamatuju si, že jsme se s kamarádkou připravovali na test z fyzikální chemie v knihovně a vedle nás byla skupinka lidí z filozofické fakulty a měli napsat práci na téma: Co je to rodina?....V tu chvílu bych s tím nejraději sekla....Pár známých na fildě mám ale ani jeden z nich mi pořádně nedokázala říci jaké bude mít uplatnění nebo co může dělat....Za mě takový obor nebrat...leda, že chce člověk opravdu jen ten titul. Dokonce jsem s jednou holčinou z fildy bydlela...neustále měla volno (málo hodin) a my jsme chodili na 8-7 a vraceli se navečer a ještě jsme se neustále drtily...Což nám říkala i ona sama...

Jo to znám, bydlela jsem s peďačkama

Podle mě je nejlepší cesta kombinace srdce i rozumu. Samosebou u každého jedince to není možné, ale když to jde, je to super. Protože když pujdeš na školu jen z rozumu, pravděpodobně z toho pak budeš pěkně otrávená. Budeš se roky plahočit s předměty, které tě nebudou bavit nebo třeba, které ti nepujdou a budeš se tak jedině trápit. Zase na druhou stranu si myslim, že studovat roky něco, co má pak malé uplatnění a jen těžko se tak uživíš - to pak člověka brzy přejde, když se na něco musí neustále drtit a nemá za to žádnou vyhlídku. Např. Když někdo rád maluje, nemusí se tím hnedka živit. Většina malířů se neprosadí na tolik, aby si tím pravidelně vydělávali slušné peníze na pouhé živobytí a ten člověk se tomu může věnovat jako svému koníčku. Každopádně nikdy nevíš na 100%, kde najdeš svoje štěstí. Nejlepší předpoklad pro to, aby jsi našla dobrou školu je podle mého názoru to, když si najdeš danou školu a budeš se zajímat u zde učené předměty. Kolikrát totiž vůbec neodpovídají škole. Můžeš si pak na netu najít někoho, kdo na danou školu chodí a zeptat se ho na různé věci, člověk se pak někdy dozví zajímavé věci

Já souhlasím s Malacek.
Mě je 21 a odešla jsem z výšky po roce. Uvědomila jsem si, že mi ta škola nedá žádné vědomosti, které by mi pak v pracovním procesu k něčemu byly. Přitom obor mě bavil, ale studuji, proto abych se pak mohla lépe uživit. Teď pracuji a příští rok se chystám na VŠ. Na kterou ještě nemám rozhodnuto, ale jsem smířená s tím, že to bude nejspíš něco, co mě nebude bavit, ale zase se to bude dát využít v praxi. Každé povolání nebo práce se stane jednou stereotypním a přestane člověka bavit a naplňovat. Tak ať je to alespoň dobře zaplacené. Svoje zájmy a záliby, pak můžu rozvíjet ve volném čase.
Za sebe tedy říkám, že je lepší volit rozumem.

Já jsem po matuře a nějak tak kam dál, ráda se tu inspiruji

průměrný plat v Praze je 30 000Kč, to není tak špatný