Jak dlouho vydrží pes bez vyvenčení?

To je pravda. Moje mladší fenečka poslední dobou, přesto, že ji vždy naši vyvenčí, když náhodou někam jedu na celý den, naschvál počůrá svůj pelíšek, dělá to proto, že nechce, abych odjížděla a nechala je doma. Pelíšky budu muset začít zvedat, aby na ně nemohla, spát můžou na gauči, jsem zvědavá, jestli na truc nezačne čurat tam

nevím, co tě zvedá ze židle, lidé, kteří už děti nemají, jsou třeba odrostlé, mají psy skoro jako za svoje děti, je to normální jev, je vidět, že psa nemáš nebo ani ještě neměla. Nesuď druhé za jejich city, každý je má jiné, někdo je i bez citu.....

to se velmi pleteš!

Normální to podle mě opravdu není, babča má psa a teď jsem se ji na to ptala a řekla, že pro ni pes nikdy nebude jako dítě, ale jako mazlíček, že ho má moc ráda, udělá, co pejsek potřebuje, ale nestaví ho na úroveň jako taťku a tetu. A my zas máme potkánka a taky ho neberu jako by byl dítě, máme ho moc rádi, je to miláček, starali jsme se o něj úplně maximálně, když byl nemocný, ale furt je to jen zvíře.

Já zase znám spoustu lidí, kteří mají opravdu své psy rádi, jako by to byli jejich děti , určitě to není stejná láska, to samozřejmě ne, ale je to silný cit, obětování, souznění - někdy větší než s dětmi, které mají svojí hlavu, paličatost, individualitu. Pes je na vás zcela závislý, nenajde si sám potravu ani domov, zcela záleží na nás, jestli bude živ...

Už několikrát se stalo při záplavách, že páníček skočil pro svého psa a utopil se, je to strašně smutný, ale udělal to, jako by to byl člověk, to je důkaz, že lidi opravdu ke svému psu cítí lásku , jak bych to řekla, lidskou nebo jako k člověku...

to je jasné, nestaví jej na stejnou úroveň ( i když někdo třeba i jo )

Ovšem kdyby se paníčkovi hned vedle topilo dítě, na psa si ani nevzdechne. Lidi často říkají, že zvíře je součástí rodiny, milují ho jako dítě, ale pravda to není. Když zvíře umře obrečí to, chybí jim, ale s úmrtím blízké osoby se to nedá srovnat.

Pořád totéž dokola, tak třeba v době, kdy si psa pořizoval ještě dvanáctky nedělal. Myslíš si snad, že má toho psa dát do útulku, prodat nebo třeba nechat utratit když najednou dostane delší směny nebo co?

Tak já se netajím tím, že pro mne je pes i kocour právoplatným členem rodiny. Samozřejmě, vztah je jiný než mám s partnerem nebo budu mít s dětmi, to se nedá srovnávat. Ale určité rysy tam pro mne stejné jsou. Zvíře je bezbranné, mým rozhodnutím pořízené a mám za něj jednoduše zodpovědnost. Je mou povinností se o něj postarat a dělat vše proto, aby zvíře jakkoli netrpělo, což je mimo jiné dané zákonem na ochranu týrání. Nekrmím psa ani kocoura vidličkou, ani je neoblékám do oblečků a nedělám podobné ptákoviny (vyjma tedy funkční vesty, kterou chci na zimu do hor pořídit pesanovi), ale podřizuji svůj život a chod domácnosti jim - protože byla moje volba si je oba pořídit a tak se podle toho musím chovat.
Takže neexistuje nechat zvíře 16 hodin bez venčení (zkuste si to samy na sobě dámy při dodržování pitného režimu), neexistuje že nechám někde běhat psa nebo kocoura po venku, aniž bych u toho byla a pod. Samozřejmě, každý pes je jiný - náš pesan taky vydržel (když jsme bydleli v centru města a procházky pro něj nebyly nikterak zajímavé) bez venčení od 20:00 do 12:00, což je 16 hodin! Ale nikdy bych to nikomu nedávala za příklad a nezobecňovala to. Zeptejte se svého veterináře, zda déle jak např. 12 hodin udržení moči psovi neuškodí (nebavím se jednou za čas, ale pravidelně). Určitě vám také poví něco o selhávání ledvin apod.

A... jen takový dotázek... kastrovanou?

Napsala jsem co si myslím, tak bych prosila, aby ses do mě nenavážela. Mám dceru, je to fajn holka, citlivá, chytrá, soběstačná.
A to co jsem napsala myslím vážně. Jakékoliv zvíře do rodiny je hlavně zodpovědnost za ně. Ostatně to tady už holky napsaly.

Ne to nemyslím. Mluvila jsem především o prvotní zodpovědnosti, když se rozhodujeme pro pořízení psa. Spousta lidí si totiž neuvědomuje, že pes je starost ne na rok, dva, ale na deset i patnáct let.

u nás v čechách vidím trend, že si pořizuje psa každá druhá rodina. Mluvím ted všeobecně, aby mě někdo nenařkl, že se do konkrétního člověka navážím. nevěřím tomu, že všichni lidé si zvířata pořizují na základě důkladného zvážení a ne jenom : Maminko, tatínku, ten pejsek je krásný, já jej chci .....

Klidně mě ukamenujte, ale nesouhlasím. Když mi umřel první kocourek, se kterým jsem byla opravdu 24 hodin denně a který mě neskutečně obohatil, dva dny jsem nebyla schopná ničeho. Týden jsem seděla zavřená doma. Dva měsíce mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Až odejde moje babička, kterou mám moc ráda, ale s kterou se vidím jednou za dva roky a ten vztah není nijak blízký, nebude mi tak dlouho, nebo spíše intenzivně teskno. Zní to možná hrozně, ale je to prostě fakt. A nepovyšuji tím zvíře nad člověka, jen popisuji své pocity. A nikterak tím neponižuji city k mé babičce.

Ne, děkuji, tímto končím .

Jistěže stavět zvíře na stejný post jako dítě je chyba a značí něco o špatně nastavených citech určitého člověka.Pořízení zvířete je především o zodpovědnosti.Dítě vychovávám s tím,že mi jednou odejde.Snažím se mu dát do života to nejlepší a věřím,že jednou mi to snad vrátí.O zvíře se musím celý jeho život starat a hlavně počítat s tím,že nebudou jen dny krásné,ale se stářím nastanou problémy.Nejenom zdravotní,ale i psychické.Kdo nezažil soužití s patnáctiletými psími seniory,nepochopí.Ono nestačí mít doma milovanou fifinku na růžovém polštářku s plínkou vedle,která ani nechce jít ven,protože není sparávně socializovaná a doma jí je prostě lépe.Člověk by měl před pořízením psa pochopit jeho potřeby a ty se mu snažit zajistit,ne si psa přizpůsobovat potřebám svým.

cítila jsem stejně velkou bolest, jako by odešel člen rodiny - lidský, a přesně jako Silvie OK, nevycházela z domova, ležela, brečela, očuchávala její gaučík, kde ještě byla cítit její vůně.....A už zase řvu, přesto že je to 4 roky...