Sesmolila jsem nějakou smsku- Víš, chápu už, že ty teď náš vztah řešit nechceš a máš jiné starosti. A jen ti chci říct, že chci být tvoje podpora.
Myslíte, že takto to stačí?
Já bych se síš zamýšlela nad tím, jestli chci být ve vztahu, kdy se mnou ten druhý neřeší své problémy v průběhu, ale až když začíná firma krachovat. Připadala bych si, jakože mně nebere jakou svou oporu, se kterou může řešit důležité životní problémy. Je pro mne ve vztahu samozřejmé, že se takové věci řeší ve dvou a ne každý na svém písečku, proto ve vtahu jsem....aby tady v takových životních situacích byl on pro mne a já pro něj. Tady právě začíná docházet na lámání chleba a člověk zjistí jak moc jsou základy vztahu stabilní...
To, že jsou domácnosti, kde chlap dostane výpěvěď a tutlá to a dělá, že do práce chodí...no to mi příjde neskutečně komické a dost možná i jedna ze situací, která háže na hodně českých mužů hodně špatné světlo. Pro mně je v tom sobeckost, zbabělost, a minimálně sebedůvěra v sebe i vztah a nedůvěra k tomu druhému.....no doufám, že toho u nás doma svědkem nebudu
Reaguji na AIR:
Víš, nemyslím si, že jiní chlapi jsou jiní, každý má svou hrdost a mužské ego a když ztrácí zázemí, těžko to přizná, pokud se to stane jednou, ale podruhé? To už je pro něho velká rána, protože si sám uvědomí, kolik úsilí musel vynaložit, aby se měl zase dobře.
Myslím, že pokud si to nezažila, sama nemůžeš mluvit o tom, že by si ti dva měli štěbetat na písečku. I když si ve vztahu, každý je svobodný člověk a každý je jiný, někdo to udělá, někdo ne.
Reaguji na Koliner:
samozřejmě tím co jsem napsala nechci říct, že je teď vhodná situace na to, aby jsi s ním rozebírala základy vašeho vztahu teď asi nemůžeš dělat nic lepšího, než mu nabídnout sama sebe jako oporu ať ví, že když bude chtít, může ji využít...tak jak tady holky psaly...o nic víc teď asi nemá smysl se pokoušet....nabídnout pomoc a čekat....
Cituji Koliner: Sesmolila jsem nějakou smsku- Víš, chápu už, že ty teď náš vztah řešit nechceš a máš jiné starosti. A jen ti chci říct, že chci být tvoje podpora.
Myslíte, že takto to stačí?
Já bych mu vůbec nepsala, myslím, že i toto může vnímat jako nátlak. Nechala bych ho radši být a počkala bych, až bude chtít komunikovat on. Zkus se zatím zabavit sama, třeba ho potěší, když uvidí, že na něm nevisíš.
Reaguji na AIR:
Jo, už jsem mu to napsala, počkám a uvidím... Napadl mě vymyslet nějaký víkend hezký, ale zase to nechci přehánět.
Reaguji na AIR: A myslíš, že se to děje jen v Čechách? Že chlapi jsou ješitní jen u nás? Jak už jsem psala výše, je to pro každého, ať v Německu nebo v Americe, pocit selhání.
Cituji AIR: sobeckost, zbabělost, a minimálně sebedůvěra v sebe i vztah a nedůvěra k tomu druhému
Trochu extrém, nemyslíš?
Samozřejmě by mě také mrzelo, kdyby se mnou můj protějšek neřešil své problémy. Jenže každý jsme jiný a já si prostě myslím, že tohle žádný chlap nebude řešit se svoji partnerkou. Nechci to zlehčovat, ale oni holt s námi budou řešit jakou barvu košile si má koupit. Ale problémy v práci? Zatím jsem žádného takového nezažila. Je pravda, že zase tolik jich nebylo, tak nemohu si udělat přesný obrázek napříč spektrem povah českých mužů. Ale tak koukám se kolem sebe, poslouchám své kamarádky.
Reaguji na LaArdilla:
Nepsali jsme si týden, myslím, že jedna sms, ho nezabije... Věděl, že na něm nevisím, když jsem byla schopná ho týden ignorovat- i když on napsal. Možná máš pravdu a je to chyba, ale cítím to tak, že chci, aby věděl, že už nechci řešit, jak se k tomu postaví on, je věc druhá. Ano je možné, že to bude nátlak, a třeba taky ne...
Reaguji na sartre:
Prošla jsem si s ní, když ztratil práci poprvé, bylo to strašné, byl rok doma, tepláky byly jeho denní "oblek". Byl bez života, bez nálady, nemluvil se mnou. Pomáhala jsem mu tak, že jsem mu rozeslala asi milion životopisů, pak dostal druhý dech. Nechci se tím nějak vychloubal, to vůbec, radši bych to nezažila, to mi věřte... Ale nemám ráda, když o tom, někdo mluví, jako o neschopnosti s druhým mluvit o problémech...
Reaguji na Koliner:
chápu, že je každý vztah jiný a každý to má nastavené jinak....nemyslím si, že bych toho za 9 let svého vztahu zažila málo (co se týká existenčních i jiných záležitostí) a co píšu, píšu jen z vlastní zkušenosti a života určitě ne jen z toho jak si představuju, že by to mělo vypadat, ale jak to u nás prostě je a vím, že by mě to mrzelo, ale to asi nemá smysl porovnávat, ptotože můj i tvůj vztah je zřejmě v jiné fázi.
To že to přítele zasáhlo a je z toho špatný to je jasné a pochopitelné to by byl každý v takové situace ať už muž nebo žena...není se čemu divit...jen by mě prostě mrzelo, že neměl potřebu to řešit se mnou, ale zase v kratším vzahu možná ano...to nemůžu soudit.
Reaguji na AIR:
možná jsem byla i ta husa já, pořád jsem hledala dovolené a vykládala kde, kdo byl. A asi se bál, já nevím přesně.. Na začátku léta jsme měli naplánovanou skvělou dovolenou a to byl možná jeho pocit viny. Když se mu tato krize stala poprvé- s práci, tak to už mi řekl na rovinu.. I to, že mu byly předepsány antidepresiva, ale nebral je. Teď je to jiné, asi by nejradši začal znova, protože znám ty jeho problémy a když už se mu to stalo podruhé, může si připadat, jako vůl.
Cituji sartre: Trochu extrém, nemyslíš?
Nemyslím. To co jsi citovala jsem napsala k tomu, že chlap příjde o páci a doma hraje, že do ní pořád chodí. A to teda je teda hodně špatně a za tím si stojím. Životní partnerka by takovou věc měla vědět dřív. Je třeba se podle toho zařídit v relném životě....a v tu chvíli by mělo jít mužské ego bokem...abych se až u pokladny v supermarketu dověděla, že nemám na rohlík...takhle si teda společný vztah a důvěru nepředstavuju....ale zase zdůrazňuji, že tohle bylo trochu OT a spíše jako reakce na předešlé příspěvky NE až tolik k hlavnímu problému z úvodního příspěvku.
Jinak u nás mi pořád příjdou chlapi trochu jiní než jinde (zase ne všichni nerada bych aby to znělo, že je všechny chci házet do steného pytle), ale to je asi taky spíš na jiné téma asi bych to shrnula spíš tak, že ješitný chlap se najde všude, ale u nás až moc často
Reaguji na Koliner:
na tom jsem si taky jednou vylomila zuby, že jsem přitvrdila a jen tak v rámci debaty jsem řekla "no tak kdyby se stalo ...tohle a tohle....tak to je pro mě důvod k rozchodu" až tak vážně jsem to tedy nemyslela prostě jsem to plácla a na tom základě jsem se "tohle a tohle" když se stalo dověděla až později. Příjde mi to trochu podobné tomu co píšeš s dovolenou...taky jsem si pak připadala jako trubka, že jsem si to vlastě způsobila sama. Nicméně to zase ve vztahu vedlo k objasnění důležitých věcí a pošouplo ho to dál.
Jestli tě opravdu vnímá jako někoho, před kým se několikrát dostal do špatné životní situace a není mu to příjemné, pak je to bohužel jenom na něm jestli chce začít jinde a znovu nebo právě proto, že jsi ve všech těch situacích stála při něm být s tebou i v budoucnu asi to teď zní jako nesnesitelná rada, ale nic lepšího než čekat až tě on sám bude chtít pustit zpět k sobě mě nenapadá...možná bych mu teď ještě odepsala, ať se ozve až tě bude potřebovat nebo něco v tom duchu...a nechat "míč" na jeho straně až bude chtít, ozve se....
Reaguji na AIR:
No když ráno nevyšla ta snídaně, řekl, že se staví po práci. Ale jako vážně, mám na něho čekat? Nechci být tak puťka, co doma na něho čeká a je mu kdykoliv k dispozici, ale co te´d jiného zbývá že....
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.