Interupce

já byla na potratu 2x,nebyly zrovna chtěné,ale moje první mimčo mělo podle zjištění trpět downovým syndromem.poprvé jsem rodila ve 21 týdnu,nejdříve mi udělali amniocentézu,odebrali vodu a vstříkli nějakou látku na umrtvení mimča,nezabíralo to,tak mi to museli udělat ještě jednou,no děs,pak jsem 2 dny měla bolesti a nakonec jsem porodila takovej šedej uzlíček-byla to holčička-vím z papírů. (Týden po svatbě)No a podruhý se prostě mimi přestalo vyvíjet,taky to bylo ve 21.týdnu.A zase jsem rodila normálně,tentokrát to šlo už rychleji. Mimochodem taky holčička. potratila,otěhotněla a zase potratila v jednom roce,ten byl pro mě zatím nejhorším!Dnes mám dva krásný, zdravý, čilý(někdy až moc) kluky

taky jsem zažila v roce 2004, se špatným chlapem. Jsem ráda, že jsem si mimčo nenechala,život by byl teď asi někde jinde.
Dirtyangel
mám stejný názor, kdybych to věděla, nikdy bych si to dítě nenechala, nemám na to, jsem tak nějak sobec

Myslím, že to není sobectví. Já bych šla taky na potrat, pokud bych věděla, že bude dítě postižené. Jaký pak bude mít život, když nebude moci normálně žít? Podle mě je potrat v tomto případě lepší a souhlasím s ním na 100%. Navíc, změní to celý život a představa, že mám třeba už 2 děti a najednou bych měla přivést do rodiny postižené dítě, o které se budu muset 24 hodin starat, tudíž nebudu moct chodit do práce, nebudu se moct věnovat ostatním dětem, nebudeme moci letět na dovolenou k moři...

Radunča
Teda, obdivuju tě, musela si být hodně silná......Alespoň máš teď dva krásný kloučky...ale holčička ti musí chybět, viď....neplánujete ještě mimčo?

no poprvý to ještě šlo,ale po tom druhým potratu jsem byla hodně na dně.bála jsem se toho 21 týdne,jakmile se mimčo přestalo hejbat,tak jsem hned plašila,koupila jsem si i poslouchač na ozvy,ale naštěstí to pak dopadlo v poho. Holčičku bych brala,ale bojím se toho,třeba nám prostě holky nejdou a navíc v dnešní době mít 3 děti!!! možná až postavíme baráček,ted by se nikam nevešla

Radunčo,
to jsi kočka,
já bych byla dávno někde složená psychická troska neschopná počít a porodit dítě po dvou takových porodech!

Prosím Tě, a dali Ti v těch prvních dvou porodech aspoň epidurál, nebo Tě nechali rodit se všemi těmi bolestmi naživo???

no já taky měla jeden potrat...zní to tak hnusně to slovo co?malý měl asi 7 měsíců,..já byla po císaři..takže jsem ani nemohla mít další dítě..bylo by to riskantní...bylo to ale hrozné..ale ted už mám dva kluky...taky někdy vzpomenu a říkám si co kdyby tp byla holčička.)tak snad to třetí se podaří.))) když jsem podruhé..teda po třetí otěhotněla..moje kamarádka otěhotněla stejný den..měli jsme stejné datum porodu..no super,...byli jsme na tom stejně..jenže té kamarádce vyšli špatné vysledky..mimčo které čekala mělo dawnův syndrom.....bylo to pro ni moc těžké...a pro mě taky když jsme byli na tom všem stejně..jenže já měla zdravé dítě....skoro v pátém měsíci musela porodit(ted nevím kdy se dělá odběr plodové vody)začala cítit pohyby..ale za týden hned musela rodit..bylo to pro ní těžké...porod vyvolali...dokonce zahlédla jak mimi vytáhli.byla to holčička...no nikdy bych toto nechtěla zažít...ale dnes už má kamarádka 8 měsíčního Oliverka....i když si tu holčičku tak strašně přála..ale je jí 34 let?...takže další dítě už nechce.....proto raději potrat v začátku těhotenství..než si prožít toto peklo....je to těžké...

Ja jsem pro potraty.Není na tom nic sobeckého si dítě vzít když víte že ho mít třeba nechcete!Lepší než ho porodit a pak ho obvinovat že vám vlastně zničilo život,že jste ho ani nechtěly,pak ho začít bít...
Já mám 9-ti měsíční holčičku,byla neplánovaná a ze začátku i nechtěná ale právě mě každý odrazoval od potratu ale vnitrně jsem byla přesvědčená že na dítě nejsem připravená,že ho nechci.Nicméně jsem si jí nechala,ted jsem ráda,samozřejmě ji mám ráda ale další nechci už ani omylem a kdyby přece jen se "něco" stalo,tak se postarám aby se to nenarodilo

no jelikož jsem poprvé měla bolesti fakt dlouho,tak mi pak na konec na prosbu našich kteří tam byli za mnou na návštěvě dali,já bych si o něj sama asi neřekla. ten druhej už byl rychlejší,to jsem měla po pár hodinách po všem,byl to mrtvý plod a voda úplně zelená,takže bych potratila asi i sama. Já cítila pohyby v prvním těhotenství od 18 týdne a u druhýho v 17(u třetího v 16 a u čtvrtýho od konce 15 týdne,to zní hrozně,4 těhotenství,kolikrát jsem si připadala jako kostelnice nebo cíga)takže jsem taky mimi vnímala a schodou okolností jsem poprvé byla těhotná s kolegyní z práce,ta byla asi jen o týden napřed a podruhý s kámoškou,ta byla o měsíc napřed,napotřetí jsem byla se švagrovou(stejnej termín) a počtvrtý asi se čtyřma holčinama co jsem znala

//malinko tě nechápu.tvrdíš že interupce je vražda.Sama jsem v 17 letech byla na potratu v 6.týdnu.(4 roky zpatky)Nikomu bych nepřála ten pocit. Prožila jsem si toho už dost,ale tohle bylo nejhorší.vždycky sem to strašně odsuzovala a najednou se v tom byla i já. A co mám dělat. Nemám školu,nemám peníze nic. Já ale kdybych byla zajištěná,tak si nechám i to postižený dítě a tím se to obrací na druhou stranu.ale také to neodsuzuji jako vraždu. Je to věc každé z nás. A určitě netvrdím že je to vražda a takový kraviny..Nenapadlo tě že sem chodí ženy, které potrat(at chtěný či nechtěný)prodělali? Tak proč sem dáváš ty videa? A že tady tvrdíš že by tvůj přítel nechtěl,aby si šla na potat?Tak to zkus a uvidíme. Chlapům je to převážně jedno jak se cítí ta žena. Ale třeba časem některý věci pochopíš..

nechápu jak můžete někoho tak odsuzovat kvůli potratu. až je mi z toho zle.

já jsem pro potraty.
nechtěla bych si kvůli jedné chybě zničit celý život. Samozdřejmě že dávám hlavně na prevenci, ale teďka se bojím, že se mohlo stát něco přes prášky, které sem sice brala poctivě ale parkrat zapoměla a vzala si je o několik hodin dýl, a než si v pondělí zajdu koupit těh. test, tak se začínám připravovat na to nejhorší... možná, že jsem jen přetažená z práce a bolesti v podbřišku, jsou já nevim z čeho, ale čekala jsem že tady najdu něco jiného než lidi, co odsuzují každého, kdo na to jen pomyslí.
Pro holky, co to podstoupí to taky není nic lehkého a znám jednu, co se s tím vyrovnává psychicky doteď.
Jinak já zase nechápu jak někdo může přivést na svět postižené dítě, přijde mi to sobecké, a sama znám několik holek, které porodili i přesto, že věděli, že se jim narodí postižené dítě... a co s ním pak? po půl roce ho šoupli do ústavu.

Holky nestalo se vám některé, že byste otěhotněla přes HA ?

Afrodíté
To máš až takový strach, že se bojíš, i když bereš HA? No tak pak nesexuj, holka, to je pak téměř jistota Chápu potraty pokud je otcem nějaký -il,-yl (úchyl, deb.il, pedofil apod. ), nebo pokud matka ví, že bude dítě vážně postižené. Nechápu, pokud je dítě plozené z lásky, i když nechtěně. Jak může někdo říct, že si tím zkazí život? Jen bude mít jiný směr, ale nemusí být přece zkažený. Kdybych otěhotněla se svým partnerem, na potrat bych nešla ani v patnácti. Svým rodičům jsem se taky narodila brzo. Pochybuju, že kdy mamka litovala. Oba mají VŠ, i když ji dělali později...

Pollinko

Tvůj názor, mě by dítě momentálně zkazilo budoucnost a ani pocitově bych nechtěla.

Já ještě uznávám potrat ze zdravotních důvodů,ale že tady někdo napíše,že by si dítětem zničil život,to mi přijde dost sobecký. Když jsem zjistila,že jsem těhotná bylo mi 17 (rodila jsem u 18 a 2 měsíce) a navíc,zrovna v době,kdy jsme se s Honzou tak pohádali,že se ode mě i odstěhoval. Taky škola nedodělaná,partner fuč,nevěděla jsem,co na to rodiče a okolí. Ale potratu jsem se nejen strašně bála,ale i veděla,že bych to psychicky nezvládla,že bych nemohla zabít malýho človíčka,život. Říkala jsem si,že jestli mi to dítě nenáleží,tak odejde samo,bez mé pomoci. Nakonec rodiče to vzali skvěle (taťkovi to bylo jedno,nebydlí s námi a nějak extra to neřešil) ostatní mě moc podporovali,že mi pomůžou. Přítel se zezačátku nijak netvářil,ptž jsme přeci jen byli pohádaní,ale nakonec i přes všechna trable,bydlíme všichni 3 spolu. Yasmina se narodila koncem března,ještě jsem dodělávala 2 měsíce školu,teď jsem ve 3ťáku (zameškala jsem rok na strojárně) a zatím to nějak zvládám,rodiče mám daleko,mamka mi občas koupí něco do bytu,taťka nic,ale zvládáme to. Yasmince je půl roku a jsem neskutečně šťasná,že ji mám.
A to jsem otěhotněla v době,kdy jsem nebrala HA a znova začínala.. Takže těžko říct,jestli to bylo i přes tu antikoncepci. Každopádně když si představím,že bych šla na potrat a ONA by tu nebyla,tak je mi z toho do breku.

Toho se právě moc bojím, chtěla bych ještě jednoho hošíka (už mám 2), ale moc se bojím, toho postižení dítěte. Osobně si myslím, že jít na potrat kvůli postižení dítěte sobectví je, protože to dítě nepoznalo nic jiného, neví, jaké by to bylo žít život jako zdravý a takové děti mohou být normálně šťastné jako děti zdravé. Pro koho to je těžké jsou ti rodiče, hlavně matka, která bude muset hodně obětovat (kariéru, mít postižené dítě taky dost stojí, možná i vztah s partnerem) a to se mnoho ženám samozřejmě nechce. Já bych si třeba dítě, o kterém se bude vědět, že nebude mít ruce či nohu, bude slepé či hluché, nechala. Ale nevím, jestli bych zvládla mít mentálně postižené dítě (a jsem sobec, protože takhle jen uvažuju), ale taky nevím, zda bych pak mohla žít s tím rozhodnutím, jít na potrat.