Existují boží mlýny?

Ne nebudu v pohodě, patrně mě to bude pěkně štvát.
ale to je tak vše, co s tím můžu udělat.
Byla řeč o pomstě, a ani ne tak o Tobě, jako o Dainty.

Víš, dítě se bránit nedokáže, když nemá podporu nejbližší rodiny......

Jistě máš nějaké zranění z dětství. Poznamenalo Tě to natolik, že se cítíš být stále dítětem a reagovat tak?
Pokud Tě to nijak nezatěžuje, celkem nemáš důvod s tím něco dělat.
V případě, že bys cítila, že to není "správné", tak bys to asi nedělala, a hledala jiné formy obrany.
Druhému člověk těžko může něco vnutit. Tak to prostě cítíš, s tím nikdo jiný nic dělat nemůže.

Je to zajímavé takhle číst, jak to mají jiní.

Spíš jsem reagovala sama za sebe na Tvou otázku,jestli cítím radost

Ta příhoda ze základní školy mi přijde malicherná. A to s těmi vlasy? Každý má od přírody jiné přednosti, určitě je nebudu závidět a přát mu ať se něco stane a přednosti přestanou být přednostmi. Celkově-nikomu nepřeji nic špatného, spíš aby si uvědomil co udělal druhým (a to už je pro rozumného člověka trest s¨ám o sobě) a neopakoval to. Důležitější je naučit se odpouštět než žít v myšlenkách, že se mu snad přihodí také něco zlého.

A co když to není božími mlýny, ale chováním zmiňovaných, které si to sami zavinily?

A nebojíš se, že tě semelou kvůli závisti?

Přesně. Navíc vždy je lepší když se někdo zachová ke mě hnusně, ukázat, že já se nemusím snižovat a chovat se jako on = i něco oplácet.

Přesně a takto to beru asi ve všech situacích. Buď odpustím nebo se snažím být od toho daného člověka co nejdál (rozchod, konec přátelství apod.) ale to neznamená že mu to budu mít za zlé do konce života-zároveň pokud to necítím hned na odpuštění tak rozhodně neodpustím hned, až to v sobě zpracuji.
Tak nějak to odpovídá i mému založení-neříkám o sobě že jsem optimista ani pesimista, ale idealistický realista-realista=vidím věci tak jak jsou, nepřikrášluji si je, ale ani zbytečně nevidím vše černě, idealistická část=věřím že ta daná situace (a to nejen mě, ale komukoliv) dobře dopadne. Nemám kolem sebe/v sobě ráda negativní energii. Pokud mi někdo ublíží nepřeji mu nic špatného, ale myslím, že se může potrestat sám-tím jaký je, jak se chová k druhým, jak uvažuje a to beru, ale jinak ne.

Někde v skrytu duše věřím, že zlo bude potrestáno, ale realita je bohužel jiná. Neznám nikoho kdo by za své špatné skutky trpěl. Osobně si myslím, že pokud je něco špatného záměrně spácháno na dobrém člověku, měl by ten vykonavatel poznat na vlastní kůži čeho se dopustil na někom jiném. Nemluvím o pomstě - mluvím o Božích mlýnech.

Mívala jsem stejný názor jako framboise, ale člověk míní, život mění... Nedokážu napsat svůj příběh kvůli kterému jsem změnila názor, ale věřte, že je odporné co někteří lidé dokáží a jsou určité životní situace, kdy sice můžete odpustit, ale nechcete a na druhou stranu strašně chcete zapomenout, ale nemůžete... Zvláště když trpí i rodina a děti...

Ahojky četla jsem si tuto diskusi a musím říci,že na boží mlýny věřím..ale faktem je,že se jim někdy opravdu musí malinko pomoci...je to vše o té psychice člověka...Každý člověk má tu moc změnit osud někoho jiného.Tak to prostě je.Jen se člověk musí umět dobře dívat..není to o tom,že budu po nocích splétat pomstychtivý plán a užírat se touto myšlenkou-jen abych se pomstila!O tom to vůbec není!Boží mlýn je něco jako černé kolo,co navíjí všecky zlé myšlenky,něco jako hodiny-které odpočítávají čas.....ale né vykonavatel pomsty.Vykonavatel pomsty je ten člověk sám-ten kterého se to týká..jeho svědomí,myšlenky..to že nedokázal odpustit.A ten člověk od kterého chceme satisfakci.Je to něco co ho žene ku předu.Když někoho přesvědčíte,že jste silnější..tak vám na nějaký čas uvěří ale nemáte jistotu že se jednou nepostaví proti vám.Také záleží o co jde..o jakou křivdu,jak a proč ten a nebo onen člověk ublížil vám..a proč vám jde o to aby jste ho nějak donutili aby se vám omluvil.Každý člověk je pomstychtivý a ten kdo říká že by se nikdy nepomstil-tak lže...je to můj názor..každý jsme jiný.Ale vztek,závist.....to je v každém.Tak jako DOBRO A ZLO.Každý člověk se chce pomstít když někdo ublíží někomu koho miluje,na Kom mu opravdu záleží...Ale né vždy se člověk prostě dočká ,někdy to trvá hodně let.A uspokojení s toho?Ano je..a velká úleva..né radost,že se tomu člověku také něco stane..
Ale s toho-že si pak řeknete...ŽE BY TA SPRAVEDLNOST FAKT BYLA?A to stačí..pak jdete dál.Není těžké dosáhnout někdy satisfakce..ale těžší je odpustit.Mnohdy ta satisfakce je právě to odpuštění...

Dainty
Chápu dobře jak to myslíš..jen si dávej pozor aby jsi jednou nepotkala a nebo neublížila člověku jako jsi ty.Pak by se ti to mohlo hodně vymstít.Někdy člověk může ublížit někomu i nevědomky...a vše má svou dan.Někdy je člověk slabý navenek..ale uvnitř je silný.Víš jak to myslím?Měj se hezky

framboise
To víš, že se bojím, že mě semelou. A to, když někomu prořídnou vlasy a je to natrvalo a nezmění se to, to se mi zdá moc kruté, i když by byl předtím pyšný, vychloubal se a ubližoval mi.
A z té školy je to malicherné, ale prvňáček to cítí jako velikou nespravedlnost.

No právě, že odpuštění není satisfakce, je to už vyšší dívčí a je to to nejtěžší se naučit. Ale kdo se naučí, tak před tím smekám...
Jinak u Dainty jsem si myslela, že v tom hraje roli dítě, tam to docela chápu, i když nikomu to nejspíš nepomůže (myslím ta odplata).

Nedá se to naučit. K tomu člověk musí dozrát.
Dítě se nemůže naučit chovat dospěle. Může kopírovat chování dospělých, ale proto nedospěje rychleji. Všechno má svůj čas.

No někdo to má vrozené. Zrovna toto je totiž vlastnost, kterou člověk může mít vrozenou a někdo se ji holt musí naučit a nebo k tomu dozrát.

na tohle já věřím úplně, všechno,co zlého člověk udělal se mu vrátí, možná ne hned ale vrátí a dostihne ho to....