Existuje ještě někdo kdo chápe a má rád operu?

Pajulo - taky zpívám, chodím i na hodiny klasického zpěvu a mám dva sbory...trému těžko odstraníš, je to vlastně pocit zodpovědnosti, takže Ti rozumím, pak se to fakt na projevu odrazí...před 14 dny jsme na vystoupení dělaly skladbu Per crucem, což je nádherný kánon a já se dvěmi dalšími ženami zpívala ty poslední takty...dostávaly jsme předtím sodu, že zpíváme blbě a tak nás dusily sboroušky, že to musí jít do ztracena, a že musíme špulit pusu a mít ji úzkou, jak se to dělalo v 15. století a tak jsme to dělaly, šlo to špatně, snažily jsme se jít do ztracena, ale jak je velké piano, tak je konec...poslední tón se ani jedné z nás neozval, prostě se to vytratilo docela

Taky ráda poslouchám vážnou hudbu. Dříve jsem hrála na kytaru - klasiku, od té doby se hodně změnilo, na kytaru sice sedá prach, ale je málo věcí, které si tak užívám jako poslech vážné hudby. Opeře jsem na kloub zatím moc nepřišla, ráda bych šla třeba na operní představení, bohužel není s kým. Skutečně, neznám ve svém okolí nikoho, kdo by poslouchal vážnou hudbu. Vždy když mi někde "uklouzne" že poslouchám Mozarta, Bacha, Vivaldiho... lidé si jen ťukají na čelo a myslí si stoprocentně cosi o podivínech. Mrzí mě to, ale když se do té hudby zaposlouchám, jsem úplně uchvácená její dokonalostí a je mi smutno, když si uvědomím, co se dnes považuje za umění. Ale zvykám si, téměř vždycky (i v jiných odvětvích) se mi líbí něco naprosto jiného, než to, co se momentálně považuje za módní a in, a upřímně jsem za to ráda
jinak pajulo gratuluji k úspěšné premiéře a jsem si jistá, že už to bude jen lepší, poprvé je vždy nejtěžší

pajula
Takové extrémní projevy trémy zbytečně brání ukázat to co umíš, a mít radost ze zpěvu na veřejnosti.

Prospělo by Ti naučit se uklidnit svou mysl, naučit se dýchat, zkusit sugesce.
Cokoliv kromě alkoholu a léků (ty zaberou sice spolehlivěji, a ale z vlastní zkušenosti nedoporučuji, kvůli důsledkům).

Možná by Ti prospělo nekolik lekcí u psychologa, co dělá KBT, to přináší poměrně dobré a relativně rychlé výsledky, protože je zaměřeno na projevy, ne na příčiny.

pajula
Moc blahopřeju k vystoupení. To, že jsi měla trému, je přirozené a samozřejmě se pozná, jestli člověk, který zpívá, dělá chybičky proto, že se bojí anebo proto, že neumí zpívat. Takže bych si z případných nedokonalostí vůbec nedělala hlavu.
Pokud by tvoje tréma přetrvávala déle a hodně tě omezovala, dá se s ní pod vedením psychologa dost udělat. Budu držet palce a kdybys měla nějakou nahrávku, tak sem s ní, ráda bych tě slyšela.

Moc vám děkuju za vaše rady a názory, moc mi to pomáhá já osobně si myslím, že trému mám z toho důvodu, že mi přehnaně záleží na tom abych byla dobrá, když se mi povede vnutit si, že mi na tom momentálním výkonu vůbec nezáleží, užiju si to a zní to mnohem líp než když si uvědomuju cíle, které mám a jak moc bych si přála aby se mi to povedlo a proč. Mám v profilu napsané proč mi na tom tolik záleží....psycholog mě upřímně řečeno nenapadl, ale možná o něm budu přemýšlet pokud se to nezmění. Dřív jsem zpívala s punkovou kapelou, kde jsem byla jen kvůli kamarádům a abych se aspoň něčemu v hudbě věnovala i když to nebylo to co bych si představovala a ten styl se mi moc nelíbil. Tréma, ale nebyla tak velká a časem odezněla úplně....

Já osobně miluju operu a vážnou hudbu vůbec.A myslím si,že neoblíbenost vážné hudby pramení jen a jen z neznalosti. Leckdo prohlásí, že tuto hudbu nemá rád,ale přitom nic z toho pořádně nikdy neslyšel...Vždyť v mnoha skladbách je tolik nádherných melodíí a srdceryvných hudebních zážitků, že to snad musí chytnout za srdce každého...Jen si vybrat...Já tedy nejvíc miluju asi Mozarta.Co se týče oper tak mám ráda : Aida- Verdi,Carmen-Bizet.Nádherná věc je Carmina Burana- Carl Orff....atd. atd..

Asi moje number one od Mozarta je jeho Requiem.Byla jsem na něm naživo v Obecním domě v Praze a musím říct,že mi vstávaly všechny chlupy na těle.Něco tak velkolepého už asi nikdo nikdy nestvoří. Prostě nádhera!!