Existuje ještě někdo kdo chápe a má rád operu?

to je dobrý nápad-pí. uč, často řiká ať si řeknu kdybych chtěla zkusit něco nastudovat A tohle by šlo!

Habanera je přesně to, co bych si taky někdy ráda zazpívala.

hašlerka a ty taky zpíváš? Nebo zpívala jsi? Nebo si o tom jenom sníš?

Já zpívám, sólově i ve sboru, ale soukromé hodiny tak, jako Ty, jsem nikdy nebrala. Učila jsem se tak jako za pochodu. Dnes zpívám v takovém malém sboru, na Vánoce Rybovku, a pak všechno možné, gospely, muzikál, swing. Prostě pro radost.

hašlerka jo jo ve sbrotu-to je nádhera-Rybovku v kostele tam to tak krásně zní! Tu jsem zpívala v dědečkově sboru dokud ještě žil Bolavý ale krásný vzpomínky-od té doby nesmí Rybovka chybět na žádné naše vánoce. Ale to je celkem škoda nebrat nějaé odborné hodiny ne? Já si právě díky tomu navykla spoustu zlozvyků a teď se je horko těžko odnaučuju....

To už je dneska hodně otázka času, už bych to nedokázala skloubit s ostatním. Ale třeba někdy v budoucnu, jen tak pro radost.

"Letěla bělounká holubička"? Chtěla bys nahrávku nebo video? Nahrávku na klasické kazetě bych určitě někde doma našla, ale bude stará (tipovala bych že budu mít Tikalovou nebo Červinkovou, možná i Miladu Šubrtovou).

Píšeš, že máš dobrou učitelku, to ti přeju. S tím posazováním výš opatrně, cvičením se sice hlas často "otevře", ale jsou učitelé, kteří tlačí do sopránu každého. Snad to tvoje učitelka dobře posoudí.

Třeba si za pár let zazpívá Sarastra. Kluci s takhle vysokým sopránem většinou po mutaci spadnou do basu .

moje nejoblíbenější

Maria Callas is Maddalena "La Mamma Morta"

http://www.youtube.com/watch?v=N7kPHMpuLxc

Callas měla nádherný hlas

jj "holubička"

Takhle-já tam ty výšky mám, ale nejsou tak znělé a čisté a jdeme pomalu, postupně....když jsem se jí ptala jestli mám na soprán tak říkala, že ano, že ty výšky jsou tam čistě jen nezní ještě tak hezky-jsou trochu uskříplé-v krku. Jsou některé polohy ve kterých zapomínám otevřít krk a jakoby se tam tu výšku snažím dotlačit-což je chyba, ale doufám, že ji rychle odstraním.

a to je pravda můj brácha měl jako malej čisťounkej sopránek-hlásek jako zvonečky a co "odmutoval" mi doma zpívá vodníka

marketahr to jsem neznala-má opravdu překrásný hlas!! Působí na mě nějak nostalgicky.....

a přesto jsou plná hlediště, i mladých lidí je k vidění dost. Jsem optimista. Přečtětehttp://www.advojka.cz/archiv/2007/25/opera -je-mrtva-at-zije-opera.

pajula
A myslíš že bys nemohla sem hodit nějakou ukázku tvého zpěvu?

pajula
"třeba miluju Ulrychovi-ách jo ta ženská má prostě hlas od boha! "

Jo, to máš pravdu, to je krása. přirozená krása.

Nemůžu říct, že bych milovala přímo operní zpěv (a to i přesto, že jsem muzikant a v opeře jsem pár let pracovala), ale když někdo něco umí, tak to prostě musím ocenit. Ať jde o zpěv operní, folkový, rockový...
Prostě co je krásné, je pro mě hodnotné a nezáleží na stylu.

Taky jsem byla občas terčem posměchu vrstevníků, že mě zajímá vážná hudba, zatímco oni chodili na diskotéky. Ale nijak zvlášť mě to netrápilo, byla jsem spíš samotář, a to bušení decibelů do uší na disco, to mi bralo energii, jako by mi hřebíky zabíjeli do hlavy s každým duc-duc-duc.
Ale rozumím tomu, že to někomu může dát uvolnění, když při tom tančí.

S tou trémou, to Ti, človíčku, moc neporadím, sama jsem s tím měla velký problém. To je prostě projev méně sebejistých a citlivějších jedinců. Takové nastavené nejde hned tak změnit.
Funguje posilování ve formě častého opakování, vystupování, otužování. Ale funguje to jen po dobu, kdy je to vystupování dostatečně četné. Po delší pauze můžeš začít znovu.
Já jsem se trémy nikdy nezbavila.
Ale byly situace, kdy jsem ji téměř necítila. To je pak krása, moci dát do toho vše, bez úzkosti, s radostí, láskou...to všechno jde v tom výkonu pak slyšet.

Tak přeji hodně úspěchů ve zpívání a nenech se odradit, zpěv je nejpřirozenější lidský hudební projev. Přímé napojení na emoce. Krásná činnost.

Pokusím se nějak-mám za sebou první vystoupení, tak už vznikla i první nahrávka.....já jsem na tyhle věci (přes techniku) totiž antitalent, ale pokusím se nějak domluvit s přítelem jestli by to šlo

Tak mám za sebou první vystoupení-a to mě pí. uč hodila rovnou do toho největšího ohně.....nejspíš úmyslně a teď jsem jí za to vděčná, aspoň mám pocit, že nic horšího už mě potkat nemůže. Šlo o slavnostní předávání ocenění větších a zasloužených osobností toho města, byly tam i slavnostní fanfáry atd.....já šla na řadu až jako poslední....byl to tam samý papaláš v nažehleném kvádru a dámy s nosem nahoru....červené koberce, pedél atd atd, no prostě si všichni dokážou představit aspoň trochu tu atmosféru. Nechápu jak jsem to celé přežila, když jsem si před tyhle lidi stoupla a začalo znít cemballo, myslela jsem že tamodtud uteču, nebo, že se v momentě rozbrečím a když jsem začala zpívat....měla jsem pocit, že to zní strašně, že už to snad ani horší být nemůže, nešel mi pořádně otevřít krk a nasadit pevný tón a v tu chvíli se mi zamotala hlava, myslela jsem si, že snad omdlím.....na konec jsem se tedy uklonila a odešla do šatny....myslela jsem si že to bylo to nejhorší co jsem kdy předvedla a pak všichni začali jak se mi to povedlo, na první koncert, že ze začátku byla trošku znát tréma kdo mě zná, ale jinak atd atd....to už jsem viděla tak, že mě všichni utěšují-ale maminka naštěstí byla natolik pohotová, že mě nahrála.....po poslechnutí jsem zjistila, že to opravdu nebylo tak špatné, že to bylo dokonce i příjemné na poslech....dovedu to líp, ale já myslela jaká to nebyla katastrofa. Jako bych v tu chvíli když jsem zpívala úplně ohluchla a nevěděla co ze mě vlastně leze No teď mě za chvíli čeká další vystoupení a bojím se, že do toho zase takhle hrozně spadnu....nikdy jsem neměla tak strašlivou trému....no jestli to ale bude pořád takhle hrozné tak nikdy neukážu to co bych chtěla