Existuje ještě někdo kdo chápe a má rád operu?

Maria no jéje královna noci-Mozarta prostě miluju!

A jestli můžu něco jen tak pro zajímavost-nedávno jsem našla něco na internetu až mi spadla čelist. Malej klučina to zpívá-schválně si to poslechněte-drobný chyby, ke konci už je udejchanej, ale jinak prostě nádhera na ten věk a na to že je to kluk! Jen škoda, že za pár let už si to nezazpívá...

http://www.youtube.com/watch?v=F9ijwfRTv0o&feature =related

Nebo zpívám (a to je taky překrásný-to je čest pro člověka něco takovýho zpívat) 2. ukolébavku z Hubičky....nevíte jestli se to dá na internetu někde sehnat? Na youtube jsem to našla akorát v Nj

pajula
Já mám taky ráda vážnou hudbu. Je to snad základ, pro někoho kdo se věnuje hudbě. Teda to je aspoň můj názor. Je to strašně uklidňující. Opera je pro mě nádherná pouze na živo, v divadle. Ale ráda si poslechnu i na gramofonové desce, má to své kouzlo Třeba Rusalku

Moc tě obdivuju, že ses dala na operní zpěv Já taky zpívám v kapelce ale opera, to je něco skvělého Musíš mít hlas jako zvon

Jestli máš soprán, tak to chápu, tam je každá stopa trémy hrozně slyšet. Jediná rada, jak na ni, je vystupovat, vystupovat, vystupovat, myslet na něco jiného, nesoustředit se tak pekelně na ten výkon, brát to spíš jako hru. Ale je to těžké, vím to vím.
Co teď zpíváš?

Já jsem zpívala ve sboru a často i sólička a měla jsem taky šílenou trému. Před..ale jakmile jsem spustila, bylo to pryč. Vidět ty lidi a slyšet tu nádheru hudby a zpěvu. Neboj se toho a užij si to. Určo to zvládneš

jé děkuju...no, hlas mám sice silný, ale ještě spoustu nedostatků, doufám, že je brzo zvládnu

hašlerka mám mezosoprán (zatím), jdeme s pani učitelkou výš, ale ještě to neni to pravé ořechové Co zpívám-jako ze cvičení? Zatím mám za sebou teprve sexty. Jinak co už jsem tu řikala: Ukolébavku od Smetany, Italskou Ninu, třeba od Mozarta Výstrahu,nebo hodně Janáčka a s pí uč. Dvořáka-Zajatou, Kosu, Veleť vtáčku....atd atd-zatím jen ty jednodušší kusy. Jejda to je fajn když si o tom může člověk s někým promluvit Hrozně ráda to probírám

Aha, když jsem psala příspěvek, tak tady tahle info ještě nebyla.

Mezosoprán je krásný hlas a v jednoduchých kusech je kolikrát víc duše než v těch složitých. Navíc je to vybraná společnost. Skoro Ti to závidím, že chodíš "do zpěvu" a pracujete na hlase.

Je to fajn, jsem teď úplně jinej člověk.....než jsem začala chodit k odbornici, tak jsem byla pořád jenom smutná a snila si a byla takovej ufňukánek a měla jsem pocit, že pro to nemůžu vůbec nic udělat, už kvůli tomu, že tady ve středních Čechách je hrozně málo možností a peněz taky moc nemám. Narazila jsem naštěstí na perfektní učitelku, nechce po mě nic jiného než 600Kč měsíčně a to chodím šest hodin týdně-jedna naše "hodina" trvá 120min a chodím pravidelně středa, čtvrtek, pátek. Čtvrtky mám komorní zpěv, středy jsou normální jen s učitelkou-cvičení atd a pátky s korepetitorkou. Když mi bylo trapně a řekla jsem jí jestli nechce víc peněz tak mi na to odpověděla, že nechce, že ji to se mnou baví. Měla jsem prostě najednou obrovské štěstí. Konečně mám pocit, že pro ten svůj sen něco dělám. A můj přítel mě v tom ohromně podporuje. Dřív když jsem byla s tou punkovou kapelou tak jsem se před ním o tom nesměla ani zmínit,prý že se tam nehodím, že se zahazuju, že je to děs to co hrajeme atd-no chlap dokážete si to představit a mě hrozně mrzelo, že ho nezajímá co dělám a je ještě protivný kdykoli jdu na zkoušku. Co se učím operní zpěv je jakoby i on šťastnější Což je ohromně fajn

No to je úžasné. To máš opravdu velké štěstí a určitě i talent, když se Ti tak věnuje.

Miluju vážnou hudbu i operu a např. balet... Ale že bych jí rozuměla, tak to né...

Manža na to moc není a tak poslouchám nejčastěji v autě...A do divadla chodím se dvěma kamarádkama, které mají stejné nadšení jako já... Je mi sice o trochu víc než vám ( 31 ), ale moje neteř, když jsem jí letos koupila lístek a vzala jí na balet, mě hned prosila,ať s ní určitě počítám a je jí 21 let.Odkojená je na tvrdší muzice, já naopak na folku... Myslím, že je to o cítění...

Jinak psych.filmy mám také ráda - manžel si ze mě utahuje, že se jednou oběsím, neb dle něj vše co se mi líbí je depresivní... Já to tak necítím, spíš u toho člověk musí přemýšlet, nebo ho to nutí k zamyšlení...

Na druhou stranu, asi má Imoen pravdu.. Taky to na mě občas padne,ale to je tou divnou dobou...Možná jsme nějak víc citlivé holky... Nevím.

no-doufám Ale děkuju moc, už jen za to, že k tomuhle tématu řeknete svůj názor. konečně to můžu s někým pořádně probrat

Doufám v to, že mám talent, zatím toho sebevědomí moc není, ale snad se tomu nevěnuju úplně zbytečně a stojí to za to úsilí...Sny jsou velký, ale pořád je větší strach, že na to nemám

To já jsem hodně přecitlivělej člověk, nad vším moc přemýšlím, všechno moc rozebírám, ve všem hledám nějaké to tajemno. jsou věci ze kterých mám hrozně zvláštní smutný pocit, jako bych po něčem toužila,a le nevím po čem a je mi z toho hrozně úzko jako bych se plácala mezi čtyřmi holými zdmi a nevěděla jak ven...a to nejen u hudby, ale i u fotografií, obrázků, filmů nebo jen když vidím nějakou módu, styl 60. let-hrozně se mi ta doba něčím líbí

pajula
Zbytečně? I kdyby z tebe nebyla slavná zpěvačka, radost ze zpívání Ti nikdo a nic vzít nemůže. Tak si dáme Habaneru, když jsi mezosporán.
URL