Dítě v 17ti letech

Holky, já myslím, že je naprosto zbytečné se hádat.
Prostě každá z nás vidíme věci podle našich zkušeností a postojů.
Já jsem zářný příklad toho, že nic v životě není jasné a černobílé
1.Mám tři děti, sama jsem nikdy o potratu neuvažovala, ale dokážu připustit, že potrat může být za určitých okolností nejlepším řešením.
2. první dítě jsem měla ve 20-ti, druhé v 33 a třetí v 35 letech. Pozdější mateřství byla nesrovnatelně šťastnější, ale všechny 3 děti miluju naprosto stejně.
3.Když jsem o těhotněla, měla jsem nedokončenou výšku. Dneska dělám třetí. Dalo by se říct : jedno dítě- jedna výška přesto tento postup neschvaluji a myslím si, že nejdřív vzdělání a existence a pak teprve děti..
4. Vesele se láduji hormonama a jsem s nimi spokojená, bez nich frustrovaná. Na řeči o jejich nebezpečnosti kašlu, nemám žádné rizikové příznaky. Pravděpodobnost, že mě sejme HA je stejná jako že mě sejme tramvaj. Takže to absolutně neřeším.
5.Děti mám, jak jsem už psala 3 . První dřív než jsem se nadála, druhé přes IVF a třetí přirozenou cestou. Čili vím, co to je otěhotnět de facto jako dítě, taky vím, co to je snažit se o dítě a absolvovat uměné oplodnění a současně vím, jaké to je otěhotnět přirozeně v pětatřiceti..
Musíte uznat, že já bych měla právo vykřikovat : tohle je správné a tohle je špatné !
Jenže já vím, jak jsou všechny jistoty relativní a všechny poznatky subjektivní...

To je asi jasné tobě, stejně jak to, že život začíná početím Jestli život začíná početím, pak je jedno, jestli 'zabiješ' během nitroděložního vývoje nebo až po něm, pořád je to ten samý život. Tvůj postoj je dost zvláštní a plný protimluvů, ale ok no, stejně jsme OT

Nechtěla jsem reagovat, ale budu.
Pro zakladatelku-pokud jsi opravdu těhotná, tak se připrav na to, že ať uděláš jakékoliv rozhodnutí, tak bude velmi těžké. Obojí má svá pro i proti. To si budeš muset bohužel rozhodnout sama, bude to rozhodnutí, které ovlivní nejen Tebe, ale i lidi ve Tvém okolí. Proto Ti radím, probrat to pořádně s rodiči i přítelem.
Pokud jde o mě, já bych si dítě nenechala, ale to je pouze můj náhled na věc.A myslím, že k tomu mám i co říct-já na potratu byla(ikdyž mi bylo víc než zakladatelce)-mám partnera, práci, bydlení-a přesto jsem na potrat šla-ikdyž to znamenalo a znamená, že už nikdy mít děti nebudu-bylo to moje rozhodnutí, a nelituji toho. Pro rejpavé-proti dětem nic nemám, mám je ráda, ráda je pohlídám ale přesto bylo moje rozhodnutí takové, jaké bylo a nelituji toho. A rozhodně se necítím být méně ženou a podobné nesmysly, jaké občas poslouchám.

nedovedu si představit,že bych měla dítě v 17 letech, kdy jsem byla sama dítětem a prijdu si pořád, i když mi je 20 let,..prvně jste měli přemýšlet, co děláte a jaký to může mít následky, ale já bych si díte spíš nenechala,ale to záleží jenom na tobě, jestli to zvládneš, budeš to dítě chtít a nebudeš neštastná, znám pár takových,který do toho skočili a teď jsou nešťastný,kvůli tomu, že jsou sami(kluk se na ně vykašlal nebo oni na něj,jelikož nestáli za nic) a taky je to už jiný styl života,rozhodni se sama, co opravdu chces

Reaguji na M.Steel:
vystihla si to dobře, je to o povaze člověka

Sama musíš vědět na co se cítíš, je to velmi těžká otázka, sama jsem teď na výšce a říkám si, co bych dělala, kdybych otěhotněla.
Teď možná uvažuješ, že by ti vadilo, kdyby se přítel neangažoval, ale v budoucnu by ti to možná bylo líto.
A chápu to, že se bojíš pohledů druhých, ale na to kašli, každý ať se stará o sebe.
Musíš myslet i na to, že se budeš muset vzdát hodně věcí a nic už nebude jako dřív, budeš mít zodpovědnost nejen za sebe ale i za své dítě.
Chce to důkladně zvážit své pro a proti.
Udělej si test a pak to řeš, třeba vůbec těhotná nejsi.

Já bych si v 17ti určitě dítě nenechala, protože tenkrát jsem neměla vztah, nebyla jsem zamilovaná (ani nic jiného) a necítila jsem se ještě v životě nějak extra "jistá" (to se asi člověk necítí nikdy, ale chápete jak to myslím) To je můj případ, může se to samozřejmě různit, někdo může být dospělejší v 17ti jak druhý v 21 třeba..

Ale s jednou věcí moc nesouhlasím a to je to, jak se tu bavíme o tom, že by s největší pravděpodobností nedodělala školu, nenašla si práci atd. Je to o každém člověku, kdo chce, ten se neztratí, je to jen o vůli a o tom jestli to opravdu chcete. Já studuji vysokou a pracuji na plný úvazek (takových lidí je samozřejmě hodně), ale dítě nemám, takže nemohu posoudit, jaké to je s ním.. Jen si myslím, že i se ztíženými podmínky můžete dosáhnout víc, jak někdo, kdo je lenivý a zabedněný a nemá žádnou vůli, uznejte, jsou takové případy, že ačkoliv má někdo plný servis a veškeré výhody, tak třeba neudělají ani střední a nikdy si nenajdou práci.

Zakladatelko držím palce, aby to dopadlo tak, jak to dopadnout má

Páni, to jsi tak najívní, nebo hloupá.
Mnoho gynekologů bere tučné provize za prodané léky a popravdě, zdraví klientek je až tak moc nezajímá.
Naštěstí se někteří z nich probouzí z letargie a začínají bít na poplach. Hlavně kvůli nárůstu plicní embólie u velmi mladých dívek.
http://ona.idnes.cz/antikoncepce-pro-mladistve-je- zverstvo-tvrdi-gynekolozka-pad-/spolecnost.aspx?c= A110810_143328_spolecnost_jup
http://ona.idnes.cz/on-line-rozhovor-antikoncepce- dek-/zdravi.aspx?c=A130110_141148_zdravi_jup
http://www.prolife.cz/?a=37&id=102

spíš mi připadá ,,najívní" a hloupé věřit bulvárnímu plátku než vystudovanému lékaři...

To spíš ty si pitomá když věříš něčemu jako je idnes. Tuhle ženskou znám a je to fanatická propagátorka rodinnejch hodnot a proti potratům tak proč to asi řiká. Už to jak tam řiká 17ctiletejm holkám, že maj bejt panny. No ty jí tak poslechnou. Lituju její dceru bud' jí příde v pubertě zbouchnutá, protože jí maminka zakázala prášky nebo z ní bude asociál a stará panna až do 30ceti. Navíc mín těhotnejch je po antikoncepci za to po kondomech je jich plno. Neznám žádnou, která by byla v tom přez prášky za to kondom apod je to každou chvíli. A neznám žádnou, která by měla nákou plicní embolii A jo je jasný, že jsou i vyjímky, ale to ve všem. Je to zas jeden případ z tisíce a hned poučuje.

Pro někoho je to možná sobecké, ale pokud bych já věděla, že se moji rodiče jsou ochotní o mě i dítě postarat (nebo aspoň podpořit a dokonce by to možná udělali rádi), nechala bych si ho.
Pro někoho jsou to asi jen "kecy", ale pro mě je to jeden život. A právo na život je pro mě vždy na prvním místě. Absolutně chápu, že je to těžké (šíleně těžké) rozhodnutí, ale já zastávám názor, že se v životě dá zvládnout všechno - záleží na zakladatelce, jestli chce

odReaguji na Aime: Já teda mám jen střední zdrávku, ale mám pro změna výborně absolvované předměty z lidských práv v biomedicínsko-etických diskusích a opět zcela jiný pohled na věc než Ty...

Absolutně souhlasím. Připadá mi, že medicína občas vidí jen to, co chce. Bohužel

Reaguji na redmary:
Já bych si to dítě teda v žádným případě nenechala. Akorát bych si zničila život. Potraty mi nevadí a upřímně mi dost lezou na nervy ty kostelnický názory, že potrat je špatná věc, ochrana je špatná.. Za chvilku se mohou začít ohrazovat, že vlastně vyhodit použitý kondom je pro ty spermie taky vražda

A ta antikoncepce je pro někoho zázrak. Já měla dřív menstruaci skoro 10 dnů, šíleně silnou, nepravidelnou, ty první 2 dny jsem nechodila do školy a jenom ležela v křečích, protože léky proti bolesti nezabíraly. Takže si myslím, že je lepší, když beru v kuse slabou hormonální antikoncepci, než se pak týden v kuse ládovat těma nejsilnějšíma lékama proti bolesti Takhle mám MS slabší a mám ji posunutou tak, že pokaždé vyjde na víkend, takže kdyby mi náhodou bylo blbě, můžu zůstat doma bez zameškání školy a podobně

Reaguji na Finnna07: Já nevím, nemám pocit, že by se naše názory až tak lišily. Pro mě je rovněž prioritní právo na život. Nicméně respektuji to, že to má někdo jinak a neodsuzuji ženy, které se z jakéhokoli důvodu rozhodly pro UPT. Víme jak to vypadá v zemích, kde je UPT mimo zákon. A rozhodně bych nedávala na roveň ženu, která jde na potrat a ženu, která podřízne pětileté dítě, to prostě nejde.

Reaguji na Aime: Já je rozhodně neodsuzuji. Jen si myslím, že je dobré mít více pohledů na věc, než se člověk rozhodně.
Mým názorem je, že nikdo nemá v kompetenci určovat, do kdy se jedná o buňky a od kdy o člověka. Proto bohužel nemohu souhlasit s tím, že pozdější vražda je závažnější... To totiž naopak není v mé kompetenci Ale já mám skvělé rodiče, jsem starší než zakladatelka a jsem budoucí sociální pracovnice, takže jsem na tyhle věci měla odjakživa trochu odlišné názory.