Dítě na vysoké škole

Tak se jich příště zeptej prosímtě kam chodí, já si to tam ráda zaplatím

Vendy86
Já z ní už jsem bakalář a žádná procházka růžovou zahradou to nebyla, tak by mě právě zajímala nějaká ta, kde si to jen zaplatím, že bych si skákla pro inženýra

Dejničko, též mám soukr.VŠ a upřímně vážně to není sranda. Jen pro ilustraci bc.práce na naší škole min.60 stran, na státní stačí 35 stran, mohla bych pokračovat. Jediná soukr.VŠ, o které vím, že se tam dávají tituly zadarmo (resp. za školné + nějaký ten úplateček) je v Karlových Varech (samozřejmě tu jsem neabsolvovala, ale kamarád potřeboval titul, neměl čas se učit kvůli dětem a práci a tady mu to dali jen tak). O dalších soukr.školách, kde by to chodilo takhle nevím.

Miluju lidi co studovali nebo dokonce ani nestudovali státní VŠ a jsou tak strašně dobře informovaní o tom, jak to na soukromých školách chodí. A jak neustále poukazují jen na peníze!

Je v prvním ročníku na vysoké - tudíž už je dospělá.. Je to její život, jí by mělo záležet na tom, aby se na vysoké udržela a podle toho by se měla také snažit.. pokud to vezmu z její situace - pokud by mě zadali seminárku z druhé světové války, s odbornou stránkou a událostmi druhé světové války bych měla problém, přece jen ze základky si to nepamatuji a jinak jsem měla dějepis pouze první rok na střední škole, takže si pamatuji pouze zásadní události, ale podrobný průběh vážně ne.. Ale ze stránky co se týče zpracování textu, stylistiky, apod., bych neměla sebemenší problém, ale to jen z toho důvodu, že mě to prostě baví a věnovala jsem se tomu (školní časopis - redaktorka, šéfredaktorka), slohové práce nejen pro sebe, ale také staršího bráchu a pomoc jeho i svým spolužákům..
Je to její první seminárka, až napíše tak dvě-tři, tak se rozkouká, bude vědět co se po ní chce a začne jí to třeba jít. Každopádně Vy zkuste být zatím v klidu, zkuste jí poradit, ale tresty a hádky tomu nepomůžou, obzvlášť v jejím věku..
Věřím, že to zvládne, je tam chvilku, časem to bude lepší.. Tak jí věřte taky..

lucyyy
už to zvládáme - je to zatím týmová práce. nicméně hlavně si uvědomila, že musí začít studovat dějiny i literaturu a už si v pátek zakoupila knížky, já na ebay objednala knížky v němčině - významné světové osobnósti, dívá se na viasat history a už to nepovažuje za nepotřebné. řekla bych že včas na začátku zjistila co musí dělat. takže jsme jednu seminárku dělaly společně a společně jsme si to četly a vysvětlovala jsem jí kde udělala chybu. bez křiku a nervů,tak jsme přece obě dospělé ne

Evi,

mám pořád pocit, že obhajuješ to, že dceři pomáháš a že jako by to nemělo být....
Myslím si, že každá máma, /třebaže to nedává najevo tak okatě jako ty a já/ se o své dítě zajímá a sleduje - třeba jen "nenápadně",, jak děti studují a jak žijí. Protože to je jaksi normální... Podle mne. Takže Ty pomáháš se studiem - a budeš i nadále nějakou dobu, já zase s tím proklatým úklidem - ještě nějakou dobu.

Prostě to bylo zanadávání. Běžné, rodičovské

Nemíním synovi taky nějak zasahovat do života, ale taky bych netolerovala, kdybych viděla, že se třeba fláká, nesnaží se na sobě pracovat atd.

Takže Tvoje pomoc je normální. A není to něco "nad rámec klasické lásky maminčiny", prostě chceš, aby holka byla od počátku v pohodě. A pokud se děti m o h o u obrátit na rodiče, je to vynikající. Horší je, když děti nemohou domů přijít s problémy, protože by ty "supermatky", co vše zvládly vždy levou zadní - trochu iritovaly.

Děti musíme přijímat absolutně, se vším, bez nároku na "odměny". Děti si nás nemusejí KUPOVAT svými úspěchy a dokonalostí, my je prostě máme rády takové, jaké jsou. Protože jsou naše. A to krásné.

A buď i tak na dceru pyšná, jako jsem já na syna. Protože ono to je přeci vzájemné - i děti umějí být pyšné na své rodiče.

Myslím, že tohle jsme tu většina z nás posléze napsala taktéž, protože v prvním příspěvku od Evy nebylo nic o tom, že by dcera požádala o pomoc. Vyznělo to tak, že do toho dceři mluví a dokud jí nenapíše ok, tak Eva nebude spokojená. Proto jsme většina z nás reagovaly tak, jak reagovaly. Nicméně Eva pak napsala, že ji dcera přišla o pomoc požádat a to je přeci něco jiného. A naopak je krásné, přesně jak jsi napsala, když se dítě (bez ohledu na věk!) může na svou rodinu o pomoc obrátit. Kéž by bylo víc takových rodin.

Tak jsem sem zase zavítala a koukám, jak neumím číst. Já jsem tu větu s Hitlerem minule normálně přečetla jako "když ani pořádně neví, kdo tu válku vyhrál"!!! To je sranda. No hlavně, že nevyhrál, přepsat se přece může každej...

K těm soukromým/státním školám. Znám lidi, kteří se poměrně hrdě hlásí k tomu, že jim ten titul na nějaké soukromé vejšce udělili v podstatě jen za poctivé placení školného a naprosté minimum snahy. Kdysi mi jednen známý vyprávěl, jak za něj na zkoušky chodil někdo jiný a podobně. Takže upřímně řečeno, myslím, že takové soukromé VŠ, kde se tituly "kupují", existují. Netvrdím, že je jich hodně, dokonce žádnou neznám jménem, nikdy jsme to neřešili konkrétně, navíc šlo o známé, nikoli o přátele, takže nejsem s to posoudit, zda to byla pravda nebo nějaké podivné chlubení...
Ale v každém případě flákat (i když přece jen o trochu míň než ten extrém z předchozího odstavce) se dá velmi dobře i na leckterých školách státních.

najana
Hmm, tak tohle by u nás ani nešlo, aspoň na prezenčním ne, je nás sotva 20 a to si piš, že si nás profesoři pamatují, i když se někdo na přednášce ukáže jen jednou za rok Navíc, naše předměty na sebe často navazují, tudíž se stává, že už máme poněkolikáté stejného profesora..

Dejni, já vím, že na Tvé škole to tak není a že Ty jsi pilná studentka. A buď ráda, že to u vás tak není, aspoň se něco naučíš...

tak to bych až tak netvrdila..

Moje dcera taky studuje soukr. VŠ(přitom dcera patřila na osmiletém gymnáziu k nejlepším studentům..) , i když se na tři státní VŠ dostala,vybrala si soukromou..prostě ji tato škola zaujala.....a učení na této škole je opravdu velmi těžké, předměty jsou vedené v angličtině a má čtyři jazyky(Aj, fránina, arabština a ruština),také mne to velmi překvapilo, ptž jsem sdílela stejný názor, že na soukromé VŠ je vše velmi lehké a pro každého...

Dejni, já myslím, že jsi.
Alexxo, ono je to asi škola od školy (stejně jako u stáních, ty se taky liší). Tvá dcera studuje nějakou zahraniční vysokou sídlící u nás?

najana
Jani díky, že ve mě máš takovou důvěru. Aspoň někdo