Dají se události přivolat?

Tak mně se už někdy stalo, že se někdo zpozdil a ono se mu fakt něco stalo. To je proto, že se bojím úplně pokaždé, tak někdy to prostě vyjde.
A kolikrát někdo zazvonil a já si představila, co když tam stojí policista, že omdlím. Ach jo, někdy to je k zešílení. Asi jsem moc sledovala televizi nebo moc četla, a ještě si vybírala to negativní.

Reaguji na mle: čtyři roky a úspěšnost 60%, to mi přijde naprosto reálný, právě moc nevěřím tomu, že to jde skoro ze dne na den...člověk asi musí fakt chtít a věřit a bejt odhodlanej - jinak super, že se Ti to takhle daří a držím palce, aby to šlo líp a líp taky na sobě začnu pracovat..

ale afirmace je to samé co pozitivní myšlení ne?

já si myslím, že když někdo " myslí pozitivně", ale přitom uvnitř ví, že to dobře nedopadne je právě to co ovlivňej výsledek..někdo prostě nepochybuje a věří tomu a někdo si to jen sám sobě nalhává ale ví, že se to nestane...
žádné nahrazování podle mě není

Reaguji na Janissinka:

Možná jsem se špatně vyjádřila. Já jsem měla na mysli bojování proti strachu a negativním myšlenkám pozitivními afirmacemi například, tím se strach zesiluje. Pokud používám afirmace, je třeba tomu i 100% věřit. Tady v tomto článku je to docela zajímavě popsané: http://smysl.com/agresivni-nechapave-pozitivni-mys leni

Reaguji na supernova:
tyjo tak zrovna s tímhle článkem moc nesouhlasím...když mi někdo řekne neboj, bude to dobrý protože,...bla bla bla...tak si to rozumově zdůvodnim a přestanu se bát...
naopak, když se v tom plácám sama, tak bych spíš řekla, že si občas dokážu sama v sobě vymyslet nejhorší scénáře a pak se je v sobě snažím udusit tímhle pozitivním myšlením....
ale ve svoje dlouhodobé plány věřím na 100%
asi je to takhle u každého jinak...nevím...ale určitě to stojí za popřemýšlení

Nemyslím si, že by teorie přivolávání fungovala tak 100% jak se to prezentuje v dokumentu Tajemství. Já jsem jednu dobu byla děsný stresař např. co se týče školy. I když jsem se učila jak blázen, vždy jsem před zkouškou měla negativní myšlenky, že mi to prostě nemůže vyjít a přemítala jsem si v duchu otázky, které neumím. Přitom mi to stejně všechno vycházelo výborně a zvládala jsem školu levou zadní... A to je tak obecně ve škole, že ti největší stresaři dopadnou nejlíp. U maturity vlastně utřeli jenom ti, kteří byli naprosto v klidu a spoléhali na dobrou otázku.
Před nějakou dobou jsem se tajně zamilovala do jednoho muže. Neustále jsem na něj myslela - dnem i nocí. Představovala jsem si, jak se líbáme, jak se vedeme za ruce, jak spolu prožíváme to nejhezčí... no a hádejte, jak to mezi námi dopadlo? No blbě. Chlapec o mě bohužel nejevil zájem a v myšlenkách jsem si jej mohla malovat jak jsem chtěla, prostě nebylo nic a tím to haslo. Takže zas až tak bych tu sílu myšlenek nepřeceňovala.

možná to vzdáváš moc brzo....
já mám teď to samé...ale nevzdávám to...vždycky je možnost, že se nějak dáte k sobě

Reaguji na Janissinka:
Bylo mi jasně dáno najevo, že nic nebude Navíc dotyčný je už dlouholetě zadaný (což jsem se dozvěděla až nedávno). Takže si můžu maximálně tak nafackovat, abych na něj zapomněla Zdá se mi, že ohledně té lásky právě přivolávání myšlenek vůbec nefunguje - pak by totiž nikdy nikdo nebyl nešťastně zamilován. A neexistovalo by ani žádné zklamání, kdyby vše vycházelo tak, jak si vymíníme v naší mysli.

Ano, myslím že si vše ovlivňujeme sami. Že žádný osud není. Už dříve jsem si to nějak myslela-věřila jsem že jak se chovám, co dělám, co si myslím, co vyzařuji, že to se mi vrací. Po přečtení knížky Tajemství, zhlédnutí tohoto filmu a přečtení Tajemství přitažlivosti srdce (skvělá knížka o mezilidských vztazích) tomu věřím naplno.

Reaguji na DanielaM:
tak ono to co chceš nepřijde hned...říkali to i ve filmu...že tvoje přání zraje a pokud se na ně vykašleš ještě než vyklíčí, tak zanikne... to je právě to, že lidi po prvním neúspěchu hned všechna zavrhnou...
přece i tomu pánovi co byl ve filmu říkal, že se mu sny splnili po pěti letech a ani si toho sám nevšimnul...
takže určitě se nevzdávej...třeba jim to neklape a on si všimne jak jsi úžasná a dáte se spolu dohromady

Jinak podle mě to není náhoda-dobré a špatné období v životě a podobné situace. nezapomeňte, že si nemůžete přivolat lásku nějakého člověka, s nikým nejde manipulovat, pokud je pro tebe ten nejlepší právě ten na koho myslíš tak spolu budete,a le možná není ten nejlepší. Taky není nejlepší nápad na toho člověka usilovně myslet, tak ho "zpoutáváte" a to není nikomu moc příjemné. Změnit se jde, je to reálné. Mě se od té doby hodně změnil život. Jsem idealistický realista-současnost vidím reálně, ale věřím že dopadne ideálně.

holky a jak je to s tím,když na něco pořád myslím a vůbec si to nepřeju,aby se to někdy stalo....od té doby,co jsem se odstěhovala z domu,do jiného města,pořád myslím na svoji rodinu,co když se jí něco stane,vymýšlím si šílené scénáře...když někdy přijde sms nebo někdo volám,bojím se,aby mi neřekli,že se něco stalo...můj tatínek jezdí s kamiónem a pořád se mi vybavuje,že se mu něco stane a nebo sestra začla chodit sama do školy,má 8 let a když někdy slyším v televizi,že nějaký úchylák obtěžuje děti,tak si to hned vybavím,co když se to stane jí....fakt si myslíte,že myšlenkama můžu něco přivolat,to bych asi potom skončila v blázinci? nebo mám spíš vyhledat lékařskou pomoc?

Reaguji na beliveme: Já to mám podobně, bojím se zazvonění v neobvyklou dobu, neobvyklého člověka za dveřmi, volání neznámým číslem, podivného dopisu. Čekám strašlivé zprávy. Nebo aspoň něco hodně nepříjemného. Nebo přinejmenším starost, že se ode mě něco chce, v dobu, kdy už mám něco jiného, že budu muset něco kloubit dohromady. Nebo že někam budu muset jít a slušně vypadat, což mi moc nejde.
Jinak co jsem si kdy přála, všechno se splnilo. Ale něco se splnilo i tak pozdě, že už jsem o to nestála.

Nemůžeš k sobě chtít někoho připoutat, pokud on sám nechce. Na to zákon přitažlivosti nefunguje, protože ovlivňuje svobodnou vůli toho druhého.
Lepší je si ujasnit, jaký by měl tvůj partner být, jak by měl vypadat a jaké by měl mít vlastnosti. Některým se osvědčilo si své přání napsat na papír a buď si ho nechat někde na očích nebo naopak uložit na nějaké "posvátné" místo. A pak už jen očekávat splnění.
Velkou brzdou jsou pochybnosti, které si ani nemusíme uvědomovat, stačí že jsou ukryty někde v podvědomí.
Myšlení nejde změnit ze dne na den, je to běh na dlouhou trať. Chce to trénovat na menších přáních, jak už tu bylo v diskuzích víckrát zmiňováno, např. s místem na parkování. Jakmile zjistíš, že to opravdu funguje, začneš si víc věřit.

Já jsem taky přesvědčená, že se ledacos přivolat dá a ty negativní věci ještě snadněji, než ty pozitivní. Dávám si už teď hodně velký pozor na to, abych nepřivolávala nějaké katastrofické scénáře, tyto myšlenky se snažím co nejrychleji zahnat a naopak si říkám např.: děkuji, že je moje dcera v pořádku.., že mám ze zkoušky jedničku... atd.

právě jsem shlédla Tajemství, už mám napsaný seznam, za co jsem vděčná a seznam přání, teď jen zbývá přát si, věřit, poprosit a děkovat pište holky svoje zkušenosti, je to zajímavá věc...jak na Vás dokument sám o sobě působil?