Dají se události přivolat?

Samozřejmě, že dá! Doporučuju přečíst knížku Tajemství nebo stáhnout stejnojmenný film.
Je to super. Podle toho co se tam píše jsem si uvědomila, že se mi spousta věcí v životě udála právě proto, že jsem měla negativní myšlení. Už jenom tím, že si říkáš, že něco nechceš, to přivoláváš.

Reaguji na Olivka:
naprosto souhlasím,je to tak..a ještě připojuji doporučení přečíst si i o zákonu přitažlivosti jako takovém,i když Tajemství z něj hodně čerpá

Reaguji na Olivka: ahoj, na základě přečtení pár diskuzí tady na tohle téma jsem nad tím začala přemýšlet, Tajemství jsem si stáhla (ale ještě neviděla, mám z toho trochu "strach", nevím) a zajímalo by mě, jestli "negativní energie" funguje i tak, že třeba večer při cestě domů máš hroznej strach, že Tě někdo přepadne, myslíš na to, obáváš se, otáčíš, jestli za Tebou někdo nejde - můžeš tím strachem a myšlením na něj tu situaci fakt přivolat? osobně mám třeba hroznej strach o rodiče a o bráchu a celkově o blízké, že se jim něco stane a ze dne na den prostě nebudou a hlavně že já to nemůžu absolutně nijak ovlivnit...tím to taky můžu přivolat? prostě strachem?

To je to nejhorší, že se to nedá ovlivnit. Kdyby to tak šlo aspoň tím pozitivním myšlením.

Reaguji na Doodie_M: Podle teorie zákonu přitažlivosti, který prezentují lidí kolem Tajemství, si na sebe takto negativní věci přivoláváš. Tzn. pokud jdeš domů, nemůžeš myslet na přepadení, ale třeba na to, jak si doma v klidu dáváš večeři.

Tady je mrazivý příběh, čtvrt století starý. Zabila se v autě mladá tříčlenná rodina. A dva dny předtím jsem na vlastní uši slyšela jejich babičku říkat, že on (vnučky manžel), je jednou zabije. Bylo to malinko jinak, zabil je opilý řidič, jedoucí v protisměru, ale i oni jeli rychle a rychlosti se sečetly. A když mi bylo 12, porazilo mě auto. Ten podzim maminka říkávála: tebe porazí auto, když viděla, že jsem neopatrná. Vloni nás s maminkou napadlo, aby si náhodou můj manžel nezlomil ruku, že to by ještě chybělo. A stalo se to.

Já, ač obrovský skeptik vůči čemukoliv takovýmu, musím říct, že se mi podobný věci dějí až příliš často, na to, aby to byla náhoda.

já myslím, že to tak je...teda alespoň pevně věřím, že to tak chodí...
zkušenost z maturity...šla jsem na němčinu a češtinu a z obou jsem si vytáhla právě tu otázku kterou jsem vůbec nechtěla..a to proto, že jsem jsem na ně pořád myslela, že je nechci...pak jsem šla na chemii a biologii a už jsem si říkala, jakou otázku bych chtěla, z bio mi to vyšlo přesně a z chemky jsem si vytáhla sice na kterou jsem nemyslela, ale která pro mě byla taky dobrá...
takhle mi to říkala i spolužačka a sestra kamarádky..
a těch příkladů ze života je hafec...takže je důležité myslet na věci, které člověk chce a ne na ty co nechce

Reaguji na vosmajda: Myslím, že pozitivnímu myšlení se dá naučit. Proč zbytečně myslet na zlomenou ruku, když se můžeš myšlenkama zabýt něčím příjemným. Myslím, že to dobře funguje například v oblasti peněz. Dřiv sem si u všeho říkala "to si nemůžu dovolit" teď, si takové myšlenky moc nepřipouštím a říkám si "při nejbližší příležitosti si to koupím". Občas si na tu věc vzpomenu a těším se, až ji budu mít. Občas si přeba představím, jak mi to bude slušet (u oblečení) a hned je svět krásnější. A víte co, spoustu z těch věcí, už jsem si opravdu pořídila. Tento týden jsem se pro jednu z vyhlídnutých věcí vracela a čekalo milé překvapení - SLEVA.
Na přivolávání blbých věcí se vykašli, začni přivolávat ty dobré

Taky doporučuju Tajemství, a pro ty co jim Tajemství nestačilo a chtějí si o tom přečíst do hloubky, tak knihu Miluji svůj život.

Reaguji na mle: ale není snaha naučit se pozitivnímu myšlení běh - když ne na půl života, tak alespoň na pár let? pokud má člověk intenzivní trápení nebo starosti, nejde přeci hned ze dne na den otočit o 180° a dívat se na věc s "růžovými brýlemi" a s nadějí..
a co se toho strachu o blízké a sebe týče - není to přirozené? jak s tím bojovat? jednoduše se bojím, že ztratím lidi, které mám ráda, jak na to přestat myslet? ;o/ jak si začít věřit a těšit se na budoucnost, namísto obav z toho, co přinese?

S příchodem knih Tajmství apod se rozmohla vlna pozitivního myšlení. Potud je všechno super, ale... Je tu hodně lidí, kteří své strachy tímto pozitivním myšlením překryjí a výsledek je ten, že se stav věcí ještě zhorší. Negativní emoce a strachy se musí přijmout a odžít, ne se jim vyhýbat nebo je nahrazovat afirmacemi, kterým nitro nevěří. Člověku příchodem na svět jsou dány určité dispozice a v neposlední řadě je ovlivněn prostředím, ze kterého vzešel, proto tato cesta může každému trvat jinou dobu.Takže přeju všem pozitivní myšlení a pokud příjde negativní myšlenka, nevyhýbejte se jí

Reaguji na Doodie_M: Taky mi to jde těžko, přestat na to myslet, myslím s tím strachem o ty blízké. Kdybych věděla, jak přestat, tak přestanu.
Reaguji na Janissinka: A co se týká mé dávné maturity, měla jsem to naopak, div jsem se nemodlila, ať si nevytáhnu středověk, Husa, Kosmu, nebo podobnou šílenost. A vytáhla jsem Boženu Němcovou, tu jedinou jsem četla poctivě, bavilo mě to a zaníceně jsem o tom vyprávěla. To bude asi tím, že v ten maturitní rok jsem měla štěstí úplně ve všem. Příznivé zprávy se jen valily, zvládla jsem maturitu, řidičák, u doktorů mi nic nenašli a vždycky se mi ulevilo. Chození s mým nastávajícím bylo báječné, už to nebylo oťukávání, ale ani předsvatební, skoro manželský stav. Jako by to dobré i to špatné chodilo nějak v houfech, jedno štěstí přitáhne další, a u neštěstí je to podobně.

Reaguji na Doodie_M: Přirozenější mi vždy bylo myslet černě, poslední tři, skoro čtyři roky s tím bojuju. Z počátku to nešlo, dneska se mi to daří z 60%. Když s rovnám svůj život teď s tím, co bylo dřív, tak v sílu pozitivního myšlení věřím. Samozřejmě, když má někdo zpoždění, tak mě taky bleskne hlavou - "snad se nic nestalo" a podobně, ale nevymýšlím zbytečné teorie dopředu. Jako ve všem, i tady je potřeba znát míru.