Co s ženou, krerá ztratila práci?

swist
Tvoje žena je nesvéprávná? Popisuješ ji jako někoho, kdo není schopen rozhodovat sám za sebe. Jsi tak úžasně "chápající" až mě to zaráží. Ví tvoje žena, že a co o ní píšeš? Děláte to společně? Kdyby o mně takto psal beze mě manžel, pěkně by mě naštval

ivik1
Dík za názor. Moje žena je celkem silná osobnost - rozhodně to není žádná "ušlápnutá chudinka", ani nesvéprávný jedinec... Ona je docela pěkný éro. Doma máme demokracii - většinu věcí rozhodujeme společně a jeden by jsme se za druhýho klidně i porvali (a to bez nadsázky, už se nám to oběma stalo). Ona je z našeho vztahu ten rvavější - já si nechám dost líbit, ale když se naštvu, tak to pak stojí za to! Právě proto mne "tato situace" dost rozhodila... Snažím se pochopit, co se děje - za 16 let společného soužití se takto nikdy nechovala... Vždycky byla ta silná, která čelí problémům s hlavou vzhůru vztyčenou. Jako, né že bych já to měl jinak hozený - občas si nás pletou za sourozence... Tak mně zab za to, že se jí snažím pomoct - ale pospěš si, až žena bude cajk, a přečte si toto fórum, tak mi to "spočítá"... (Normálně ji za zády nic nedělám - ale o tomhle skutečně neví. Věřím ale, že to pochopí - jsem přesvědčen, že kdyby podobná situace postihla mne, tak by taky zkusila vše, aby mi pomohla z tý šlamastiky ven!)

Každopádně, začal jsem ženu brát na větší akce v mé práci. A to tak, že jsem ji požádal, zda by mi nepomohla, že toho mám moc... Trochu jsem se bál, co řeknou klienti na ženskou v rize mužské profesi - mé obavy byly zbytečné, žena v mužské profesi vzbuzuje celkem respekt - což se mému miláčkovi zjevně líbí... Taky jsem měl obavu, jak to bude zvládat - překvapila, její "výkon" na druhé akci už byl vyšší, než u některých kolegů... Až se "otrká", tak bude fakt dobrá... Mám z toho fakt radost! Jako vedlejší produkt, máme nyní na sebe víc času, a taky se pravidelně stravuje... Mám z toho dobrý pocit, šla za poslední týden psychicky neuvěřitelně nahoru...

swist
Perfektní, koukám, že pokroky jsou
Na tom, že o ní píšeš a chceš jí pomoct jak jen to jde nic špatného není. I kdyby se chvilku vztekala pokud to zjistí, dojde jí velice rychle, že jsi to dělal proto, že ji máš moc rád
Jen tak dál !

swist
Tvoje paní rozhodně nevypadá na chudinku, naopak, vyzařuje z ní silná emancipovaná osobnost. Jak to popisuješ, byla vždy zvyklá hrát ve vašem vztahu spíše první housle, a asi to měla podobně i v zaměstnání, výkonná a samostatná. A teď se jí tenhle obrázek sebe samé prostě naboural a rozjely se u ní pocity méněcennosti. Je dobře, že jsi přišel na to, jak využít její schopnosti, určitě pookřála. Ty teď končíš školu, možná je to ten pravý čas, aby se do nějakého studia dala i ona, pokud je orientovaná na kariéru v dobrém slova smylu, pak je vzdělání stejně nezbytnost. A dal by se tak spojit koníček s užitečnou věcí.

Dík za podporu. Má paní je vcelku vekorysej člověk, tohleto mi nakonec odpustí a věřím, že i pochopí, co mne k tomu vedlo...

No nevím, spíš to bude tak, že máme rozdělené kompetence - něco řeším já a něco žena... Ale možná to se mnou už tak "umí", že mám jen ten příjemný pocit, že doma rozhoduju já - je fakt "zlatíčko", za kterým se po práci těším... Vždy mne vyslechne, poradí..., je to už vlastně i takový můj kamarád. Někdy pochválí, povzbudí a někdy mne pěkně sjezdí... A že je drobátko říznější? Mně se to vlastně líbí... No prostě, neměnil bych... Dost mne v mé kariéře podporuje - dělá mi dokonce i taháky do školy, když sám nemám čas... (Taky jsem jí dělal do její školy pár věcí.) V její práci, (mám ty informace i ze stran jejích kolegů), si uměla sjednat respekt. A svou práci si umí obhájit i před orgány dozoru... Moje paní je pro mne nejen manželkou, ale i partnerem, se vším všudy! Já jsem nemlich to samý. Jen jsem se už zklidnil. Má nynější firma mne má za flegmouše, který bez problémů udejchá i problematičtější klienty - díky své minulosti těmto lidem fakt rozumím... Kdyby tak věděli, co jsem byl za éro...

hašlerka:rozjely se u ní pocity méněcennosti
Zde bude jádro problému, moje kamarádka z dětství je dnes přítelkyní mně i mé ženě. Proto jsem ženě navrhnul, ať ji navštíví, stále nás zve, je nyní na mateřské a každá návštěva ji potěší... Je promovaný psycholog, ale dnes se spíš věnuje/věnovala vzdělávání dospělých. Každopádně návštěvu jsme zrealizovali - holky měli dost času si samy popovídat. (Žena věděla, že jsem s ní dopředu mluvil - chtěl jsem, aby u toho nebyl její manžel, má doma kancelář... Když jsem ji volal, tak nejprve myslela, že si dělám legraci - mou ženu zná už moc let a mně od dětství... Už jsme ledacos prožily, i nějaké společné dovolené tam byly, a tohle se jí nepozazdávalo. Řekla něco v tom smyslu, že jestli jsem své ženě ublížil, tak mi sice pomůže, ale ať počítám s tím, že mi pak pěkně nakope *****... Pak už tak drsná nebyla, říkala něco o tom, jak úžasný stvoření doma mám, a že se mám stavit na kafe - na víc nebyl čas.) Včera jsem tam byl. Že žena neměla zrovna ideální dětství, jsem věděl. Ale, že jí její babička obviňovala za rakovinu její mámy a že jí říkala, že se raději neměla narodit, tak to jsem fakt nevěděl. Žena má prý z té doby k sobě vnitřní nenávist a trpí pocity méněcenosti... Je mi z toho mizerně, až se žena víc srovná, tak tohle budeme muset pořešit... Snad už společně! Taky jsem se dozvěděl pár věcí o sobě - budu se muset nad tím zamyslet... Každopádně ženu motivovala k tomu, že se má místo sebetrestání, drobně odměňovat za úspěchy. Opět cítím zlepšení, nemusí hned pršet...

Takový víkend, jako byl tento, jsem už moc dlouho nezažil... Ženu jsem už v týdnu začal posílat na menší akce. Domů se mi vracel unavenej, ale šťastnej človíček. O víkendu nastal zlom - najednou jsem fascinovaně koukal, jak se z tvrdé slupky "vyloupnula" nádherná osobnost, která se nevzteká a řeší problémy v pohodě... Přišlo mi, že je ta pravá chvíle, si promluvit. Popsal jsem ženě, jak mne svým chováním vyděsila, a také jsem ji vylíčil, co jsem zde psal. Smála se, že jsem se poslední dobou změnil, a že pokud na mne budete mít takto pozitivní vliv, tak že máme její důvěru a že to rozhodně hodlá podporovat! Že prej jsem chlap, vedle kterýho stojí za to zestárnout! A to že je právě ten problém. Že vidí, jak se teď huntuju, abych nás zabezpečil, ale že mi za to nemá co nabídnout... Ale teď, když cítí, kolik pro mne znamená, že je šťastná. Každopádně tato situace nám dala víc než vzala - hodilo to náš vztah někam k začátkům - je dnes takový hezčí a opravdovější... (Neumím to popsat, na tohle fakt nejsem.) Auto jsem dal minulý týden do servisu - chtěl jsem ženě dokázat, že nové auto kupovat nebudem. Pak jsme si vysvětlili, že já auto používám na víc jak na týdení nákup - trávím v něm několik hodin denně. Půjčil jsem si Fandu od kamarádky "psycholožky", s odstupem času zde cítím "kulišárnu" od manželky - je to totiž na dřeň doježděnej prastarej kombík. To je psychoterapie... Už se na naše autíčko moóc těším - je teď rozebraný na "prvosoučástky". Koncem příštího týdne snad bude cajk! Trochu mne překvapilo, kolik lidí by mi bylo ochotno půjčit auto. Práci se ženou již nesháníme - firmu jsem trochu rozjel, pár nocí jsem sice moc nespal, ale za šťastný oči mé ženy mi to fakt stojí! Začal jsem fu. pozvolna předávat ženě, jsem dost silná osobnost, doma se žena vedle mne asi moc neprosadí, tak ať se realizuje ve firmě. První den zaměstnanec, a už na mně "stojí jak na rejči". Mám radost z toho, jak ji to bere. Zřejmě v té práci našla, co hledala...

swist
Paráda, usmívám se jak pako, fakt super a moooc Ti to přeju, zasloužil sis to svým krásným přístupem a tím, jak máš ženu rád a krásně ji podporuješ. Hodně štěstí oběma

swist
Swistíku, ty jsi potvrdil jednu moudrou větu, že ani tak nezáleží na tom, co se člověku děje, ale na přístupu, jaký k tomu zaujme. A musím říct, že jsi udělal ty nejlepší možné věci ze všech, a tak věřím, že všechno tohle trápení mělo hluboký smysl. Přeju vše nejlepší!