Co s ženou, krerá ztratila práci?

swist
Možná bys mohl zkusit manželce vysvětlit, že se svět nezbořil a ať se nechová jak malá holka. Sama vím naprosto dobře, jak se cítí, zažila jsem to taky, nečekaně ze dne na den se ocitnout na dlažbě, nic moc. Ale přesto je důležité nepřestávat věřit, že každý čas všechno zahojí, sice novou práci nenajde za jeden den, kort v téhle době, ale ať se zkusí vzpamatovat a ať třeba chodí na pohovory, vždyť i tam se může vybouřit Je to dospělá ženská, tak ať se tak chová

Ahoj,já jsem zrovna v situaci, kdy jsem ztratila práci,navíc jsem sama s dcerou,takže to není opravdu žádný med. Ale vy jste na to dva,navíc píšeš, že i když to nebude hned, tak jsi schopný jí najít práci, to je úplně super, tak ať počká chvíli, zatím může jít třeba na nějakou rekvalifikaci,učit se jazyk, adrenalin vybít sportem...Jako ono je to opravdu těžké, když tě ze dne na den najednou nikdo nepotřebuje, vstaneš a místo obvyklého chystání se do práce ...nic... Sedni si s ní, v klídku jí navrhni nějaký ten koníček,nebo jakoukoliv činnost,at ten čas "zaplácne" a nevymýšlí koniny, ať se tomu naplno věnuje, taky jí v klidu řekni o nákupu autíčka a důvody, co jsi popsal...Hmotnou nouzí asi trpět nebudete, to máte fajn, má tebe a může se o tebe opřít, někteří jsou na tom opravdu daleko hůř! Držím pěstičky!

Hm, a jak je Tvoje žena nezaměstnaná? Má projevy, jakými trpívají lidé až po delší době. Zdá se, že je kvalifikovaná a energická, tak by možná bylo fajn, kdyby se začala aktivně zajímat o nějaké pracovní nabídky. V první fázi jsou v tomhle nezaměstnaní obvykle aktivní, překvapuje mě, že není.
Vzhledem k tomu, že ji dokážeš zabezpečit, mohla by se také vrhnout na nějaké koníčky nebo vzdělávání, přesně jak píše tirafa, vždyť je skoro dar, mít na takovou věc najednou čas! Také permanentka do fitka by možná věci prospěla, pohyb přináší endorfiny, to je dobré na náladu.
Trošku tam cítím to, co nezaměstnaní občas mají, že trpí sebeobviňováním. Ona má tendenci se trestat (menší porce jídla, ehm...), ale nevědomě trestá vlastně Tebe, protože Ty práci máš (což by na vědomé rovině asi nepřipustila).
Zvaž ještě, jestli Tvoje paní nemá svůj pocit osobní hodnoty hodně "zavěšený" na tom, že je pracovně zdatná. To je pak opravdu těžké srovnaat se s tím, že přišla o takovou možnost seberealizace.
Co děti, máte?

Mě by spíš zajímalo, jaký byl váš vztah před jejím propuštěním z práce? Chová se jako manželka, která se bojí, že ztratí jako závislá svou cenu pro manžela, jako by se bála, že by jí to mohl později vyčítat.

ivik1
Mám z toho stejný pocit. Myslím, že ji trápí i něco jiného.
swist
Dej jí jistotu, že jste tým, který všechno zvládne. Důležité je taky ženu chválit a dávat jí najevo svůj obdiv za ( povahu, postavu, cokoliv, prostě, abys jí zvednul sebevědomí).

ano,taky to tak vidím,já sic ještě o práci nepřišla,ale je to klidně možné a jak to zvládnu-sama nevím,asi první dobu si člověk libuje ,že nemusí vstávat atd ,ale pak postupně přijde krize,tvoje žena je asi osoba aktivní a potřebuje možná sama chvíli čas na srovnání se s touhle situací,ale pak by jí možná pomohlo něco jako výzva -jako tohle přece dokážeš,něco nového,je důležité,že má zřejmě v tobě velkou oporu a to je dobře,držím palce

Před Tebou člověk nic neututlá, už aktivně shání práci třetí měsíc - jenže je to dnes samej šlendrián, když už to vypadá nadějně, tak se z toho vyklube MLM, pyramida, nebo nevyžádané telefonáty... Ona je stavař a stavebnictví je dneska díky krizi v útlumu - a jinde její kvalifikaci patřičně neocení, což jí značně snižuje už tak nabourané sebevědomí...

Tak tos trefila přesně, onehdá jsem se v noci vzbudil a ona koukala do stropu a skoro neslyšně si nadávala za svou neschopnost... Když se nevyspí, tak jak asi na těch pohovorech působí na potenciální zaměstnavatele?

To ona chodí, založili jsme totiž loni malou firmičku, která je ale postavená na mé odbornosti a zkušenostech. Zatím to ale není na uživení ani pro jednoho z nás... Koncem roku jsme sice poplatili většinu dluhů, ale bylo by potřeba řešit to auto - takže opět dluhy. Což o to, auto sice zatím jezdí, ale opět potřebuje tak na týden do servisu (letos už potřetí) - nás každá oprava stojí vlastně dvojnásobek (nemůžu tejden nejezdit). O víkedu u nás byla naše účetní - řešili jsme zda, jaké a za jakých podmínek si můžeme auto dovolit. Po jejím odchodu se žena sesypala do kouta a klepala se zimou... Tak za tuhle cenu do auta nejdu, to se s tím krámem raději budu rvát dál... Po téhle zkušenosti jsem se většinu víkendu vybodnul na učení a věnoval se ženě - v sobotu k o mé pověstné mexické fazole, v neděli pene s čerstvým tuňákem, večer grilování... (už vás tím mým vařením asi pěkně štvu, což?) Neskutečné hodiny a hodiny jsme si povídali... V neděli jsem ženu vzal ke kamarádovi psychologovi - dělá jako externista pro sociálky. Dlouho si s ní povídal, a rozhodně by situaci neviděl nijak tragicky...

To je klidně možný, když jsem zůstal před lety pár měsíců doma, tak jí dělalo moc dobře, že je živitel rodiny. (Potřeboval jsem tehdy čas a prostor pro rekvalifikaci - jednou ráno jsem se vzbudil a najednou jsem věděl, že i když jsem ve své práci dobrej, tak už jí nemůžu dál dělat... Asi syndrom vyhoření? Já si to "volno" neskutečně užíval.) V pátek jsem věděl, že budu v poledne projíždět kolem, tak jsem se se ženou domluvil, že si dáme společný oběd. Když jsem přijel domů, tak jsem se dozvěděl, že snědla týden starý mazanec - já fakt nevím co s ní, snad se nezačne živit odpadkama... Strašně mně to žere.

Šestnáctiletej vztah, ktrej jinak celkem "klape", by už nějaký to malý mít moh, což? Jenže, jenže - ze začátku to nešlo (procházeli jsme celkem pekelným obdobím - nechce se mi o tom zde mluvit), to nás kupodivu dost ztmelilo. Od té doby, když je jednomu nějak zle, tak to samý má i druhej, i kdyby byl na druhý straně zeměkoule... Neumím to popsat, prostě duševní propojení - když je jeden z nás smutnej, tak ani tomu druhýmu není fajn a to o tom ani nemusí vědět... Pak jsme se domluvili, že se nejdřív trochu zajistíme a teď se ňák nevede. Moje žena si od nepaměti stěžovala občas na bolesti břicha - její předešlá ž. doktorka nic neřešila, až má býv. spolužačka přišla na to, že má žena nějaké srůsty - či co. Dokonce jí i před více jak 2ma lety operovala - nemám pocit, že je to lepší. Jenže žena je dost hrdej a paličatej člověk. Ví, že nemá nic těžkýho tahat, ale pomoct si nedá. Pak se kroutí bolestí. No z kůže bych vilít!

Vlastně až teď, jsem si uvědomil, že jsem nepoděkoval za všechny Vaše přízpěvky. Pomáháte mi pochopit, co se v tý mý ženský děje (nejen na tomto fóru), za což Vám moc děkuji. Fakt ji chci pomoct, přestože mé možnosti jsou momentálně časově velice omezené... Každopádně děkuji za každý Váš přízpěvek. Každopádně jsem od včerejška provedl pár "zjištění". Grilované masíčko, jsem po ujištění, že si jej žena nedá k pondělnímu obědu, hodil kočkám... Když nejí, tak ani mně nechutná - takže nebude li jíst, tak ani já jíst nebudu! (V nejhorším zhubnu, což by mi rozhodně neuškodilo...) Hele, ono to zafungovalo! Včera jsem ji "přehnul jak zákon káže" i přes její výhrady ohledně zdrav. stavu a antikoncepce - dnes sice krapítko pajdala, stěžovala si na to že se jí špatně chodí, ale jinak byla zase to "zlatíčko", co jsem si bral... (Pozadí nepřiznám, ale párkrát jsem telefonoval...) A pokud z toho budou "následky", tak zaplať bůh... Nebo ne?

swist
Jdeš na to skvěle a především, jsi své ženě oporou a chceš jí pomoci - moc Ti fandím, aby bylo zase dobře. Držím pěsti !

Díky, toto jsem potřeboval slyšet. Dodala jsi mi energii...

Radila bych chodit třeba na procházky do přírody, kde se jí hlava může vyčistit a možná si tak uvědomí i jiné hodnoty než materiální.....A taky by si měla vážit, že TĚ má!

swist
Ahoj, vidím, že jsi si už trošku poradil, a mám takový dojem, že na to jdeš moc dobře! Ještě by to chtělo nějakého toho koníčka, nějakou zálibu, něco, co má ráda nebo kde by se cítila dobře.

Asi máš pravdu, ale zde si fakt nevím rady... Houby ještě nerostou a na výlet na motorce je ještě zima - jo ta stará motorka je po jejím tátovi, tak dlouho o ní básnila, až jsem ji převezl k nám. Je to vlastně dnes naše společná záliba - jezdíme na ní po různých památkách, srazech a tak... Poladil jsem ji tak, aby jsme "nedělali ostudu". Prakticky jsme své záliby různými kompromisy sjednotili - tak aby vyhovovaly oběma. Jenže, já teď před zkouškama mám zoufale málo času - mám z toho krapítko "černé svědomí". Možná je problém i v tom, že jsem se ženě dříve věnoval víc... Né, neobviňuju se, jenom mne to štve. Teď mne čeká období, kdy budu muset před zkouškama zůstat pár týdnů doma a trochu mne děsí, jak to bude snášet to "moje zlatíčko"...