Co dáváte dětem za vysvědčení?

Já když jsem byla malá, tak měl mamka vždycky den vysvědčení vzala do "mekáče" a nebo na poháh. Ségra teď určitě dostane pet shopa.

Za mě z pohledu dítěte: já jsem teda žádné velké dary určitě nedostávala a za vysvědčení jsem byla odměňovaná jenom jako hodně malá, nicméně co si pamatuji vždycky to byla nějaká čokoláda, sladkost, zmrzlina nebo pohár apod.

Nikdy jsem svou dceru neuplácela za známky, ale letos to asi poprvé udělám Je na víceletém gymplu (na ZŠ to je osmá třída) a letos opravdu zabojovala, rozhodla se zlepšit si známky o jeden stupeň celkem u pěti předmětů, domluvila jsem ji doučování a fakt dřela, takže se jí podařilo u minimálně pěti předmětů zlepšit známku. Řekla jsem si, že tohle opravdu stojí za odměnu, takže ji dám za každou zlepšenou známku 100 Kč. Není to možná nějak závratně moc, ale nechci to zase přehánět.

... jo a ještě si zajdeme všichni do kina a pěkně si to užijem

Já jako malá "dostávala" za odměnu výlet, případně pohár nebo tak... Byla to taková oslava začátku prázdnin A musím říct, že i na vysoké dostávám od mamči za úspěšný semestr drobnosti - třeba oblíbený časopis, čokoládu nebo tak Myslím, že to potěší!

Od babičky vždycky nějaké bonbony nebo 100Kč, jak postupem času přibyly dvojky, tak třeba jen 50Kč, za tu jednu trojku už nic, ale to už jsem to vysvědčení schovávala Od rodičů nic, ale jednou výlet do HK do McDonaldu To mi udělala největší radost, protože normálně by mě tam nepustili a taťka ho přímo nesnáší. Dala jsem si to dětské menu v krabičce a byl to ten nejlepší dárek!

Já nedostávala nic, ani za maturu, přiznám se, že s tou maturou mi to bylo líto... i v 19-ti jsem se nechala ovlivnit a když spolužáci vyprávěli o večeři a dárkách tak mi to bylo líto, nechtěla jsem nic závratného - stačila by kytka nebo knížka... No o 4 roky (letos) později sestřička dostala za maturu notebook, holt mladší sourozenci

podle toho co dostanou za známky. když jsem já přinesla vysvědčení s trojkou tak jsem dostala "výprask" a potom jsem si to opravila a dostala jsem penízky ale když maš 10leté dítě tak bych mu koupila nějakou hračku nebo sladkost

Když jsem byla hodně malá (1.,2. třída), tak jsem možná od rodičů dostala nějakou maličkost, ale už si to moc nepamatuji, vždy jsme byly odměňovány spíše prarodiči, a to nějakou tou stovkou nepamatuji si, že by nám rodiče dávali vyloženě něco za vysvědčení a ani mi to nevadí, mamka nám odmalička vtloukala do hlavy, že to děláme pro sebe a já to tak odmalička také cítím jedna z našich babiček má ale silné tendence nás za všechno odměňovat, takže nedávno rozpočítávala důchod, když jsem odmaturovala, teď prý zase bude rozpočítávat, protože jsem se dostala na medicínu ačkoliv jsem nikdy nebyla skromné dítě, nikdy jsem po nikom za vysvědčení nic nechtěla. Právě kvůli tomu vědomí, že to dělám jenom sama pro sebe

Taky z pohledu dítěte, jako málá jsem dostávala hračky a šli jsme s rodiči na večeři/pohár. Jak jsem byla starší, tak vetšinou peníze, nebo nějaký hmotný dárek, který jsem využila. Dostávala jsem i na gymplu za každou jedničku stovku (ale ono jich bylo, naštěstí pro rodiče, fakt málo ).
Jsem jednoznačně pro, něco dítěti dát, i kdyby to výzo nebylo ukázkové- kdyby se snažil samozřejmě. Je to milé a vždycky jsem se na to moc těšila a pak jsme si s kamarády povídali, co jsme to dostali nebo kam jsme šli

Také ještě vlastní děti nemám, takže popíšu z pohledu dítěte. Jelikož mám mamku učitelku, od malička mi bylo do hlavy vtloukáno, že se učím sama pro sebe (což malé dítě jistě dobře chápe ), za vysvědčení jsme ani já, ani sestra nedostávaly převratné dary - většinou to byla večeře na oslavu úspěšně zakončeného školního roku od rodičů a od babičky 100 - 200 Kč s nějakou čokoládou. Za větší zkoušky (maturita, státnice) jsem od našich dostala na památku buď něco na krk, náramek, nebo prstýnek. Zpětně jsem za toto ráda, kdyby mi daly nějaké peníze, dávno je nemám, stejně jako věci, které bych si za ně koupila.. Prstýnky, náramky apod. mi tyto události budou připomínat dál.

No ti kteří jsou zastánci že to děti dělají pro sebe tak je mi těch dětí líto protože když mi byl slíbený parfém tak se mi hned líp učilo

Mně to tedy bylo úplně jedno. Už v docela nízkém věku jsem si uvědomovala, že se učím proto, abych se jednou měla dobře. A můj úspěch mě vždycky těšil daleko více, než nějaký dárek. A navíc jsem nikdy nějak nestrádala, v podstatě to, co jsem si přála, jsem vždycky dostala, i když to nebylo za vysvědčení mamka si dávala dost pozor na to, aby nás za známky nějak zvlášť neoceňovala

Nejlepší poháry co jsem kdy jedla. fajn odměna.

Já teď vycházím devátou třídu a speciálně za vysvědčení nedostávám nic a nikdy jsem ani nedostávala.