Co dáváte dětem za vysvědčení?

A v jaké třídě jsou?

Mám kluky, dvojčata, 10 let, a je občas dost těžké je nadchnout

My bereme děcka vždycky někam na výlet, třeba na hrad a vymýšlíme k tomu různé hry, řešení záhad, hledání pokladu a tak. Zatím to mělo úspěch.

Nic . Od mala jim "vtloukám" do hlavy, že to dělají pro sebe a né něco za něco. A navíc , nic převratného to nebude...

Mám úplně stejný názor jako tlapka6[i][/i]. Nedostávají nic.

Tak já teda odpovím z pohledu toho dítěte, protože je mi 16 a dětství mám zatím v celkem živé paměti.
Jako malá jsem vždycky od rodičů dostávala plyšáka nebo nějakou hračku, co jsem dlouho chtěla. Od prarodičů z mamčiny strany jsem taky dostala nějakou hračku, nebo se složili s rodiči na nějaký společný dárek. A babička mě pak většinou vzala do divadla nebo se jelo někam na výlet, jak už tady bylo vzpomínáno .
Od prarodičů z taťkovy strany jsem dostala většinou peníze, a pamatuju si, že tehdy jsem z finančního obnosu v obálce nebyla zas tak nadšená.

Teď už samozřejmě hračky nedostávám, ale maminka mi teď za výzo slíbila parfém, který jsem si už dlouho přála. Někdy ale třeba nenajdu nic, co bych si mohla přát a tak prostě poprosím o obálku s penězi, s tím, že půjdu a koupím si něco na sebe. Přece jen, každá holka sama nejlíp ví, co jí sluší. S babičkou teď půjdeme dvakrát do divadla a možná ještě dostanu nějakou drobnost. Od prarodičů z taťkovy strany se to zatím za celý můj život nezměnilo.
Sice si dobře uvědomuju, že se učím pro sebe a taktéž mi je to od mala připomínáno, ale proti takovým pozornostem za relativně velkou snahu během školního roku nic nemám . Důležité je udělat radost a je jedno, jakým způsobem se to provede, ať už jsou vaše děti materiálně založené, či nikoliv.
Ale samozřejmě chápu i názor tlapka6 a takový přístup se mi taky líbí, ikdyž si myslím, že to pak dětem musí být trošku líto, proti ostatním. Radost udělá i třeba jejich oblíbená čokoláda .

Já osobně byla odměňovaná jen ze stran prarodičů. Jednalo se o finanční podporu (a takhle jsem si šetřila a pak jsem si přispěla třeba na kolo).
Mám bratra, tomu je 12 a jeho potěšit je neskutečně těžký. Koupíte hru a on, že to není ona, že takovou nechtěl, koupíte knížku o který mluvil a on, že za výzo to je chabý (učí se přece celej rok a vy mu cpete knihu). Tak rodiče asi před 2 roky vymysleli, že za výzo chodíme všichni na rodinnou večeři do restaurace. Brácha je nejspokojenější, když si ukáže prstem, co chce a my starší si u tý příležitosti popovídáme v klidu...
Výlet není špatnej nápad (ale jen tam, kam děti chtějí..).

Já se tedy přidávám také z pohledu "dítěte" . Když jsem byla malá dostávala jsem plyšáky- z těch jsem měla největší radost, protože to byla má záliba, měla jsem takovou větší sbírku. Později jsem začala dostávat peníze. Z těch jsem měla také radost, protože jsem si je hned neutratila, ale šetřila na něco velkého . Byla jsem hrozný škudlíř.. Dnes když se na to dívám už jinýma očima, tak bych svému dítku nedávala buď nic, nebo bych mu koupila nějaký lístek na představení, kterého by ho bavilo. Takhle to řešila moje kamarádka. Ve městě má být teď muzikálová Popelka na ledě, tak dceři koupila za vysvědčení lístek. Dostat ho já, byla bych nadšená!

my jsme s bráchou vždycky dostali od rodičů stovku, od jedné i druhé babičky po stovce...každej si pak koupil podle svého...

A co třeba jim udělat nějaké jejich nejoblíbenější jídlo nebo dezert? Výlet taky nezní špatně - třeba ZOO?

Z pohledu dítěte - nikdy jsem za vysvědčení nic nedostala, jen jednou jsem v devítce na ZŠ zcela neočekávaně dostala 1000 kč. Nevím proč, tenkrát asi měla máma jó dobrou náladu

Sama děti nemám, tak se mohu podělit spíš o zkušenost jako dítě. Na základní škole jsem od babiček dostávala peníze - nějakou tu stovku a od rodičů taky peníze a oslavu (jelikož mám o rok a půl mladší sestru, tak oslava byla společná). Na gymplu jsem dostávala větší peníze (1000,- či 2000,-) a na VŠ dostávám za zkoušky od mamky masáže Vždycky (teda ne od 1. třídy) jsem věděla, že to dělám hlavně pro sebe a pak hlavně na gymplu jsem říkala, že nic nechci, jenže mamce to nedá a chce mi udělat radost. To samé je vlastně teď na VŠ, kdy ona ty zkoušky a státnice prožívá snad víc než já

Jinak si myslím, že výlet či oslava je moc hezký nápad!

Já si vezmu syna na něco dobrého do restaurace, ne jen jako k vůli vysvědčení, ale prostě jako úspěšné ukončení školního roku. No a koupila jsem mu hru na X Box po které několik měsíců touží, tak jsem si to nechala na tuto příležitost. Ale vím že nic neočekává, myslí si že půjdeme "jen" do restaurace a to mu stačí.

Odměňuji ho proto, že chci, on nic nežádá. Mám v sobě prostě ten pocit že mu chci udělat radost , protože vím, čím vším si prošel , jaké měl vyhlídky vůbec a nakonec to učení spolu zvládáme dobře, bude mít jen pár dvojek (3 třída) , takže to je spíš taková má "pocta" mému synovi za to že mi dělá radost ikdyž dle toho jaký měl opravdu být bych se spokojila i se čtyřkama. Ale neříkám mu to, jen tento pocit nosím v sobě a jeho péruji k co nejlepším výsledkům.

Takže tak

Také z pohledu dítěte - nás naši vždycky vzali na zmrzlinový pohár (do Světozoru na Václaváku ) a dostali jsme většinou knížku (bratr teda někdy malou sadu lega). "Za dobré vysvědčení knihu"