Lipo-abdominoplastika ve třech vrstvách

Lipoabdominoplastika je procedura, která kombinuje liposukci a abdominoplastiku, chrání vaskulární a lymfatický systém, a redukuje výskyt komplikací. „Zachování anatomických poměrů má za následek nižší výskyt komplikací a rychlejší pooperační rekonvalescenci s menším výskytem otoků, modřin a bolesti," tvrdí dr. Wilson Novaes Matos Jr., který provozuje soukromou praxi v Brazílii.

Při konvenční abdominoplastice dochází k širokému řezu v aponeurotické rovině přes přímé svaly břišní, a to s cílem umožnit disekci břišního laloku. Tím dochází k traumatickému poškození anatomických struktur, jako jsou žíly, perforující cévy a lymfatické cévy. Ale: „Konvenční abdominoplastika má rovněž velmi nízký výskyt komplikací,“ tvrdí dr. Steve Laverson, který provozuje soukromou praxi ve městech Carlsbad a Encinitas v Kalifornii.

Pacientka ve věku 33 let po bariatrické operaci, stav před lipoabdominoplastikou. 

Lipoabdominoplastika je nový přístup pro léčbu břišní oblasti, který systematicky využívá liposukci, aby umožnil bezpečné podminování břišního laloku. Tato technika poskytuje lepší výsledky, protože spojuje modelování břicha s odstraněním tuku, a nikoli odstranění en bloc, které se provádí při použití tradičních metod. Liposukce navíc umožňuje i konturování kůže, a nikoli pouze její přetažení.

Dr. Matos provádí lipoabdominoplastiku již 10 let. Během této doby vytvořil na základě vlastní klasifikace devět variací techniky, od případů drobné resekce u mladých pacientů až po kotvicí lipoabdominoplastiku u pacientů po výrazném úbytku tělesné hmotnosti. 

Kombinovaná technika

Tradiční abdominoplastika se provádí stejným způsobem od šedesátých let 20. století. Během osmdesátých let 20. století byly provedeny neúspěšné pokusy o spojení liposukce s abdominoplastikou, které vedly k některým komplikacím. „Tou dobou se používaly silné kanyly a lipoplastika byla teprve na svém počátku,“ konstatuje dr. Matos.

Stejná pacientka 6 měsíců po lipoabdominoplastice.

V následujících letech se lipoabdominoplastika vyvíjela a zdokonalovala a zároveň byly upřesňovány její indikace a výhody. „Cílem této nové techniky bylo vždy zlepšení výsledků břišních operací, které by splnilo požadavky pacientů očekávajících více od estetické chirurgie. Podrobnější studium a lepší porozumění anatomii břicha umožnilo bezpečným způsobem standardizovat a systematizovat kombinaci lipoplastiky a abdominoplastiky, a to při současném zachování krevních a lymfatických cév,“ dodává dr. Matos. Výsledkem je bezpečnější, účinnější a méně traumatizující přístup k léčbě všech typů břišních tvarů.

Dr. Laverson připomíná, že nevýhodou této techniky jsou možná omezení při tunelování v rámci uvedených postupů. 

Lipoabdominoplastika s jizvou ve tvaru kotvy

1. Superficiální vrstva a vrstva hlubokého tuku: Disekce laterálních částí břicha a břišního tuku se provádí ve spojení s technikou liposukce, kterou zde označujeme jako „lipoundermining“. Při liposukci nedochází k přetnutí krevních a lymfatických cév, na rozdíl od tunelování aponeurotické roviny pomocí skalpelu. 

2. Vrstva Scarpovy fascie: Ve spodní laterální části břicha se provádí superficiální liposukce pod Scarpovou fascií, která umožňuje zachovat hluboký tuk obsahující lymfatické cévy, a tím předchází vzniku seromu. 

3. Aponeurotická vrstva: V linii mezi mečovitým výběžkem a stydkou sponou se provádí vertikální dermolipektomie, jejímž účelem je aplikace diastázy a resekce nadbytečné kůže. „Jde o jedinou oblast, kde využíváme aponeurotickou rovinu, a to vzhledem k malému výskytu perforátorů a lymfatických cév, takže redukujeme možnost vzniku nekrózy, seromu a hematomu,“ konstatuje dr. Matos.

Následuje horizontální resekce nadbytečné kůže nad Scarpovou fascií ve spodních laterálních oblastech břicha. Scarpova fascie se uzavírá přes aplikaci ve spodní části břicha. Pupek je fixován na aponeurózu a transponován a následně se provádí omfaloplastika.

Provedení výkonu ve třech vrstvách má za cíl zachovat lymfatický, žilní a tepenný systém, a tím snížit četnost komplikací. Uvedený postup je charakterizován kratší periodou pooperační rekonvalescence. Většina pacientů se může vrátit k normálním aktivitám přibližně již během 15 dnů.

Jedním z hlavních rozdílů proti konvenční abdominoplastice je skutečnost, že tuková tkáň je modelována lipoplastickým postupem, který redukuje tloušťku laloku a konturu pasu. Odstranění zbývajícího tuku pomocí liposukce umožňuje tvarovat a definovat břišní oblast, exponuje šikmé a přímé břišní svaly a umožňuje definovat pas.

Dr. Matos studoval v letech 2000 až 2008 celkem 89 pacientů, u nichž došlo k výraznému úbytku tělesné hmotnosti. Všech 89 pacientů, kteří byli ve věkovém rozmezí 23 až 69 let, podstoupilo trojvrstvou  abdominoplastiku. Většina pacientů (81 %) byla ženského pohlaví. Většina pacientů (90 %) podstoupila bariatrickou operaci, a 81 % pacientů podstoupilo další kombinovanou operaci.

Dr. Matos pozoroval dobré estetické výsledky, zmenšení obvodu břicha a lepší břišní kontury v důsledku liposukce. Četnost výskytu komplikací byla nízká: u 1,2 % pacientů vznikl serom, hematom ani závažné nekrózy nebyly pozorovány u žádného pacienta, 1,2 % pacientů mělo drobné nekrózy. U pacientů po bariatrické operaci mohou vzniknout různé pooperační komplikace, včetně anémie, hypoproteinemie a hypovitaminózy D.

Chirurgům, kteří začínají s lipoabdominoplastikou, dr. Matos doporučuje, aby se dokonale seznámili s anatomií krevních a lymfatických cév břišní stěny. „Začínejte jednoduššími případy a postupně se zdokonalováním schopností si přibírejte případy složitější. Neprovádějte agresivní liposukci v břišním laloku. Popisovaná technika není složitá pro plastické chirurgy, protože ti již dobře ovládají techniku lipoplastiky a abdominoplastiky. Je třeba se jen naučit, jak správným způsobem zkombinovat obě techniky,“ vysvětluje dr. Matos.