Chorobná žárlivost

Taranti
souhlasím s hašlerkou,také bych to sama za sebe nezavrhovala.

Hašlerka
K tomu "ponižování" mě měl sklony, pokud se napil. Nebylo to zas tak hrozné a že bych se za něj styděla, ale bylo mi to dost líto, zároveň si toho párkrát všimly i blízké kamarádky. Je velice inteligentní, ale mnohdy zároveň strašně radikální a na to, jaká je s ním sranda, tak zas když se pustí do nějaké debaty s jinýma, nedokáže to brát odlehčeně, ale za svůj názor se pomalu bije a odsuzuje druhé, kteří s ním nesouhlasí a kteří mají názor jiný... Nebylo to samozřejmě na denním pořádku, ale stávalo se to. Jenže to je jeho povaha... Taky se někdy moc neuměl chovat k našim, jak kdyby se styděl, ale on rozhodně není žádná stydlivka, spíš takovej projev nezájmu, víš, když se s ním naši bavili...ani s bratry moc nenavázal kontakt. To mě též vždy mrzelo, my jsme velká rodina a držímě při sobě.
To ještě pro doplnění...

Taranti
teď jsem dočetla tvůj příspěvěk.Přesně tohle prožívám i já.Stále se motám dokola.Psala jsem o tom hodně na diskusi "Rozchod".Úplně tě chápu.

Taranti
Každá mince má dvě strany..buď se stím smíříš a budeš tolerovat jeho chyby,/ale nepočítej stím, že se to někdy změní a kdyby někdo tvrdil, že ho změníš...je to lež!!/ Každý z nás jsme originálem, máme své klady i zápory, ty sama musíš zjistit, zdali jsi schopna stím žít. Ovšem když jen malinko zapochybuješ, což je tvůj případ, zavři tu závoru. Přijmi tu druhou stranu mince, ale musíš se vším všudy. Jinak z toho začarovaného kruhu nikdy nevyjdeš. Pak přichází jen stres a stres, později i jeho důsledky.....

Sarra

Nerada si čtu, co píšeš... Ale máš svatosvatou pravdu...Díky.
Někdy si říkám, nejsem trošku masochistka? Že se kolikrát tak trápím a přitom bych to mohla jednoznačně uzavřít, jít dál...na místo toho se ve všem ale utápím... už roky se pokouším změnit moji povahu, ale neposlouchá - a já se neposlouchám.

Taranti
Myslím, že Sarra má pravdu, tyhle povahové rysy by se věkem jen prohlubovaly, trpěla bys tím... (jen si dej pozor, aby ten příští nebyl také takový, to mi slib )

Hašlerka
Ráda bych ti to slíbila! Ale jak zde někdo psal a jak se říká, že člověk jisté typy přitahuje...

Taranti
zkusím Ti napsat trochu jinak...život je opravdu moc krátký, musiš se naučit mít se ráda a rozlišovat jak příjemně ten čas prožívat. Znala jsem prima hodnýho kluka, který měl obrovskou touhu žít, ale rakovina mu to překazila. Bylo mu 33let....chápeš co jsem tím chtěla říci.

Když si ještě uvědomím, jak fungoval náš vztah...sice jsem psala, že ve chvílích alkoholu měl můj ex sklony mě trochu zesměšňovat - což samozř. nebylo často, ovšem vyskytlo se to, takže to nemůžu opomenout (on velikán, který má silné sebevědomí a na kt. není). A kromě toho, když jsem já začala něco šíleně řešit a on to "opět musel poslouchat", tak byl na mě hodnej, celejch 8 let se ke mě choval neustále jak kdyby byl do mě zamilovanej.....to je zas plus, ne?

Taranti
Můžu se zeptat, co je za znamení?

Mishka99

Ryba

Petina
No, já se zatím nevrátila k mému ex a raděj sem o tom i přestala přemýšlet, protože bych se trápila...takhle ale možná trápím jeho, protože kontakt sem s ním nepřerušila a opět sme si (po týdnu odmlky) začali psát - naše denní zážitky a tak.... byli sme spolu (spolu i s dalšíma lidma) na kole. Už si říkám, pokud si jednou najde jinou partnerku, kromě toho, že mě to bude svým způsobem"užírat", tak, že i možná ona nebude vůbec happy, pokud bude vědět, že mu píšu a nebude to chápat, jak to tady na různých fórech některé nechápou...pokud spolu nebudeme, myslím si, že mu budu vždycky chtít napsat při nejmenším k narozen., svátku atd., protože prostě za 1. proč ne, za 2. podle mě není a nemělo by být pravidlem zptřetrhat všechny vazby na své bývalé (ovšem záleží na situaci, někdy by to doopravdy nedělalo dobrotu, je potřeba jít dál a člověk se takto může např. zaseknout....jestli to není můj případ...), za 3. vryl se mi za ty roky do paměti (přes 8 let spolu, známe se už skoro 10)....
Je ale pravda, že ten můj ex, jak "udržoval" kontakty s jinými, tak kdybych jednou něco nezjistila a pak nepátrala , tak bych ani o nich nevěděla, stejně jako ony nevěděly, řekla bych, o mě?!?! (no hnus, raděj nemyslet, to spolu nejsme více jak rok a stále se otřepu, když si to vše vybavím...).

Firkulín mne rozplakal..