Chorobná žárlivost

Alison
Tak to bude asi případ mého přítele.Já jsem stejně kamarádská a nemám problém se seznamit s lidmi a on je pak taky vzteky bez sebe.

S tím souhlasím i já.Pokud to není chorobné žárlení tak ano.Ale pokud to je chorobné žárlení tak si ten clověk připadá jako svázaný.Nesměla jsem se na nikoho podívat,na chlapi(to tím myslím známé kamarády) a natož pozdravit.Hned byl ohen na střeše.Ale já jsem nikdy nikoho nezasklila.Své známé a kamarády jsem zdravila a vždy budu zdravit a on se může třeba stavět na hlavu.Možná s tím žárlením přestal protože viděl,že se nenechám ovlivnit.

axa
No mě vadí hlavně to, že kolikrát jako holka poznám, že ho ta cizí nová holka chce sbalit, a on to nepozná a klidně se s ní baví dál. Pak se totiž bojím, že se s ní skamarádí a ona ho ukecá Já se prostě s někým, kdo mě balí moc nekamarádím, a vadí mi, že on to balení nějak nepozná nebo co, a s těma holkama se klidně baví. Asi jsem divná, já vím no

A taky asi žárlím proto, že on nežárlí, nebo to aspoň nedává najevo. Pak mi připadá, jako by mu to bylo jedno.

Alison
Nejsi divná.V takovém případě bych asi reagovala stejně jako ty.A myslím,že by tak reagovalo spoustu z nás.Možná,že že je takový přátelský tak mu to ani nepříjde že se ho některá snaží sbalit.Víš na některé holky se chlap třeba jen pousměje a ony si hned myslí,že je chce sbalit.POUZE MŮJ NÁZOR

Alison
U nás je to to samé.Já jsem hodně přátelská a můj přítel je takový nedobitný a sám říka,že si nerad připouští moc lidi k tělu.Byl čas kdy žárlil i na mé kolegyně z práce Ale ted marodím tak je klidný jako beránek

axa
Já jsem zase byla klidná na dovolený On naštěstí pracuje v pánském kolektivu no

Alison
Ten můj taky,ale já dělám i s chlapama.Jenže někdy nemůže pochopit,že jsou to jen kolegové a kamarádi.

Dobrý den dámy,

předem se omlouvám, že vám lezu na "holčičí" webík a snad mě odtud nevypráskáte bičem.
Sám se nacpu do této sekce, neb je to asi nejvýstižnější pro tento typ problému. Zajímá mě váš názor, jakým způsobem by jste podobnou situaci rešily a zda je vůbec možné, aby se žena vcítila do toho ošklivého chlapského nitra.
Jsme s mou drahou polovičkou již devět let spolu, máme dve dcerky (10 a 3 roky) Zaláskovali jsme se před deseti lety, já rozvedený, ona vdaná a s dcerkou.
Prošli jsme vcelku bezproblémovým rozvodem a začali jsme spolu žít. Relativně pohoda, bohužel moji příbuzní moc nesedli, ale přežili jsme bez nějakých větších krizí čtyři roky.
Pak se konečně zadařilo a bydlíme v novém, s hypotékou a dluhy, ale naše. Druhé dcerce byl asi rok, když jsme se stěhovali.
Ta moje prdelka přežila i stěhování do ne zcela zrekonstruovaného bytu, chtěli jsme být prostě sami a i dneska je tam pořád ještě práce jak na kostele. Co dělat při mém pracovním vytížení 12-16 hodin denně a s jedním platem a mateřskou, že ?

No a jak to u nás vypadá poslední dobou ?
Když přijdu domů, je moje zlatíčko na PC a hraje online gamesku - nic proti, je to její koníček a já ho akceptuji skoro bez remcání 3-8 hodin denně. Chápu to, jsem prakticky celý den pryč a v cyklu dvou mateřských dovolených bych potřebovat asi také "ventil"
Problém nastal, když začnete cítit změny v chování. Už k vám partner nepřijde, nepohladí Vás, utrhuje se na děti kvůli
malichernostem, neadekvátní reakce na dotyk, na vtípky i když smysl pro humor máte dosti podobný a odcizujete se čím dál víc.
Pak si začnete všímat dalších drobností. Přijdete domů a aktivita na PC vzrůstá. I v rozpoložení skoro mrtvého za celý den v práci s naprosto nemožným tempem, si nelze nevšimnout podivných telefonátů s výrazem zaražených větrů, zavírání oken na monitoru,
výmazů v ICQ v průbehu psani, komunikace "já poslouchám na sluchátkách, ale nemůžu na to odpovídat a odpověď odepisuji přes ICQ" (s následným výmazem), protože mám za sebou svého milého a kouká na TV, nebo večeří.
A červíček začne hlodat. Z pocitového vjemu se pomalu přesunuje do fáze "kouknu se".

Koukám, koukám, chybí historie psaní u vybraných subjektů ICQ, v počítači si volně polehávají fotografie neznámého muže, v archívech taktéž fotografie, ale zaheslované.
Fajn, sbírám se a mizím z bytu. Nehodlám v afektu udělat něco definitivního a nezvratného. Podobný příběh už známe tři roky zpět
a až na trochu itálii jsme přežili.
Jdu na střelnici, vychutnat si svůj terč a dát svému srdíčku trochu té náplasti, že to tak horké nebude.
Další krok: přecházíme do fáze jsem zvědavý, ptám se oklikami i kličkami. Efekt jediný, protistrana nereaguje na signály, zatlouká a nasazuje hradbu mlčení o stupínek výše.
A červíček hlodá... měsíc si všímám dění kol sebe a ten sen o našem vztahu se bortí, jak domeček z karet. Dušička je raněná, byť jsem prototypem obyčejného chlapa, který to s dáváním citů najevo moc neumí, bolí to jak swiňa.
A červíček hlodá dál a ponouká k akci.
Nechci zde vířit debatu na téma využívání sledovacích systémů komunikace na telefonu, ICQ a podobných médiích. Internet mě živí, vím co lze všechno dělat a od myšlenky je pouhý krůček k realizaci.
Tož přecházíme do fáze aktivního monitoringu všeho myslitelného. Výsledky v průběhu čtrnácti dnů - jen tiše zvracím, nejím, nervy dávno někde v kyblíku.
Váš vyvolený drahoušek miláček toká jak tetřev jak písemně, tak slovně, pod hesly v archívech se to hemží akty, detaily genitálií, nechybí ani videa onanujícího, nového rodiného přítele. Výměna fotek a videí je oboustranná, super...
Pak vysledujete, že se to slovní tokání (se sluchátky na uších, abych nekřivdil) a prohlížení foteček odehrává v době, kdy je ve stejném pokoji naše tříletá dcerka a ta starší je vedle a může kdykoli přijít. Testosteron a adrenalin bublá do nebeských výšin, proč má sakra tyhle exkrementy poslouchat naše dítě na pozadí pohádky ! Co až se zeptá, kdopak je ten strýček a proč maminka říká "laskám tě jazykem" atp, když tatínek evidentně není doma !
Mizím z bytů jak vystřelená raketa, dřív než budu vraždit. Bar je zastávka, kde končím a musím se minimálně ztlumit, neřkuli vypnout. Vcelku bez problémů se vypínám, v baru mě vidí tak jednou ročně, ze mě kšeft není.
A teď co s tím ? Přecházíme do fáze otestování a útoku.
Vaše vysněná polovička se kroutí jak had, zatlouká a uráží. Až po předestření několika nezvratných faktů přistupuje částečně do dialogu.
Jaké překvapení, poslouchám a mlčím úžasem: nemělo to vyplout na povrch, ono by to za chvíli vyprchalo, jsou to pouhé fantazie, je tak špatné že mě někdo miluje, je tak špatné že jsem šťastná, v dětství mě máma mlátila, co mi lezeš do hlavy, chceš s námi být nebo ne ?
Tak teda neberu za pouhou fantazii, kdyz mám v sektorce obrázek pánského přirození a jeho vlastník s mojí drahou komunikuje několik hodin denně. V přeneseném slova smyslu - záleží na obsahu, nikoli na médiu. Má drahá si trvá na tom, že jí lezu do hlavy, nemám se tam co cpát a vlastně za to všechno můžu já. Paráda, jsem ten trubec, co má makat a jí nechat na pokoji.
Skládačka je u konce, máme tichou domácnost, dostupnost komunikace v počítači omezuji pouze o verbální formu a už takhle jedeme týden.
V počítači je stále uložen náš nový přítel (sporadicky po i prohlížen) stále si s ním píše, hraje gamesky, telefonuje a pořád fungují kódová slova na omezení komunikace když přijdu domů a jiná slova šifrující city.
Jsem na oběšení, drahá polovička nejeví vůbec zájem připustit jakoukoli vinu (krom té mé) a nějaké řešení. Nechci se rozcházet,
není mi náct už dlouho, mám ji rád (možná až moc) a naše holky miluji. Prostřelit palici původci mi přijde jako rozumné řešení na
zvážení, mámě našich dětí ubližovat nehodlám. Na druhou stranu dušička je raněná a nedokáže nic a vztek ji ještě brzdí.

Vím, že je vina i u mě. Jsem trochu citová lednička, ale spíš proto, že po celodenním kolotoči v zaměstnání je člověk rád, když se vzmůže na pusu, najíst se a upadnout do komatu. Sakra ale já to nedělám jen pro sebe ? Posledních několik měsíců dřu jak blázen ještě víc proto, abych své drahé splnil její sen. (zde na webu tolik diskutovaný a trochu finančně náročný)
O rodinu se starám, celá režie jde na mě, nikdy jsem to nepoužil, naopak je mi předhazováno že ji držím v hrsti s financemi.
Absurdita, s penězi prakticky nedělám problém i ta liposukce byla pouhý bonus do standardních výdajů.
Jo, nejsem doma a impérium vrací úder. Rok jsme byli daleko od sebe kvůli zdravotním problémům, jedna dcerka byla s ní a starší u
babičky. Viděli jsme se tak jednou mesíčně a když se mi konečně vrátily (mnišský život stojí za houby dámy) tak mi řekla, že
potřebuje čas na aklimatizaci, protože jsem psal málo dopisů a nedodělal všechny věci v bytě.
Jaké překvapení: aklimatizace funguje, jen já jaksi stojím za rohem.

Co mám dělat holky ? Chytit ji pod krkem nemůžu a nechci, o naše holčičky se stará dobře, dobře vaří (jen nerada peče), je moc hezká, umíme se spolu smát, je to bestie chytrá. Sakra, je to moje bestie !
Jsou v tom ale city k někomu jinému, jak se s tímhle dá bojovat ?

Potřebuji pohled z druhé strany barikády a budu vděčen i za to, že mě tady chvilku necháte ronit slzy.
Omlouvám se za to dlouhé tlachání, ale třeba to k něčemu bude. Děkuji !

Frikulín
No tedy Frikulíne, musela jsem to číst několikrát, abych se trošku zorientovala. Takhle letmo mám pocit, že máš doma ženu toužící po neustálém přísunu romantiky. Tu jsi jí ostatně poskytl, když se do Tebe kdysi zamilovala a odešla od manžela, i Ty. Zřejmě jsi mohl nabídnout i nějaké přednosti, asi budeš docela pohledný chlapík, pracovitý... No a po pár letech novost vyšuměla, za čtyři roky... (obvyklý čas prvních krizí). Nějak jste to slepili, Ty ses dal do budování domu, bytu (?) a kariéry a vypadalo to tak dobře, že se narodila druhá dcerka. Možná jsi opravdu citová lednička, neumíš dát najevo svoje city, ale také je možné, žes k tomu nedostal dost podnětů, to se nedá z toho, co píšeš, posoudit. Ale jestli Tvoje drahá cítí potřebu být teď v kontaktu s někým virtuálním, tak jí to může právě kompenzovat mnoho potřeb (od pouhého zabití nudy přes sexuální stimulaci až po ten nerealistický romantický ideál, ke kterému mnohé ženy inklinují, ten opravdu dokáže rozložit lecjaký pevný vztah).
Asi nebylo moc moudré, pídit se takto do detailů, Ty tím trpíš a ona se bude cítit velice zahanbená, to není nic moc východisko pro věcnou debatu. Já bych řekla - dát najevo, že o tom vztahu víš. Zeptat se, jak moc je to vážné, jestli už se znají i osobně. Pak se zeptat, jak ona si představuje svoji budoucnost (asi se ukáže, že moc konkrétní představy nemá, neb ten pán asi se závazky příliš nepočítá). Nehroutit se. Dohodnout se na tom, co je dobré pro děti (např. nevést před nimi takové hovory, nerozbíjet jim domov), co pro vás dva - udržet vaše manželství, ano nebo ne, pak bych doporučovala poradnu. Rozvést se, co tím získáte?
Ty by ses měl trochu začít starat sám o sebe, najít si zájmy, dát najevo, že nejsi zcela závislý, a také trochu pookřát od práce a starostí. Možná ji to trochu vrátí nohama na zem, ale jestli se mezi Vámi podaří obnovit intimitu, to je myslím velká neznámá a bude to asi dlouho trvat...
Nic moc rada, ale jednoduché recepty v tak složitých věcech neexistují. Drž se.

Petruu, nesouhlasím s tebou, podle mě žena po takové době ví zda ji manžel miluje nebo ne, paní co vede erotické hovory po netu nehledá rozhodně romantiku, ale vzrušení. Podle mě jen chce něco nového, vzrušujícího, rozhodně nepředpokládám, že bude chtít rozbíjet rodinu. Já bych si zkusila najít nové zájmy, koníčky, nebýt ten hodný jouda co je vždy po ruce, i podle její reakce, když se to profláklo, soudím, že si je tebou dosti jistá, což je možná občas chyba, člověk chce vždycky to o co musí usilovat. Také přeji hodně štěstí a sil.

Jo, jo, není to jednoduché. Jak se lidově říká: Bez vás to nejde a s vámi taky ne (smajlík)
Když to v sobě rozeberu po rozumové stránce, tak vím že šťourání detailů je skoro pouhé sebetrýznění.
Rozcházet se nehodlám, mláďata se neopouští. Ale jak mám existovat v tomhle stupidním módu, kdy mozek jede na plné obrátky a přechroustává křivdy...Ať už ty skutečné, nebo ty co si hlava vykonstruuje dodatečně. Ble
Za všechny příspěvky děkuji. Pookřát od práce je dobrý nápad a Hašlerko nemysli, že se o něj nesnažím. Avšak zaměstnanec míní a zaměstnavatel mění (smajl) Ještě to chvíli nepůjde, exekutor by si brousil zuby (smajl)
Ad. Petrůů - práce a prachy není vše. Vím to moc dobře, leč bez těch peněz to jaksi nejde. My jsme se i dohodli, že finance potáhnu já a nemám s tím problém. Podle mého názoru má žena mateřskou dovolenou (to je ale nesmyslná kombinace dvou slov) trávit s dětmi a klidně bych to dal i déle, než je zvykem.
Nese to s sebou ale právě podobná úskalí. Když budu nosit málo, budu mít na talíři peníze. Když nejsem doma, dostává člověk sodu za to, že narušuje drahé polovici obvyklý denní rituálek.
Někde v duši jsem asi romantik (to mě děsí !) a přitrouble se domnívám, jak je všechno růžové a v poklidu.
Je to myslím hrozně sobecké se takto zařídit. I mi řekla že nehodlá ve čtyřiceti honit mládí. Cítím se odsunutý tak na třetí kolej a prakticky nevím proč. Korones1 je myslím nejblíž. Vzrušení bude ten hnací motor. a vím, že za to můžu i já díky pracovnímu zaneprázdnění.
Rovnováha se staví strašně těžko i když jsem si myslel, že je to relativně v pohodě. Bohužel jen já jsem si to myslel.
Ted se divím, že ta moje nemá náladu ani na výlet na koupaliště... a nejraději sedí u PC.
Strašně moc mě duševně podpořila jedna z vás s prakticky stejným příběhem. Její vyprávění mi dost zprůhlednilo co se té mé zhruba honí hlavou a oceňuji otevřenost podání.
Jak by bylo krásně, kdyby jsme spolu komunikovali (jako my muži a ženy) pouze na rovinu a nám tupějším prostě omlacovat nedostatky o hlavu častěji.
Snad jedinou neřest, kterou ještě vlastním je kouření a dvakrát týdně dostanu čočku za cigárko na WC u otevřeného světlíku.
Nepamatuji si žádnou stížnost na téma "ty už si mě tolik nevšímáš" Při dostatečné stimulaci bych s tím třeba něco udělal, úplné jelito nejsem. Nedá se to plně srovnávat, ale tohle se stalo bez výstrahy a není to fér.

Nojo, odkdy je život férový (smajl)

Kristova noho, dokonce ještě předtím mě začala přemlouvat, abych si nechal narůst vousy a delší vlasy.
Pochopeno až po shlédnutí fotografií, když jsem byl neoholen, tak jí to vždy vadilo.

Vypadám teď jak mánička, jen s oholenou tváří. Něco s tím musím udělat, je v tom příšerné horko (smajl)

To jen trochu na odlehčení, nepředpokládám že sem zabrousí nějaký chlap s podobným problémem.
Možná je tohle plkání k ničemu, ale nerad se svěřuji a tohle nejde řešit u fyzických přátel.
Tady je hezky, vaše reakce jsou velmi milé a upřímně, nečekal jsem takový průvan korespondence (smajl)
Takže pokud odepíši s prodlevou, omlouvám se. Nejsem doma, ale v práci a něco tady také musím produkovat.
Doma bych měl touhle dobou kudlu v zádech (smajl) Stejně čekám až se tohle písání provalí, že budu nařčen z těžké manipulace.
Nejen co mi lezeš do hlavy, ale také co mi lezeš na můj oblíbený websajt.
Třeba se mýlím a vezme to tak jak to je. Potřebuji trochu vypustiit a ne za vším co říkám je cíl tu mojí kočku dotlačit ke zdi a omezit občanská a jiná práva. Paranoia v tomhle funguje a ona u mě bohužel za vším co řeknu vidí jinotaj (smutný smajlík jako hora)
Jsem pouhý smrtelník, bez psychologického vzdělání a obyčejnej chlap. Chlapi na nějaké moc velké intriky nemají buňky (doufám, že se žádné z vás probůh nedotku)
Teď když doma přejdem do verbální komunikace, tak jsme fofrem v sobě. Cholerici se nezapřou (smajl)

Trošku tady brousím a nějak zjišťuji, že nějak moc žárlivý už nejsem. V mládí to bylo horší, přiznávám.

Třeba to nejsem já kdo žárlí jak blázen a chce oplátkou ublížit za smyšlené. Ale nedávám k tomu ani žádné podněty a už vůbec ne reálné důvody.

Začnu asi brát drogy a budu pravý free, cool a in a bude mi všechn jedno